PŽ - 46. kapitola - Boj o život

18.09.2020

Pouta života jsou fanfiction na Harryho Pottera. Jejími tématy jsou přátelství, nalezení smyslu života a uzdravení se po fyzické i psychické stránce. 

Kdo nemiluje betu Turkey_the_bird s námi, miluje ji proti nám! Jiná možnost totiž neexistuje. Tato úžasná beta totiž hrubky a překlepy v nové kapitole Pout života opravila obratem! Nekecám. Včera večer jsem jí to poslala a dneska to tu máte. Nebýt ní, kapitolu Boj o život budete mít až příští týden. Tzn. že je kapitola Boj o život na světě! 

Jak už možná někteří z vás ví,  psaní Pout je zpomaleno. Ne zastaveno, ale zpomaleno. Vydržte to se mnou a zatím si užijte další kapitolu :) 


Buch, buch, buch.

Severus to ignoroval. Spal. Zrovna před chvílí se mu podařilo usnout a spí.

Otevřely se dveře a někdo něco šeptal. Severus to neslyšel. Protože spal.

"COŽE?! Prosím tě řekni, že je to blbej vtip!"

Rozsvítilo se světlo. Severus se otočil a dal si peřinu přes hlavu.

"Jak nemocný? Nemůže být nemocný!" Montgomery vyváděl dál. "Ale stihne se do zítra uzdravit, že jo?"

"Kdo je nemocný?" zeptal se kdosi. Kdo, to Severus nevěděl. Spal. Tak, jak rozumní lidé uprostřed noci spí. Vůbec se nechtěl hýbat. Měl těžké ruce i nohy a měl tak perfektně vyleželý důlek...

"To snad není možný! Tohle je peklo. Já končím. Já protestuju!"

"Monty, klid. Co se děje?" zeptal se Harry.

"Reg je nemocný!"

"Nemocný? U večeře byl trochu bledý, ale to mohly být nervy, ne?"

"Ne. Podle všeho ne. Zvrací, běhá na záchod a má horečku. Odvedl jsem ho na ošetřovnu," řekl Basil.

Severus se posadil. V tomhle rozhodně neusne. Celý pokoj byl vzhůru. Všichni se tvářili smrtelně vážně.

"Ale bude v pohodě ne? Nebo je to něco smrtelnýho a strašně nakažlivýho? Nějaký druh spalniček nebo něco takovýho?" zeptal se jich.

"Nejspíš jen střevní chřipka," pokrčil rameny Basil. "Nebo něco špatnýho snědl.

"Tak to je v klidu, ne? Den dva na ošetřovně a bude jako rybka. A teď můžete zhasnout a spát."

"Ale co zápas?!" rozhodil rukama Max. "Pomfreyová ho na něj nepustí. A my chytače potřebujeme!"

Severus jakýkoliv argument ohledně potřeby spánku vzdal.

"A co ten náhradní z týmu B? Ten čtvrťák?"

"To nejde," povzdechl si Monty. "Neumí ještě pořádně žádné formace. Můžeme ho obsadit, ale bude jen chytat zlatonku. A všechna naše práce bude k ničemu."

"Kurva."

"Jo, líp bych to neřekl," přikývl Monty a prohrábl si vlasy. "Sakra. Sakra, sakra, sakra, sakra. Co budu dělat? Tohle je příšerný. Jsme v háji. Jsme totálně v háji."

"Tak ať hraje Harry," navrhl Charles. "Stejně s vámi trénuje, ne?"

Všichni se nadějně na Harryho podívali.

Harry zavrtěl hlavou a založil si ruce na hrudi. "Já ale nehraju. A nechytám."

"Ale no tak, Harry!" udělal Max na Harryho velké štěněčí oči.

"Jo, Harry nehraje a nechytá," povzdechl si Monty. "To ví každý." Sedl si na postel a dal hlavu do dlaní. "Někdo mě zabte, prosím vás."

Severus zívl a potřásl hlavou, aby se probral.

Harry mlaskl a vstal z postele. "Přestaň se hroutit."

"Takže budeš hrát?"

"Ne." Oblékl si župan. "Svoláme poradu. Basile, sežeň áčko i béčko. Za patnáct minut se sejdeme u krbu. Monty, ty se dej do kupy. Jsi kapitán, musíš být oporou. Vymyslíme, jak to zařídit. Podíváme se na naše strategie, zjistíme, kdo z béčka je umí nejlíp, kdyžtak proházíme pozice. To dáme."

Severus si odkašlal.

Harry se na něj podíval. "Máš nějaký nápad, Seve?"

"Jsou čtyři ráno. Vážně chcete mít celý tým vzhůru od čtyř ráno? Nemají být náhodou vyspalí a odpočatí?"

Harry se zamyslel. "Pravda. Stejně asi vím, jak kdo hraje. Tak já to vymyslím a vy jděte spát."

Monty a Basil se po sobě nervózně podívali. "Eeee, to asi nemusíš, Harry," řekl Basil.

"Nemůžeme po tobě chtít, abys to vymyslel sám," přitakal Monty.

"My ti pomůžeme."

"A já zajdu i pro Kathy. Šla spát brzo a někdy má hodně dobré nápady."

Než se Harry zmohl na odpověď, byl Basil pryč.

"Jo, to je dobrý nápad. Společně to, Harry, vymyslíme," řekl Basil a vyskočil na nohy. Oblékl si župan a nazul si trepky. "Měli bychom jít dolů. Vezmeme plány? Mohli bychom si tam dát i občerstvení. Jo, to bude dobrý nápad."

