Originální tvorba

Člověk může za svůj život udělat spoustu blbostí. Spolknout kostku lega, aby zjistil, jak rychle jím projede, hodit petardu do autobusu, natáčet se u toho nebo třeba jít věštit do televize. To, co jsem však dokázal já, překonává vše předem jmenované dohromady. Ač tomu nebudete chtít věřit, přesto to je pravda, nevymýšlím si. Skutečně jsem se vydal...

Krátký střípek příběhu z postapokalyptické budoucnosti. Co se stalo? Hladina oceánů stoupá a vysoce položené parcely jsou lukrativním zbožím. Společnost se stmeluje a je pečlivě řízená vládou. A všichni každý den opakují to samé heslo: "Společně k lepší budoucnosti."

Tento příspěvek se mimořádně nebude týkat přímo škol, možná protože je září příliš okaté a nemluví se prakticky o ničem jiném. Dnešní téma bude poněkud... vodnatější. Dozvíte se, že den blbec může trvat i měsíc a že fakt, že jste vychodili školu, neznamená, že už nejste poleno.

Léto je příležitostí k objevování. Někdo obdivuje krásy našeho kraje, jiní vyráží za adrenalinem do zahraničí... Jak jsem se ale na vlastní kůži mohla přesvědčit, věci, které vám berou dech se nemusí nacházet daleko. Jsou třeba na místě, kde spousta z nás už dlouho nebyla. A to... na dětském hřišti.

Lidé si konec světa představují různě. Co když ale je skupina bytostí, která je o Zemi ochotna tvrdě bojovat? I když by to mělo být ohněm. Krátký příběh o přírodě a plánování konce světa je volným pokračováním textu Duch lesa.

Trvalo dlouho, než jsem se odhodlal něco ze své tvorby zveřejnit. Něco jiné než Technický Týdeník. Týdeník, kde jsem vždy pozitivní, občas snad i vtipný, s nadhledem.

Duch lesa

07.07.2020

Jejím světem byly mohutné duby i útlé břízy. Mýtiny, kde se nad ránem převalovala mlha. Paseky provoněné sluncem. Hluboké strže. Ostré skály. Zurčící voda. Volání káněte, houkání sovy, ťukání datla. Ryčení divočáků i bzukot včel.

Viktor sa posadil za stôl a matka pred neho postavila tanier s parenými buchtami. Na horúcom ceste posypanom kakaom sa roztekalo maslo. Ako sa jeho pevná konzistencia mení v kvapalnú, dnes pozoroval aj na tanieri v školskej jedálni. Predtým z obitého tanierika s jeho menom napísaným čokoládou, teraz z bieleho taniera z jednej z mnohých pobočiek...

Zdá se, že ať již uděláme cokoli, skončí to katastrofou. Má tato koronakrize nějaké řešení? Kdo ví, ale studenti spojili své síly a sepsali si Desatero. Díky těmto pravidlům tak zvládají karanténu, i online výuku. Najdete se v nějakém bodě i vy?

Byla tou nejkrásnější z celé místnosti. Všechny dívky měly stejné bílé šaty, ale ona v těch svých zářila. Vypadala šťastně.