Začínáte se psaním příběhu?

19.06.2020

Rozhodli jste se, že napíšete knihu? Máte těžké začátky?

Příběhy jsou staré jako lidstvo samo. Už od pravěku si je lidé vyprávěli a zaznamenávali je na stěny jeskyní i na nádobí. Předávali se ústně z generace na generaci, vypravěči byli všude vítáni. Měli své vlastní způsoby vyprávění i oblíbené žánry.

Posuňme čas o několik tisíciletí dopředu. Knihtisk byl už dávno vynalezen, psací stroje taky. Díky počítačům a internetu nebylo psaní nikdy jednodušší. A v tom může být právě ten problém.

To, že je něco snadné udělat, neznamená, že to taky dobře dopadne. Pro naše nohy není obtížné skočit do bazénu ze sedmimetrového můstku. Ale když s nimi nespolupracuje zbytek těla, může z toho být pěkně bolestivý placák. Když s nimi zase nespolupracuje mozek, může se stát, že se netrefíte do vody nebo skončíte někomu na zádech. Nic moc pěkného.

S vytvářením a psaním příběhů to je podobné. Je totiž třeba, aby spolupracovalo víc věcí najednou. Pojďme se na ně ve zkratce podívat. Už se tu nebude řešit, že byste měli mít hodně načteno, abyste nasákli, jak čeština v knížkách zní. To už určitě víte. Místo toho se stručně zaměříme na vše od tvorby příběhů až po jejich publikování. Pokud se budete chtít o psaní dozvědět víc, doporučuji příspěvky a webovky Glenna Falla. Odkazy v tomto článku vás navedou k podrobnějším textům pro pokročilé. 

Příprava

Je to tak, každý velký spisovatel potřebuje přípravu. Nejdřív začne  s myšlenkou a tu potom dál rozvádí. Přidává k ní další a další detaily, až mu z toho vznikne kostra příběhu. Proč kostra? Protože i tu pak potřebuje obalit masem, kůží a pěkným oblečením.

Základem jsou postavy a dějová linka. Nejdůležitější pravidlo příběhů je, že hlavní hrdina je na konci jiný, než byl na začátku. Změnilo ho to, co se mu stalo. V naplánování děje vám pomůže pravidlo pěti prstů.

Malíček je začátek příběhu. Všechno je v normě.

Prsteníček je zvrat. Něco se stane. Naše norma je narušena. Objeví se soupeř lepší než hlavní postava? Přestěhuje se naše hrdinka?

Prostředníček je náš způsob, jak na zvrat zareagujeme. Necháme naše postavy usilovně trénovat? Získají nové přátele?

Ukazováček je vrchol. Naše velké finále. Konečně vyřešíme nebo napravíme náš zvrat. A to je vážně něco. Představte si zápas, kdy se jednou provždy ukáže, kdo je lepší, nebo deaktivování bomby. Nemusí to být nic tak výbušného, ale na našeho čtenáře by to tak mělo působit.

Palec je konec. Úspěšně jsme vyřešili zvrat a všechno se uklidnilo. Jenže něco je jinak. Stejně jako je palec jiný než malíček, jsou i naše postavy jiné. Něco se naučily a něco získaly nebo ztratily.

Když si promyslíte, jaké jsou vaše postavy ještě předtím, než začnete, bude i dějová linka dávat mnohem větší smysl. Tu si taky načrtněte předem, protože vás pak psaním a životem vašich postav příjemně provede. Budete vědět, kam váš příběh směřuje, a to vám pomůže ve chvílích, kdy máte pocit, že jste zaseklí.

Tohle je naše kostra.

Všechny plány, dokumenty, grafy a črty nevyhazujte! Budou se vám hodit po celou dobu psaní. Je to takový váš bitevní plán a tahák v jednom. Jestli vás zajímá plánování podrobněji, Glenn vám poradí.

První verze

První náčrt (v angličtině first draft) vašeho příběhu je jen pro autora. Napíšete svůj příběh do počítače a jste na sebe pyšní. Buďte! Úspěšně jste zvládli první velký krok! Poplácejte se po rameni, pochlubte se ostatním. Čtenářům to ale ještě nedávejte, ani to nikam neposílejte. Je skvělé, že jste to dotáhli tak daleko, ale je to teprve kostra s masem. Chybí jí kůže a vůbec, má takový zvláštní tvar. V tomhle stavu rozhodně neobživne a čtenář se jí lekne.

Co ale s tím?

Přichází na řadu další velký krok. První verzi už máte, teď je potřeba ji učesat a opravit. Aby z ní byl krásný příběh, který mají čtenáři rádi. A to chtějí všichni autoři. Nejdřív ze všeho si to po sobě přečtěte. Změňte si v dokumentu font písma, to pomáhá s odhalením chyb. Přečtěte si to nahlas. Věřme svým uším, prozradí nám totiž, že něco vázne. Oči to možná nevidí, ale uši to můžou slyšet. Při opravování se zaměřte i na příběh - dává smysl? Nebo by bylo potřeba ještě něco rozvést, dovysvětlit?