Severus zase zívl.

"Ale..." namítl Harry.

"Žádný ale, nemůžeme po tobě chtít, abys to vymyslel sám. Společně na to přijdeme." Popadl z nočního stolku štos papírů a sešit. "Tak já jdu dolů a za chvíli se tam uvidíme, jo?"

A byl pryč.

Harry se rozhlédl po pokoji. "Tak já asi teda jdu, no..."

"Hodně štěstí!" popřáli mu Max s Charlesem.

Severus mu zamával. "A drž se."

"Díky. Myslím. Tak jo... Dobrou."

"Dobrou!" řekl Severus a lehl si. "A zhasněte někdo, prosím."

"Jasně. Dobrou."

Světlo cvaklo a pokoj se ponořil do šera. Severus si povzdechl. I ryby byly proti němu. Takhle svítit uprostřed noci. To by se mělo trestat. Proč musí svítit tak jasně pokaždý, když je úplněk? Zavřel oči a zhluboka dýchal. Konečně klid.

"Seve?"

Zamručel a otočil se na druhý bok. Tohle se neděje.

"Seve?"

Harry zněl mimo. Krucinál. "Jo?"

"Mohl bys mi s něčím pomoct? Prosím?" zašeptal Harry.

Posadil se a podíval se na něj. Vypadal nervózně. "Co se děje?"

"Můžu k tobě?"

Beze slova uhnul na stranu, Harry se posadil naproti němu a zatáhl závěsy.

"Chtějí, abych hrál."

Povzdechl si. "Jasně, že chtějí, abys hrál. Jsi to nejlepší, co tým potkalo."

"Jenže to není to nejhorší."

"Co je ještě horší?"

"Narafičili to na mě. A já teď nevím, co dělat. Když se na ně vykašlu, tak všechna práce půjde do háje a prohrajeme. Jenže když jim vyhovím, tak vyhrajou. A strašně mě naštvali a nejradši bych je všechny..." sevřel ruce do pěstí, "přestal trénovat. Co mám dělat?"

"Počkej, počkej... Začni od začátku. Jak narafičili? Kdo vyhraje?"

Harry se zhluboka nadechl a podrbal se pod uchem. "Bavili se o tom, když jsem se vrátil ze záchodu. Jestli to nebyla chyba. Že mě pořád nemůžou přesvědčit. Slyšel jsem je, ale oni to nevědí. Řekl jsem jim, ať se jsou ještě na chvíli vyspat, že to rozhodneme ráno. Jenže já jsem tak naštvaný!"

"A oni to s Regulem naplánovali?"

"Jo, a on v tom nejspíš jede taky. Během večeře se na mě skoro ani nepodíval, když jsem se ho snažil povzbudit. A oni vymysleli tenhle složitý komplikovaný plán, jak to zařídit, abych jim nepřišel na to, že to všechno plánovali."

"Jaký plán?"

"Reg je chytač. Potřebujeme chytače. Já jim to odmítl, a tak vymysleli, že by místo něj mohla chytat Meredith, protože umí dost dobře chytat a nebojí se dělat ty naše manévry. Jenže tím pádem nám chybí střelec. To ale prý zvládne Kathy. Během tréninků střílela hodně dobře a normálně odráží hlavně proto, že jí to baví. Ale kvůli zápasu to klidně skousne a bude střílet. A manévry střelců zná. Jenže tím pádem nám chybí odrážeč. A tím bych prej mohl být já, protože manévry znám, lítat umím a odrážet taky. Jenže to byl jejich cíl celou dobu. Oni chtěli, abych byl odrážeč!"

"Jseš si jistý?"

"Jo. Když jsem to rozpustil, vzal jsem si Dolpha stranou a zeptal se ho. Na rovinu řekl, že se ho před pár dny Kathy ptala, kterou další pozici v týmu by chtěl a kdo by se podle něj na co hodil. A prý se ho ptali i na mě. Prej ho původně napadlo, jestli Rega náhodou neotrávili havraspáři, ale to je prý nesmysl, protože netuší, že jsme dobrý, a nemá cenu trávit slabý článek. To by spíš udělali Montymu nebo Kathy."

"Harry... to zní hodně komplikovaně."

"Já vím. Ale jinak to smysl nedává!"

"A nemůže být jen vážně nemocný? Špatná shoda náhod?"

"Nemůže. Takové náhody se nedějou ani mně. Nebo spíš, takové náhody se dějou právě mně."

"A s čím chceš teda pomoct?"

"Co mám dělat? Vážně jsme dřeli a takhle to zahodit je vážně debilní. Ale já nechci hrát."

"Proč ne?"

Harry se odmlčel.

Nechal ho.

"Jak se máš?"

"Jsem unavený a tohle famfrpálové drama stojí za hovno. Proč nechceš hrát?"

"Nepřijde mi to správný.

"Proč?"

"Upřímně? Neměl bych se bavit. A taky bych neměl hrát za Zmijozel a pomoct Zmijozelu vyhrát. Už takhle stačí, že jsem je trénoval."

Severus na něj zůstal zírat. "Chceš říct, že sabotuješ svou aktuální kolej kvůli své bývalé koleji, kterou ani tahle výhra vůbec neovlivní, protože tvoje bývalá kolej a tvoji bývalí spoluhráči ještě ani neexistují, takže ani nemůžeš být jejich protihráčem?"

"No... tak nějak."

