Rodiče, uvědomující si závíslost na čtení, využili vánoc, které byly za týden, a stihli splašit zařízení nové. Tentokrát PocketBook Basic 3, která se lišila hlavně neskutečnou tenkostí a lehkostí. A jak mi bohužel bylo dokázáno, tak i křehkostí. Netrvalo ani dva týdny, než jsem se na své nové zařízení, jež jsem miloval celým srdcem, omylem posadil. Zkrátka byla ve špatnou dobu na špatném místě a já zapomněl, že jsem jí položil ve špatnou dobu na špatné místo. Zlomila se uprostřed a doteď je v jedné z poliček otcova pracovního stolu, poněvadž místy jeví známky života a on tak již dlouho plánuje jí vykuchat a využít displej.
Vida můj neskutečný smutek a bolest nad tím, co jsem svou blbostí způsobil, potlačili ekonomické myšlení a objednali znovu tu samou e-knihu. Tehdy jsem již skákal radostí, protože jsem podobnou štědrost nečekal, ta však bohužel neměla dlouhého trvání taktéž. Hned první den, po celém dni ve škole, když jsem, jak jinak, než s knihou v ruce, odcházel, upustil jsem jí na dlažbu. I přes poměrně robustný kožený obal dopad skončil zničením displeje. Tehdy jsem si poprvé uvědomil drtivé důsledky Murphyho zákona v realitě. Když se něco může podělat, podělá se to. A ono jo. Třetí čtečku za měsíc jsem již samozřejmě nedostal a následujících půl roku jsem si tak četl na displeji mobilu, což kromě mých očí zničilo i mé city k Hře o trůny, kterou jsem byl nucený na tom směšně malém displeji celou přelouskat. Zvládl jsem to, ale... Darmo mluvit.