Tak jak vítr větve laská

Já přál bych si být hlazen

Být v objetí sevřený

Pak by mi bylo blaze

Jak slunce zrcadlí se ve vodě

Já chtěl bych se vidět zářit

Svůj život vyrvat náhodě

Nemuset z vody vařit

Jak vůně květin postupně se šíří

Život se navrací do krajiny

Snad i mým směrem míří

Z mé vůle jsou již rozvaliny 

Od chvíle, kdy jsem se naučil číst, jsem zkoušel psát. Většina z toho, samozřejmě, nikam moc daleko nevedla, protože mé zaujetí nemělo dlouhého trvání, což je ostatně můj největší problém do dnes, avšak již v třetí třídě jsem napsal první knížku o úžasné délce 42 stran. Po páté třídě následovalo osmileté gymnázium a můj čas již stačil sotva na čtení samotné, natož něco zkoušet psát. Jak se však můj pobyt na našem ústavu chýlí ke konci, začínám se znovu rozepisovat, částečně proto, že jsem si žurnalistiku vytyčil za svůj cíl, částečně proto, že už na školu začínám víc kašlat. Co už, hold priority, *krčí rameny*.

Momentálně tak občas píšu básně, všemožné kvality a nestálé kvantity, mám asi tři rozepsané knihy, kde s každou jsem zaseklý na +- 15K slov, a hromadu povídek. Mimo psaní je mou životní vášní skauting, kde jsem za rok 2019 povýšil na vedoucího, a technika, které bych se právě zde chtěl co nejvíce věnovat. Pokusím se tak každý týden o víkendu stvořit článek pojednávající o všem zajímavém, co jsem za uplynulý týden v technickém světě zaregistroval.