Povzdechl si. "Harry... s tímhle ti nepomůžu. Tohle si musíš srovnat sám. Chápu, že jsi naštvaný, taky by mě to naštvalo, na druhou stranu, nedal jsi jim jinou možnost a snaží se udělat to nejlepší pro naši kolej. Jasně, chtějí vyhrát, ale taky věří, že potřebují tebe. Sám jsi říkal, že Reg by potřeboval ještě aspoň měsíc a půl drilů, než by byl v zápasové formě."

"Já nevím... Nemůžu hrát... Není to správný."

Severus zívl. "Harry, ať se rozhodneš jakkoliv, měl by ses vyspat. Je jedno, jestli budeš hrát, nebo ne, ale spánek potřebuješ."

"Já stejně neusnu."

"Já ale jo."

"Mohl bych tu zůstat? Každou chvíli mám chuť jít k Montyho posteli a něco mu udělat. Pověsit ho za kotník nebo ho pokropit studenou vodou nebo já nevím, něco."

"Hele, klidně. Zůstaň tady. Lehni si. Zkus se prospat a neproklínej kapitána týmu, který má za pár hodin hrát. A kdybys měl moc velkou chuť mu něco udělat, tak mě radši vzbuď."

Harry se pousmál. "Tak jo."

Netrvalo jim dlouho, než se v posteli oba pohodlně vleže uvelebili. Severus ležel na boku na kraji postele a už usínal, když slyšel Harryho zašeptat: "Připomíná mi to léto."

"Jo. Mně taky."

"Děkuju."

Za co přesně mu děkoval? "Za málo."

"Mohl jsi mě vykopnout, ale neudělal jsi to."

"Ale v jednu chvíli jsem tě chtěl napěchovat do popelnice."

Harry se zasmál. "To ne ne!"

"Jo, ale pak jsem si to rozmyslel, když jsem zjistil, že přeci jen nebudeš přelud. Mrtvola v popelnici se těžko obhajuje."

Harry se uchechtl. "To asi jo. Dovedeš si představit toho chudáka popeláře?

"Hele, boty, a nový! Ty se mi hodí! Moment, ještě je někdo nosí. Sakra, nejdou mu sundat. Frantooo, přines pilku!" předváděl Severus hlubokým hlasem.

"To je přesný!"

Oba se zase zasmáli. Když bylo ticho, dloubl ho Severus do boku. "Ať to dopadne zítra jakkoli, je to jen hra. Prostě jen hra. Je jedno, jestli budeš hrát, nebo ne. Ale mohl bys strávit pár hodin na koštěti se svými kamarády, na vlastní kůži vyzkoušet všechno, co jsi vymyslel a co jsi trénoval. Navíc si budeš moct práskat do potlouků podle libosti. A to není tak špatný, ne?"

"Možná..."

"Popřemýšlej o tom a zkus se prospat. Dobrou."

"Dobrou. A díky."

Harry se nakonec rozhodl hrát. Pořád byl ale naštvaný. Společně s Dolphem tvořili smrtící duo. Dávali brutální rány do potlouků a vždycky jen o kousek minuli letce. I když je Severus podezříval, že se nestrefují schválně. Když totiž někoho zasáhli, nebylo to tak strašný. Ale jejich taktika fungovala. Havraspárští odrážeči měli co dělat, aby ochránili své hráče, protože si netroufli riskovat, že je potlouk v takové rychlosti dostane.

Odrážeči byli v obraně a střelci byli z potlouků pěkně nervózní. Protestovali, že by Harry neměl hrát, protože není členem týmu a bla bla blá, ale bylo jim to k ničemu. Vlastně celý tým byl z Harryho rozhozený. Kdyby Monty s ostatními neriskovali, že jim Harry praští s celým trénováním, byl by to dobrý tah. A kdyby o tom Harry věděl. A kdyby s tím souhlasil. To, že je naštvaný, sice pomáhá děsit havraspáry, ale nemůže být celou dobu naštvaný, co když něco přepískne?

Aspoň že s Hubertem to už urovnali. Severus se mu omluvil za to, že na něj křičel, a Hubert nakonec uznal, že přátelé jsou důležití, a dál o svém sporu nemluvili.

Hubert seděl vedle Severuse a už asi počtvrté se ho zeptal: "Vážně jsi nevěděl, že bude hrát?"

Zavrtěl hlavou a potlačil zívnutí. "Ne. Kdyby chytač neonemocněl, nemusel by."

"Ale proč teda nechytá?"

"Nevím, asi to neumí? Prostě odráží."

"Jenže překopali celé mužstvo. Je to teď strašný zmatek!" rozčiloval se Hubert.

Severus se kousl do rtu. "Chceš říct, že vám analýza protivníků je k ničemu, protože půlka týmu hraje na jiných pozicích?"

"Jo."

"To je... geniální."

"Takže přiznáváš, že to byl plán?"

"Ne. Jen dost šťastná náhoda. Ale jestli tě to uklidní, tak byl tým půlku noci vzhůru. Snažili se vymyslet, co si počnou. Byli dost zoufalí. A hlasití."

"To je mi líto."

Severus se na něj zakřenil. "Kdybys tak zněl, tak bych ti to možná i uvěřil. Famfrpál ve čtyři ráno je to nejhorší!"

"To mě taaaak mrzí."

Obrátil oči vzhůru. "Kušuj."

Hubert ho chytil za ruku a usmál se. "Rád."

"Yaxley nahrává Greyh- ne, nahrál Hollandové a ta střílí a - ano, dáme a pánové, to je dalších deset bodů pro Zmijozel. Sto devadesát ku padesáti pro Zmijozel! Musím říct, že asi nikdo z nás nečekal, že Havraspár bude tak daleko za Zmijozelem. Kdo si ještě vybavuje jejich poslední porážku, jistě chápe proč."

