Ten druhý

24.12.2019

Každý jsme hrdinou svého příběhu.

Moje první manželství bylo šťastné. Náš sňatek byl domluvený a já se provdala dobře. Manžel často cestoval kvůli obchodům, ale vždy, když se vrátil, měl pro mě dárek. Brzy po svatbě jsem mu porodila dvě dcery. Bohužel dřív, než jsem mu stihla dát syna, zemřel. Bylo to těžké, ale musela jsem zůstat silná, už kvůli dcerkám.

Jednoho dne do mého života opět přišel muž. Byl to obchodník ze severu. Hned se mu podařilo dcery rozesmát. Jejich smích mi tolik scházel. Začal se mi dvořit a mé dny byly čím dál světlejší. Nejdřív jsem byla opatrná, ale jeho hluboké hnědé oči se zdály být plné lásky. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Koneckonců, měl pravdu, když tvrdil, že dcerky potřebují otce a já muže. Navíc, zjistil, že i podnikání mého zesnulého manžela trpí pod vedením jeho zástupce. Věřila jsem, že spojení rodin i obchodů nám bude k užitku. A když jsem váhala, dcerky mě uprosily. Měly ho rády a těšily se na královské město, kam jsme se měly přestěhovat.

Můj snoubenec na svatbu spěchal a já věřila, že mě miluje. Dva dny před svatbou přivezl kočár dívku v doprovodu služebné. Byla to jeho dcera. Zírala jsem na ně déle, než bylo zdvořilé, ale rychle jsem si připomněla dobré způsoby. Dala jsem jí nejlepší pokoj. I když jsem měla spoustu práce se svatbou, pozvala jsem ji na čaj, abychom se lépe poznaly, ale sotva promluvila.

Po svatbě jsme přijeli na dvorec mého chotě a byla to... díra. Popsal mi palác, a i když jsem věděla, že přehání, nečekala jsem, že tak moc. Zdivočelá zahrada, polorozpadlé stáje, bláto na dvoře před hlavním vchodem... Jeho dcera byla hodná. To bylo asi tak všechno, co bych o ní mohla říct. Byla poslušná, udělala cokoliv, co jí otec řekl. Ale ten toho po ní moc nechtěl. Hezká byla taky, ale ne hezčí než moje dcery. A její otec ji miloval. Měla jsem v krku kámen pokaždé, když jsem viděla, jak se o ni stará. Slíbil, že se postará o moje dcery, ale když byla v místnosti ona, nikdo jiný neexistoval. Chudinky dcerky si toho všimly taky. Byly tak zklamané.

Celý dům jsme museli předělat. Zatímco můj manžel jezdil za obchody, my ostatní se starali o to, aby se tam dalo vůbec žít. Služky uklízely, správce opravoval a moje dcery každý den vyšívaly, dokud neměly úplně rozpíchané prsty. Jejich výšivky na ubrusech a polštářích zdobily dům. Jeho dcera ale chodila z pokoje do pokoje a vůbec ji nenapadlo nabídnout nám pomoc. Když jí děvčata navrhla, aby vyšívala s nimi. Bylo to tak nehezké, že jsem to musela vypárat. Zabralo mi to celý večer! Tak jsem ji poslala do kuchyně, ať pomáhá aspoň tam. Jednou to nemehlo přišlo k večeři tak špinavé, až se mi udělalo nevolno. Musela jsem ji poslat pryč, ať se umyje... Pak už nikdy ke stolu nepřišla. Aspoň nezašpinila koberec a čalounění na židli. Manžel byl zrovna někde ve městě. Býval tam často.

Potom měl její otec nehodu a zemřel. Všichni jsme byli zničení. Oblékla jsem se do černého, a vyhýbala se jídlu i manželově pracovně. Svět ale nečeká, až se dvojitá vdova vzpamatuje. Musela jsem projít manželovy spisy, dokumenty, účty. Už kvůli dcerám. To ony mi dávaly sílu jít dál.

Vešla jsem do jeho pracovny a otevřela rozklížené okno. Sedla jsem si na jeho židli. Na stole byla otevřená účetní kniha, pohřbená pod listinami a dopisy. Ruka se mi třásla, když jsem sahala pro první z neotevřených dopisů. Přečetla jsem ho a žaludek se mi změnil v ledovou hroudu. Rychle jsem si vzala jiný. Byl to souhlas s odložením splátky. S každým dalším listem mi bylo hůř a hůř. Dluhy. Všude, kam jsem se podívala. Někde dlužil málo, někde dlužil hodně. Účetní kniha byla plná přepsaných čísel a výdajů, které mi nedávaly smysl. Peníze po mém prvním muži, budiž mu zem lehká, utratil taky.

Byli jsme na mizině. Proč mi nic neřekl? Bastard.

Zvedl se mi žaludek a já rychle zavřela oči a soustředila se na svůj dech. Co teď s námi bude? Stoupla jsem si a podlomila se mi kolena. Zachytila jsem se stolu a vrávoravě šla dál, ke stolku s téměř prázdnou karafou. Nalila jsem si, co bylo uvnitř, a vypila to. Pálilo to. S cinknutím jsem položila sklenku a s hlubokým nádechem se narovnala. Musím zůstat klidná. Musím se o nás postarat. O nás všechny. I o tu jeho zpropadenou dceru. 

Poznali jste, na motivy jakého příběhu to je?

Artie