Tak Trochu Duhový Tao - LGBT práva v Česku

14.10.2020

Ano, zní to divně, ale já mám i jiné zájmy než elektroniku a básně. A jedním z nich je i LGBT komunita. Sleduji, co se kolem ní děje v Česku, okolních státech, ve světě, pozoruji a povětšinou nezasahuji. Dnešek ale bude výjimkou, rozhodl jsem se založit sérii, kde se právě této komunitě budu věnovat. Předem ale varuji, nebude to další z článků, který se snaží LGBT podpořit za každou cenu. I přes to, že sám do komunity patřím, mnoho věcí, které děláme, se mi nelíbí, a nebudu se taky bát proti nim ohradit. Pokud tedy chcete pouze zvednout sebevědomí, přeskočte dál. Pokud chcete nějaké myšlenky, argumenty a možná debatu, prosím, jsem tu pro vás. Prozatimní vydání je plánováno na každou středu, ale záležet bude převážně na mém časovém rozvrhu, lenosti a lenosti.

Když už se chci věnovat LGBT komunitě, asi by nebylo od věci si vlastně povědět, jak na tom jsme. Zabrousíme trošku do historie a podíváme se na odpůrce, projedeme si i zákony a nakonec vás odměním nějakým tím MEMEm. A to za to stojí, ne?

Jak jsme na tom?

Dle organizace ILGA-Europe se Česko umístilo na 31. místě ze 49 zkoumaných států na idexu postoje k sexuálním menšínám. Dosáhli jsme pouhých 26 bodů ze sta možných. Hlavní důvod, proč jsme na tom tak špatně, je neexistující stejnopohlavní manželství, neexistující zákony pro postihování projevů nenávisti na základě sexuální orientace, a zpráva mimojiné zmiňuje i kázání Petra Piťhy, na které se podíváme později. Pro zajímavost, Slovensko i Maďarsko dosáhlo lepšího umístění. Nejhůře z visegradských zemí na tom naopak bylo Polsko.

Čistě dle zákonů, homosexuální sex není trestný od roku 1961, zajímavostí však je, že až od osmnácti let, narozdíl od patnácti při heterosexuálním. Věk se sjednotil až po Sametové revoluci na již dnešních patnáct let. Stejně tak byl zrušen trest veřejného pohoršení při projevování homosexuálního chování na veřejnosti. Homosexuální prostituce je pak legální od roku 1990. Armáda ČR nikdy nebrala na sexuální orientaci zřetel, je tedy otevřena i pro homosexuály (o transexuálech se budeme bavit později, je to složitější).

Od roku 2006 je zde možnost registrovaného partnerství, kdy návrhy přišly už v letech 1998, 1999, 2001 a prošel až ten podaný v roce 2005. Byl to tedy podobný "boj", jako dnes vedeme pro stejnopohlavní manželství, což si mnoho mladších neuvědomuje. Zajímavostí je, že prezident (Václav Klaus) zákon vetoval, byl však přehlasován sněmovnou. 13. června 2018 byl předložen zákon o stejnopohlavním manželství, který by zároveň registrované partnerství rušil. Stejně tak by umožňoval společné osvojení dítěte a pěstounkou péči. Kvůli odpůrcům, kteří jeho projednávání zdržují, jak nejvíce mohou, se však posouvá velmi pomalu, a to ač je většinová společnost (71%) pro přijetí.

Partnerství/Manželství

Důvod, proč za manželství pro všechny bojujeme, je ten, že registrované partnerství není to samé, a to jak názvem, tak právy. To, že to tak je, většina z vás ví, takže si hlavní rozdíly shrneme jen velmi rychle.

"Základním problémem je již samotná existence dvou kategorií. Lidi a jejich vztahy bychom neměli dělit na kategorie. Jedna láska, jedno manželství."

- Registrované partnerství není obřad, jedná o adminstrativní úkon. Je možné jej provést pouze na 14. úřadech a prakticky se jedná o podpis. Nejsou svědci, nemění se příjmení (musí se speciálně žádat), nevznikají příbuzenské vztahy a není možné provést obřad (leda zpětně, tedy spíše jen "oslavu").