"Nic neříkej!" zamručel Hubert.

"Já? Co bych říkal? Já jen doufám, že se dneska vyspím, protože vím, kdo bude dneska oslavovat."

"Stejně je divný, že vám chytač tak onemocněl," vrátil se k tomu Hubert zase.

Severus stiskl zuby a přikývl. "Jo, myslíš, že ho chtěli odstavit jako konkurenci?"

"Ne, to jsem tím nemyslel. Neprodával jsi někomu něco na břichabol?"

"Vedeš záznamy, moc dobře víš, že ne."

Soustředil se na hru. Tohle neměl zapotřebí. Už takhle stačilo, že se kolem jejich stolu ráno motal Black, a když se dozvěděl, že je Regulus nemocný, tak ztropil strašnou scénu a vyváděl, že je to Harryho a Severusova vina. Teď to uslyší ještě od Huberta? Jasně, Harry je za to trochu zodpovědný, ale Severus ráno Harryho doprovodil na ošetřovnu a mladý chytač vyklopil všechno. Byl to jeho nápad. Sehnal si dryák, domluvil se s ostatními a vyřadil se. Protože nezvládá to, co po něm Harry chce, a potřebuje víc trénovat, aby příště mohl porazit Mrzimor. Severus to pak už odmítl řešit. Ať si to vyřeší mezi sebou a jeho do toho tahají co nejmíň. Stejně se Regulus spíš jen bál, že pokud prohrají, tak to bude jeho vina.

"Dvě stě ku padesáti pro Zmijozel. Jak dlouho to ještě potrvá? A vypadá to, že se Havraspár zmáhá na útok. Ale pozor, Dorrowmanová zahlédla zlatonku. Letí přímo do dráhy havraspárským střelcům. Neohlíží se doprava doleva a letí! Chytí ji? Ale ne, přece jen se ohlédla, aby se ujistila, že nevletí do cesty Fenwickovi. Rozhlíží se a zpomaluje. Ano, je to tak. Ztratila zlatonku. Fenwick ale ztratil camrál a ten mezi tím získal Zmijozel! Greyhound a letí s Yaxleym v závěsu k havraspárským brankám. Zápas nekončí, vážení a Zmijozel právě získal dalších deset bodů. Kdo si myslel, že mladý Yaxley netrefí bránu na dvacet kroků, ten se spletl."

Harryho strategie se rozhodné vyplácely. Havraspár dnes nejspíš nevyhraje. Harrymu to vážně pálilo. Neměl by se divit. A neměl by ho pořád podceňovat. Jen kdyby nebyl někdy blbej a nesnažil se mlžit. S Tateovou strávili celé odpoledne nad jedním výpočtem, u kterého jim pořád nevycházela zkouška, jen kvůli tomu, že počítala s faktoriálem radostné a oslavné atmosféry. Vyšlo to, až když to metodou pokus-omyl upravili na vážnou a obřadnou. I když měl pocit, že jim něco velkého uniká, pořád udělali neskutečný pokrok. Ještě jim zbývá pár proměnných a budou to mít. Pokud se mu je podaří vytáhnout z Harryho, mohli by to mít i do týdne. Možná do tří dnů. Dlouhou cestou to snad nepotrvá déle než měsíc. Kdyby ho napadlo poprosit ji ještě v létě, mohl by být Harry na Halloween doma.

Jenže to by s Harrym nezažil Vánoce ani nic jinýho.

Potřásl hlavou a soustředil se na hru. Nemá cenu nad tím přemýšlet.

Zmijozel vyhrál. Nikoho to nepřekvapilo. Ke konci už jen všichni zmrzle doufali, že to Meredith nebude protahovat a konečně tu zlatonku chytí. Šest set sedmdesát ku devadesáti. Jako by si tím kompenzovali tu minulou prohru.

V jednu chvíli to sice vypadalo, že zlatonku chytí Havraspár, ale stačil jeden potlouk od Harryho a už bylo po problému.

Harry po chytači vypálil skoro v ten samý moment, kdy chytač vyrazil. Jako kdyby věděl, kde zlatonka je, a jen čekal, jestli si toho chytač všimne nebo ne. Jenže pak šlo všechno do kytek.

Chytač, Severus by si vážně měl pamatovat, jak se jmenoval, se potlouku vyhnul a ten proletěl dál. Jenže pak se potlouk zastavil a změnil směr, a to úplně špatně. Okamžitě totiž vletět do zad Fenwickovi. Nikdo neměl čas zareagovat a žádný z odrážečů nebyl poblíž. Fenwick se zhroutil na koště. Koště zamířilo doleva a mírně dolů a vypadalo to, že z něj havraspárský střelec každou chvíli sklouzne.

Jeho spoluhráči vykřikli a rozletěli se mu pomoct, ale Meredith na Regově závodním koštěti u něj byla dřív. Přiletěla k němu co nejblíž, jednou rukou ho objala kolem těla a druhou se natáhla po násadě jeho koštěte. Podařilo se jí koště zastavit. To svoje celou dobu ovládala jen nohama. To už u nich byl Dolph. Něco si krátce řekli a Dolph pak chytil Fenwicka, zatímco Meredith pořád držela jeho koště. Havraspárský tým byl už taky na místě a poletoval kolem a pod nimi a pokřikovali na sebe. Monty, Harry i Basil se propletli kolem nich. Basil vletěl pod ně a chytil koště zespodu. Meredith ho tak mohla pustit a její místo obsadil Monty. Jakmile mezi sebou Fenwicka bezpečně drželi, Meredith vytáhla hůlku a něco na něj seslala. Vypadalo to, že Fenwick stěží vnímá cokoliv, co se s ním děje. Severus ze svého místa nepoznal, jestli je vůbec při vědomí.