Zkontrolováno? Bravo!

Třetí krok je napínavý a taky děsivý pro spoustu autorů. Teď přišel totiž čas dát to přečíst kontrolorům! Beta čtenáři jsou pokusní králíci. Vy jim dáte svůj příběh, oni vám řeknou, co si o tom myslí. Co se jim líbí, co jim přijde zvláštní, co by bylo potřeba upravit. Každý pokusný králík je jiný. Některý je laskavý a milý, jiný vás pokouše. Velká většina se vám ale snaží upřímně pomoct, jen jejich metody bývají odlišné. Někdy jsou mrzutí a řeknou svůj názor tak, že to zabolí. Ale neberte si to osobně. Mluví o té kostře s opadávajícími kusy masa, ne o vás. Jen je to maso vyděsilo a snaží se vám co nejefektivněji říct, jak to podle nich můžete napravit.

Lov

Kde tyhle kontrolory seženete? Máte dvě možnosti - mezi svými nebo mezi cizími. Když poprosíte kamaráda, může se stát, že vám řekne: "Ta loupající se kostra je nádherná a vůbec nic bych neměnil!" Je to ale skutečně tak? Třeba nemá zkušenosti s příběhy. Nebo vás nechce zranit kritikou. Třeba ani neví, co by naší ubohé mrtvolce pomohlo. A tak radši jen chválí.

Druhá možnost jsou ti cizí. Ti vás neznají, často mají zkušenosti, neváhají vám říct, jak to je doopravdy. To může být skvělé i smrtící. Někteří jsou kruto-přísní a vůbec ne cool. Jiní jsou zase úžasní profíci, kteří mají dobré rady a nápady. Proto je třeba, abychom byli při výběru "bet" z internetu opatrní. S kritikou může být těžké se vypořádat, proto má každý umělec své ověřené způsoby, jak se s nimi vyrovná.

Je dobré mít pro své kontrolory připravené otázky. Díky tomu se podrobně dozvíte, co si o vašem příběhu myslí. Spousta lidí neví, kde začít, a vy tak skončíte s neužitečnou zpětnou vazbou. Jak sestavit otázky, aby vám feedback opravdu pomohl? Glenn vám poradí ve svém článku.

Sehnat "bety" není vždy zrovna snadné. Potřebujete najít člověka, který je ochotný číst vaši práci několikrát za sebou a jehož forma hodnocení vám vyhovuje. Proto se spoustě z nás vyplatilo najít si píšícího parťáka. Obetujete si díla navzájem, radíte si a pomáháte jeden druhému. Jestli někoho takového najdete, držte si ho zuby nehty!

A dál?

Už máte názory svých kontrolorů? Projděte si je. Obrňte se a vědecky, bez emocí, zvažte, jestli vám může každá rada nebo kritika v něčem pomoct. Roztřiďte si je. Pak se podle nich zařiďte a upgradujte svou první verzi. Někdy je jednodušší napsat celý odstavec nebo i scénu znovu. Bude to tak plynulejší a váš příběh bude působit krásně učesaně.

A máte druhou verzi! Teď je na vás, abyste rozhodli, jak moc je oproti první jiná. Změnili jste toho hodně? Pošlete to svým kontrolorům zpátky. Změnili jste toho málo? Rozhodněte, jestli je takhle váš příběh kompletní a jestli ho chcete vyslat do světa. Vaše beta vám s tímto veledůležitým rozhodnutím může pomoct.

Šup s tím ven!?

Možná jste nedočkaví a chtěli byste, aby příběh mohli hned číst všichni, ale věřte mi, stojí za to si počkat. Jestli chcete publikovat svůj příběh na wattpadu, počkejte, než budete mít aspoň polovinu kapitol ve finální verzi. Budete mít tak možnost je ještě opravit nebo změnit. Dějová linka se může zaplést a třeba zjistíte, že potřebujete oživit (nebo zabít) nějakou postavu mnohem dřív. Jenže, pokud je příběh už z části na světě, nic s tím nezmůžete. A pak, babo raď.

Jestli jste to všechno zvládli, buďte na sebe hrdí. Dokázali jste to! Máte to v kapse! Možná se vám zdá, že toho je hodně, ale nenechte se tím zastrašit. Na tyto techniky nebo jim podobné byste časem přišli, ale mohlo by to klidně zabrat i šest let. Každý spisovatel má svou vlastní ověřenou "recepturu", na kterou nedá dopustit. Metody v tomto článku jsou takovým startovním balíčkem, který si můžete časem upravit přesně podle svého gusta. 


Máte jiné nápady a metody, jak psát příběhy? Podělte se o ně s ostatními! Víc hlav víc ví. A to, že to děláte jinak, ještě neznamená, že to jeden z nás dělá špatně. Pojďme si navzájem rozšířit své obzory :) 

- Artie Wiles