- Není možné společné osvojení dítěte z ústavu, nelze si osvojit dítě svého partnera, nemohou být společně pěstouny, při rozvázání partnertsví nejsou vztahy k dětem nijak upraveny.

- Není nárok na výživné, pouze biologický rodič může vystupovat jako rodič (vyzvedávat dítě ze školy, navštěvovat jej v nemocnici, podílet se na léčbě). Nebiologický rodič může část obejít obdržením plné moci, zdaleka však ne vše.

- Není vdovský/vdovecký důchod, po úmrtí jednoho nepřechází dávky. Nevzniká společné jmění manželů, nejsou úlevy od státu pro manžele.

Rozdílů je více, tohle jsou však ty prakticky nejdůležitější, které chybí. A, dle mého subjektivního názoru, by měl být i stejný název pro obě instituce. Abych citoval Radovana z Cynické Svině (video o stejnopohlavním manželství): "Koho to sere? Koho rozumného to sere?".

Postoje veřejnosti a životní podmínky

Dle mnoha průzkumů jsou postoje veřejnosti převážně kladné, kdy až 75% procent občanů souhlasí s možností stejnopohlavního manželství a až 61% se společným osvojením dítěte. Samozřejmě, že zde však existuje i protipól organizaci Jsme Fér, která se snaží zasadit se o stejnopohlavní manželství právní cestou, a to Aliance Pro Rodinu, která podporuje poslance, kteří podali novelu, která by pevně ukotvila manželství jako svazek pouze muže a ženy. Ta postavila svou vlastní petici proti Jsme Fér a celkově se snaží dosáhnout toho, aby se o LGBT ani nevyučovalo na školách a někteří z jejích členů přímo popírají naše práva.

Kupříkladu Jana Jochová, předsedkyně ALIPRO, na otázku, jak by reagovala, kdyby jí syn ve dvanácti řekl, že je homosexuál, odpověděla: "Řeknu mu, ať chvíli počká, že ho mám ráda pořád, je to můj syn, ale ať ještě chvíli přemýšlí, jestli je to v těch dvanácti...," A kdyby za ní s tím samým přišel v osmnácti, prohlásila rozhodně: "Asi bychom se bavili o tom, že bych nerada, aby žil s nějakým mužem a přiváděl mi ho domů. Byla bych ráda, aby zůstal nějakým způsobem sám." Prakticky přesně ten typ rodiče, který je noční můrou každého, kdo se odhodlává ke coming outu. Reakce ze strany Jsme Fér byla přímá a troufnu si říci, že pravdivá.

"Tímhle výrokem, co řekla, vysílají do společnosti a směrem k dětem hrozně nebezpečnou zprávu. Je to o tom, jak děti nakládají s tím přijetím v rodinách. Uchylují se až k těm nejhorším rozhodnutím, jako že spáchají sebevraždu. To se stalo s Filipem, synovcem Ester Janečkové z Pošty pro tebe. Ten spáchal sebevraždu kvůli lidem, jako je Jana Jochová," Případně celý článek zde, není to hezké čtení, ale je to pravdivé.


Ohledně životních podmínek se, na druhou stranu, řadíme mezi jeden z nejlepších států v Evropě. Je tomu tak převážně kvůli nízké zbožnosti (oproti okolním státům). V Praze existuje mnoho LGBT friendly podníků a události jako Prague Pride, Mezipatra, případně organizace jako Logos, se snaží pomáhat, kde to jde. Samozřejmě, že v menších městech a vesnicicích je situace horší, fyzické útoky kvůli sexuální orientaci jsou však výjimečné. Největší množství nenávisti je pravidelně na sociálních sítích pod každým článkem, který se týká LGBT témat. Kupříkladu když jsem koukal na stream z demonstrace pro manželství pro všechny, některé ty komentáře byly tak silné, že mi z toho dalších pár hodin nebylo úplně nejlépe.

Během průzkumu, který mapoval kvalitu LGBT života, se Česká Republika umístila na 18. místě ze zkoumaných 127 států, což na druhou stranu vůbec není špatná pozice.