Fenwicka zhrouceného na koštěti tehdy z každé strany přidržoval Monty s Dolphem a Basil pod nimi zajišťoval, aby se koště zase nikam nerozletělo. Přiletěli k nim Corban s Kathy - mezi košťaty měli natáhnuté něco, co vypadalo jako obří kapesník s fialovými květy. Vletěli pod Fenwicka, Dolpha i Montyho, ale tak, aby Basil pořád mohl držet Fenwickovo koště na místě. Dolph Fenwicka opatrně pustil, rychle odletěl a na jeho místo se vznesl Corban s plachtou pořád přidělanou na koštěti. Corban ale vyletěl mnohem výš, takže Fenwick měl na jedné straně kapesníkovou stěnu. Kathy se taky vznesla výš a opatrně obletěla Montyho, takže nakonec byli Monty a Fenwick v kapesníkové kapse.

Krátce na sebe křikli a pak se vznesli tak vysoko, že se Basil musel přesunout. Vyletěl k Fenwickovi a havraspárovo koště ani jednou nepustil. Opatrně spolu s Montym položili Fenwicka do kapsy a sundali ho z koštěte. Celou dobu byl pořád ztuhlý a ani se nehnul. Zmijozelové z kapsy vyletěli. Corban s Kathy okamžitě začali kontrolovaně klesat k zemi. Monty i Dolph hlídali předek a zadek kapsy, aby Fenwick náhodou nevypadl ven a Basil snášel Fenwickovo koště.

Jakmile kapsa měkce dosedla na zem - už tam byli Meredith s Basilem, aby se o hladkém přistání ujistili - přispěchala k Fenwickovi Poppy. Než ho dostali na zem, už stihla seběhnout na hřiště.

Fenwick ležel v kapesníku na boku v té samé pozici, v jaké byl, když ležel na koštěti. Měl před sebou zvláštně natažené ruce i nohy a celý vypadal velmi ztuhle. Poppy vedle něj klečela a mávala hůlkou. Pak ho přenesla na připravená nosítka a s Kratiknotem, který je ovládal, odspěchala pryč.

Celý stadion zadržel dech.

Havraspáři přiletěli dolů a o něčem se se zmijozelským týmem radili. Nakonec jejich kapitán zaletěl ke komentátorovi a do mikrofonu řekl: "Ehm, Benjy bude v pořádku. Madame Pomfreyová se o něj postará a během pár dní bude zase fit. To, že nemá roztříštěné kosti z pádu hodně pomohlo." Odkašlal si. "Takže bych chtěl poděkovat Montgomerymu a jeho týmu, že pomohli a Benjyho zachránili. Montgomery taky nabídl, že sníží počet střelců, abychom byli vyrovnaní, takže teď to budou dva střelci na dva." Podal mikrofon zpátky komentátorovi a vrátil se doprostřed hřiště, kde byli všichni shromáždění okolo rozhodčího.

Ještě chvíli se zdrželi, když si uvědomili, že rozhodčí ani žádný z hráčů nemá camrál. Našli ho ležet pohozený v trávě.

A pak hra pokračovala. Kathy se vrátila na svou pozici odrážeče a Harry tím pádem přestal hrát. Během deseti minut už seděl ve svém zimním zeleno stříbrném dresu vedle Severuse a fandil s ostatními.

Hubert se v jednu chvíli přes Severuse naklonil, aby na Harryho viděl a usmál se na něj. "Díky za záchranu Benjyho."

Harry zavrtěl hlavou. "Já nic neudělal. To byla týmová práce. Hlavně bude v pohodě díky Meredith. Kdyby u něj nebyla tak rychle, kdo ví, jak by to dopadlo. Navíc ho imobilizovala, takže si nepoškodil páteř víc, než ji měl."

"Imobilizovala? Co použila?" zeptal se Severus.

"Petrificus. Možná trochu neohrabané, ale sakra účinné."

"To jo. Ale vážně díky. Viděl jsem, jak jsi to všechno koordinoval," nedal se Hubert.

Harry to odmávl. "To byl spíš Monty. Já jen lítal okolo a hlídal."

"Když to říkáš," nechal to Hubert být a vrátil se ke sledování hry.

Přesně jak Severus tušil, oslava byla velká. Zmijozel vyhrál a Fenwick se nerozplácl! Jemu ale pořád hlavou vrtalo něco, co zaslechl Blacka říkat na chodbě Pettigrewovi. Prý je přesvědčený, že Rega přiotrávil Harry, aby mu mohl sebrat místo odrážeče. A to mu prý nedaruje a už dneska v noci zařídí, aby Harryho vyloučili a zjistili, co je zač.

Jistě, mohlo to být jen plané vyhrožování, ale Severusovi se to nelíbilo. Když pak cestou z večeře s Harrym zaslechli, jak Black říká jednomu čtvrťákovi, jak může zklidnit Vrbu mlátičku a prolézt do Chroptící chýše, rozezněly se mu v hlavě poplašné zvonečky. Harry jen svraštil obočí a dál si toho nevšímal. Jenže Harry neslyšel Blacka předtím. Nevěděl, že na něj Black něco chystá. A Severus ho tím nechtěl zatěžovat. Konečně měl dobrou náladu. Zrovna se bavil s Kathy a s Meredith a smál se něčemu, co Meredith vykládala.

Nechá ho, ať se baví. A o Blacka se postará sám.

Vzal si kabát a nenápadně se vytratil. Ještě mu zbývala půlhodina do večerky, ale stejně na nikoho nenarazil. Nejspíš se všichni vzpamatovávali z tak nečekané události, jako je výhra Zmijozelu!

Venku byla zima jako uprostřed skotské noci v lednu. Naštěstí měl svůj kabát. I tak se ale otřásl, když viděl Vrbu mlátičku, jak poklidně stojí na plácku, kde bylo mnohem míň sněhu a všechen byl... umlácený. Nechtělo se mu k ní přiblížit ani na sto kroků, ale jestli chce zjistit, co má Black v plánu, a zastavit ho... Harryho pošlou domů co nevidět, co když to Black překazí? Co když Harry skončí zavřený někde na ministerstvu? To nemůže dovolit.

Opatrně přišel blíž. Jakmile byl dost blízko na to, aby našel suk na kořeni, ale ne dost na to, aby vzbudil Vrbu, dal se do díla. Kdyby ten zatracený měsíc svítil a neschovával se bůhvíkde kde, bylo by to jednodušší. Musí se dotknout suku, aby se Vrba uklidnila nebo vůbec nevzbudila. A rozhodně k němu nepůjde osobně. Není cvok. Takže se ho musí dotknout jinak. Rozhlédl se. Mohl by tady být nějaký dlouhý klacek, ne?

Nebyl.

Jestli někde něco bylo, tak to bylo pod sněhem. Krucinál. A to si ta Vrba čas od času něco neulomí? Prohrabal kapsy. Látkový kapesník, kapesní lékárnička, hodinky, malý deník a obyčejná tužka na zapisování nápadů a klientů, měšec s penězi, cigarety, zapalovač... Proč se prohrabuje kapsami, když může udělat sněhovou kouli a hodit ji na ten suk?

Jasně. Protože zrovna tuhle noc musí být sníh jako krupice, ze kterého nejde nic uplácat!

Nakonec na to přišel. Vzal tužku, zvětšil ji a opatrně ji odlevitoval ke kořeni a pak ještě opatrněji do suku šťouchl. Vrba se lehce zatřásla a uvolnila. Že by stromová akupresura?

Obezřetně proběhl pod větvemi a mezi kořeny našel díru, která byla vidět jen ze shora. Vlezl do ní a shrbeně s rozsvícenou hůlkou šel chodbou dál. Šel dlouho. Hodně dlouho. On jde vážně až do Prasinek. Nakonec hlínu vystřídaly kameny a před sebou narazil na dvířka. Zaposlouchal se. Nic. Opatrně je pootevřel a nakoukl za ně. Byl ve sklepě. V prázdném vlhkém sklepě. Vyšel schody a před dveřmi se zastavil. Pořád nic neslyšel. Pootevřel je. Na chodbě bylo šero, ale jedny dveře byly otevřené a blikotavé světlo ji osvětlovalo. Tiše prošel chodbou a kus před dveřmi se zastavil. Nikdo tam nemluvil. Ale svítilo se tam. Takže tam někdo asi bude, ne?

"Jsi tu nějak brzo!" ozvalo se vesele z pokoje.

Severus se zarazil. Jak, brzo? Kdo má přijít brzo? A Lupin je toho součástí? Nemá být Harryho kamarád?

Prošel do místnosti. Když míjel dveře, všiml si, že vypadají hodně těžce a tlustě. Lupin ležel na kožešině před hořícím krbem. Na sobě měl jen župan a četl si. Jinak byla celá místnost úplně prázdná. A byla celá obložená kamenem, na kterém byly na několika místech dlouhé škrábance. Nikde nebylo žádné okno. Přesto ho zamrazilo.

"Co tu děláš?!" Lupin vyskočil na nohy. "Musíš hned pryč! Tady být nemůžeš!"

Rozevřel se mu župan a Severus rychle sklouzl pohledem na stranu.

"Kolik je hodin?!" zeptal se Lupin a sáhl do kapsy. Vytáhl obouchané hodinky, a když se na ně podíval, začal vyšilovat ještě víc. "To už je tolik? Fakt musíš pryč!" Přiskočil k Severusovi a chytil ho za loket. "Hned musíš pryč!"

Severus se mu vytrhl. "Jo? A proč bych musel? O co tu jde?"

Lupin těkal očima ze strany na stranu. "To ti nemůžu říct, ale věř mi, ne-"

"Ne, nikam nejdu. Dokud mi neřekneš, co s Blackem plánuješ, tak se odtud nehnu. A proč máš jen župan?"

"Neroztrhám si oblečení," řekl Lupin roztržitě. "Co mám se Siriem plánovat? To od něj o tomhle víš?"

"Jo. Jde po Harrym. Je nasraný a rozhodl se, že Harrymu zavaří. Jenže já ho slyšel, a ať tu plánujete cokoliv, tak máte smůlu. Harryho nedostanete."

Lupin vypadal ještě bledší než před chvílí. Potil se a třásly se mu ruce. Prohrábl si vlasy. "Ne ne ne, tohle se neděje. Tohle se neděje. Ne nenene-"

"Hej, klid..." snažil se ho zarazit Severus. "Jen mi řekni, co Black plánuje a odejdu. Ty se pak můžeš vrátit ke svý knížce, jo?"