Zeptal jsem se pár svých přátel z komunity, zda se v Česku cítí bezpečně. Zde jsou jejich odpovědi:


"Ani nevím, je to velice komplexní. Cítím se spíš být omezena než ohrožena. Jsme v tomhle velice rozpolcená země, ale myslím že postupem času bychom se mohli sjednotit a začít brát lidi takové, jaké jsou, máme na to dobře nakročeno ^^"

Andy

"Nemyslím si, že by mi tu někdo fyzicky ublížil, ale spíše se necítím bezpečně přes psychickou stránku - nadávky atd."

Emma

"Jak kde. Velice nebezpečně se cítím v určitých částech Prahy, např. v místech kolem Hlavního nádraží. Mám několik zkušeností, když jsem v těhlech místech čekala s přítelkyní. Jednou kolem nás prošel naprosto cizí člověk a vylil na nás limonádu, doprovázenou dost sprostými nadávkami. Podruhé po nás letěla skleněná flaška. Nutno podotknout, že jsme na sebe nijak moc neupozorňovaly. Stály sme bokem a držely se za ruce, nelíbaly se ani nedělaly nic, co by mohlo někoho pohoršit. Smutné je, že takto na nás útočily vždy "normální lidé" a vždy muži. Lidé bez domova, kteří se zde pravidelně pohybují, nás vždy nechali být."

"Nebo se mi stalo, že jsem jela se svým přítelem metrem (v té době sem vypadala trochu jako kluk) a nějaký pán tam na nás začal křičet že sme "zkurvený buzny", protože si asi myslel, že jsem kluk. Je hrozný jak sou lidi plný nenávisti a přitom nemají ani podložený informace."

Šárka


"Ne"

Lucie




"Já osobně se cítím jak kdy bezpečně, občas mám kvůli své orientaci strach mluvit před lidmi, protože lidé jsou občas neskuteční homofobové a dokáží ti to dát sežrat na plné čáře. Znám lidi, kteří patří do lgbt, ale jejich rodiče jsou homofobové a z toho důvodu mám větší strach se nějak zmiňovat před lidmi, že do této komuniti patřím. Ale jsou taky chvíle, kdy lidé kolem mě naprosto souhlasí a nevadí to nikomu. Je to o lidech a o společnosti, nikomu svou orientaci necpu, ale ať naší komunitě lidé dají prostor a necpou nám jejich orientaci, když většina lgbt komunity to taky nedělá."

Anička


"Ono... Těžko říct. Jsem "straight-passing", takže s reakcemi cizích lidí nemám potíže. Jednoduše kvůli tomu, že nikoho nenapadne, že bych mohla být queer. A jsem dost opatrná s tím, komu řeknu, jak to mám - cizím do toho nic není a u známých se vždycky trochu bojím. Babička s tetou mi jednou řekli, že se opičím po kamarádce. S babičkou jsem o tom už nemluvila. Tetě to pořád podsouvám. Je dost pokroková a excentrická, takže tam to bude (snad) v pohodě, až si přivedu domů někoho, kdo není zrovna cis chlap. Paradoxně jsem dost nervózní i v komunitě. Bisexuálové jsou totiž "známí" pro svou nenažranost, nerozhodnost, nevěrnost a nedůvěryhodnost, kteří se akorát hodí do trojky. Pche. Bohužel to ani v hetero vztazích není jednoduché - poslední přítel se nakonec rozhodl, že s tím, že jsem bi, v pohodě není. A to jsem mu to přesně z toho důvodu řekla hned na začátku. Takže tak. A víš co? Ne, necítím se bezpečně. Lidi z toho dělají příliš velkou vědu a já bych chtěla jen normálně v klidu žít."

Markéta

Abych to shrnul. Česko je relativně tolerantní, ale stále nám chybí manželství pro všechny a projevy nenávisti, hlavně na internetu, jsou stále na denním pořádku. Občas se, bohužel, objevuje i šikana.

Příští týden se podíváme na Piťhovo kázání ve Svatovítské katedrále, není to sice hezké téma, ale rozhodně je zajímavé.

S troškou duhové lásky,

Tao


p.s.

omlouvám se za zpoždění, posledních 13 hodin jsem strávil stavbou 3D tiskárny. Článek byl hotový, pouze jsem jej zapomněl zveřejnit. My fault.

.