"Ne! To nemůžu. Kolik je hodin?" Znovu se podíval na hodinky. "Osm a půl minuty. Fajn. To není dobrý. To vůbec není dobrý. Navíc se stresuju, to bude ještě dřív. Sakra. Sakra!" Chytil Severus a odtáhl ho na chodbu. "Musíš mi slíbit, že hned odejdeš. Prosím!!!"

"Dobře, dobře, slibuju. Jsi v pohodě? Děje se něco? Potřebuješ něco?"

"Potřebuju, abys odešel! Rychle. Prosím!"

"Ale Black říkal, že - "

"Je mi kurva jedno, co Black říkal! Black je debil a ty musíš zmizet! Prosím! Tady jde o život!"

Z vyšilujícího Montyho na vyšilujícího Harryho za dvě sekundy. To se jen tak nevidí. Začal couvat a zvedl ruce do vzduchu. "Tak jo, tak jo. Už jdu. Ale řekneš mi pak, o co šlo, jo? Pomůžu ti. S Harrym ti oba pomůžeme."

"Jasně, jasně, a teď už prosím tě zmiz!" Remus se začal třást.

"Remusi?!"

"SEVE?!"

Lupin se úlevou div nesložil na zem. "Tady je! Jamesi, odveď ho! Rychle!"

Ozval se dusot nohou a na chodbu vběhl James s Harrym v závěsu.

Jamesovi stačil jeden pohled na zmateného Severuse s rukama nahoře. Proběhl kolem něj a postavil se mezi něj a Lupina. Harry chytil Severuse za loket. "Musíme pryč. Hned," řekl mu klidně, ale pevně.

"Jo, to říkají všichni. Ale Black tu na tebe něco plánoval!"

"Cože?!" otočil se James. "Lžeš. To by Sirius neudělal."

"Jo, jak jinak bych věděl, jak sem dojít? Slyšel jsem ho mluvit o suku v kořeni i o tom, jak něco plánoval. Ale klidně mi nevěř. Black je totiž svatej a já umím věštit a číst myšlenky a vyloženě mě baví lízt pod šílenej strom, co - "

Lupin zaúpěl a svezl se po zdi. Třásl se.

"Krucinál," zaklel James. "Rychle. Odveď ho pryč. Já se o Rema postarám."

"Jasně," řekl Harry a táhl Severuse za sebou.

Severus se ohlédl přes rameno. Potter napůl táhl a napůl nesl Lupina zpátky do místnosti s krbem. Najednou se Lupin prohnul jako luk a zakřičel. Ne. Zavyl.

Potter ho skoro hodil za dveře a začal je co nejrychleji zavírat. Ohlídl se přes rameno. "Pryč!" zařval na ně. Severus si až teď uvědomil, že oba stojí nad schodištěm do sklepa jako přikovaní.

Něco do dveří bouchlo. Pottera to trochu odhodilo, ale opřel se do nich celou svojí vahou a zase se začaly zavírat.

Co se ksakru dělo?

Mezi dveřmi a stěnou se objevila velká tlapa s drápy.

Harry se probral. "Seve, zmiz!"

Nad tlapou teď byla i polovina hlavy s čenichem, obří ozubenou tlamou.

Harry po tlamě vystřelil z hůlky vodu. Jakmile se voda něčeho dotkla, zmrzla. Zvíře zavylo ale s tlamou v ledu nic nesvedlo.

Harry běžel pomoct Potterovi a Severus zmizel.

Vrávoravě seběhl schody. Harry ví, co dělá. Ale musí mu pomoct! Otočil se, aby je zase vyběhl, když vtom v domě zavyl vlk. Severus ztuhl. Vlk. V domě. Vyje. Udělal další krok. Došlápl špatně, minul schod, spadl a sklouzl se po schodech dolů.

"Do prdele!" ulevil si, když se zastavil. Rychle se postavil a kulhavě si pospíšil do tunelu. Na pravou nohu nemohl pořádně došlápnout. V chodbě se po pár krocích zarazil.

Harry, Potter a Lupin jsou nahoře. S vlkem. Ale... Najednou mu to došlo. Vlk. Lupin. Potterova reakce. A byl úplněk. "Do prdele!" On ale neví, co má s vlkodlakem dělat! Harryho urgování mu problesklo hlavou. Do hradu. Neohlížet se. Harry to věděl. Potter to věděl. Takže oni vědí, co s vlkodlakem dělat, že jo?

Nemůže jít dál. Počká tu na ně. Musí vědět, že jsou v pořádku. Navíc ho ta noha dost bolela. Zkusmo na ni došlápl a zašklebil se. V kotníku mu tepalo a brněla ho ruka. Narazil si zápěstí. No super. Ještě jednou zkusil nohu. To nebylo dobrý. Sáhl do kapsy a vytáhl lékárničku. Něco na bolest. Má tu něco na bolest? A na hojení? Sakra, kde to je? Vždyť tam dával všechno! Proč nemůže nic najít?

Nakonec našel lektvar jak na hojení kloubů s arnikou, tak ten na bolest, který mu ale neoblbne smysly. Musí být při sobě. Vypil je a opřel se stěnu. Napjatě poslouchal. Občas zaslechl bouchnutí. Ránu nebo křik. Ale nikoho na kusy netrhali.

Po neskutečně dlouhé době se v chodbě objevil Potter. "Co tu ještě děláš? Už máš být pryč!"

"Kde je Harry?"

"Tady jsem! Jsi v pohodě?" zeptal se ho Harry, který se objevil hned za Potterem.

Severus přikývl. "Jo, jen mě bolí kotník a ruka. Co vy? Jste v pořádku?" zeptal se jich Severus.

"Jo," přikývl Potter.

"Nebylo to poprvé," pokrčil rameny Harry, ale trošičku sebou škubl.

Severus si toho všiml i ve světle hůlek. "Ukaž," řekl Harrymu.

Harry před ním uhnul. "Jsem v pohodě."

Potter přitakal. "Nekousl nás."

Severus si Harryho prohlédl, ale nakonec to nechal být. Mohl si nalomit žebra nebo si taky podvrtnout kotník. Ale jestli to nechce před Potterem řešit...

"Jak se cítíš ty? Nejsi v šoku?" zeptal se ho Potter.

Severus na něj zvedl obočí. "Kromě toho, že se náš spolužák pár nocí měsíčně promění v KRVELAČNÝHO VLKODLAKA?! Jo, mám se úplně růžově."

Harry se uchechtl a pomalu se rozešel směrem ke hradu. "Jo. To zní jako on. Ale Rem není ani tak krvelačný jako zrovna teď naštvaný. A naštvaných spolužáků máme hodně."

Zavrtěl hlavou a i s Potterem taky vyrazil. "To není to samý... a ty nevypadáš moc překvapeně."

"Poznáš jednoho vlkodlaka a pak už víš, po čem se dívat. Ale Rem je vážně v pohodě. Ten chlupatý problém je spíš taková komplikace."

"Komplikace?"

"Jo. Zkrátka má tu svou dobu v měsíci. Mezi kluky to častý není, ale kdo jsem já, abych to soudil?"

"Svou dobu v měsíci? To je dobrý!" zasmál se Potter. "To mu pak budu muset říct. Pobaví ho to."

"Vy jste cvoci."

"Možná. Ale to už přeci dávno víš!" řekl Harry.

Chvíli bylo ticho.

"Takhle špatný už to dlouho nebylo," řekl Potter. "Většinou to proběhne klidněji. Není agresivní. Neútočí. Hraje si..." Odmlčel se. "Je to se Siriusem pravda?"

"Proč bych si vymýšlel? Proč bych sem jinak lezl? Nejsem sebevrah!" vyrazil ze sebe Severus a podíval se přes rameno. "Vážně sem nepůjde?"

"Ne. Ale bude mu zítra hodně mizerně. Asi bude mít omrzliny, ale nakonec se nám podařilo ho vrátit za dveře," řekl Harry smutně.

"Tak to je dobře."

Šli v tichu. Severus opatrně kulhal. Asi to nebude nic vážnýho. Pořád to bolí, ale chodit může.

"Můžeš o tom ale, prosím, nikomu neříkat? Jestli se o tom všichni dozvědí, Remus tu končí. A už mu zbývá jen rok a půl a bude mít OVCE. Vážně tě prosím. Jestli za to něco budeš chtít, řekni si. Peníze, něco s lektvary. Seznámím tě s tátou, jestli chceš."

Podíval se na Pottera a přemýšlel, jestli se má urazit. Vypadal vyřízeně a upřímně. Povzdechl si. "Jasně. Nic neřeknu. Musíte se ale postarat, aby vážně nikomu neublížil. Nic nechci. Co se stalo dneska... Pohlídejte si Blacka," řekl nakonec.

"Jo," přikývl Potter, "pohlídáme. To mi věř. Nemůžu uvěřit tomu, že by to udělal!"

"Jo," řekl Harry temně. "Něco prostě nepochopíš. Jak se to vůbec stalo? Proč jsi sem šel?"

Severus si povzdechl a znovu vysvětlil: "Slyšel jsem ho, jak proti tobě něco na dnešní noc plánuje. Něco, co ti zavaří. A pak později mluvil o tom suku."

"Já jsem debil," řekl Harry a promnul si obličej. "Celý den na mě dorážel a dělal různý poznámky ohledně Chýše a Lily a famfrpálu, ale bylo toho dneska tolik, že mi to vůbec nedošlo. On se sem snažil dostat mě! Myslel jsem, že prostě jen kecá jako obvykle."

"Ale to nedává smysl... proč by to dělal? Co by tím získal?"

Harry pokrčil rameny a pak se zašklebil. "Já nevím. Můžeš se ho zeptat. Mně je to ale jedno. Hlavně, že jsou Sev i Remus v pohodě."

"Jo, víceméně."

"Jak jste o mně vlastně věděli?" zeptal se Severus.

"Zmizel jsi z oslavy a měl jsem takový tušení. Tak jsem tě šel hledat. Napadlo mě, jestli ses nerozhodl vyzkoušet ten suk - to jsme slyšeli spolu. U kuchyní jsem narazil na Pettigrewa. Vytáhl jsem z něj, kde byl James. V kuchyni jsem mu rychle vysvětlil, co si myslím, že se děje, on si to ověřil, a když jsme viděli, že jsi u Vrby, tak jsme se dali do sprintu."

"Petr!"

Zmateně se podívali po Potterovi. "Co?"

"Poslal jsem ho za McGonagallovou!"

Podívali se po sobě. "To mu trvá dost dlouho, ne?" zeptal se Severus. "Nechci nic říkat, ale už bych byl na nudličky..."

"Jo, to asi jo..." řekl Potter roztržitě a vytáhl z kapsy kus papíru. "Sakra, máme problém."

"Proč?"

"Jde sem. Krucinál. Tohle je průser. Tohle je takový průser!"

"Počkej. Ona ví, že to víš, ne?" zeptal se ho Harry.

"Jo, ví. Ale vy to vědět nesmíte!"

"Já jsem to věděl už předtím. A co nejhoršího se může stát?"

"Remus bude mít potíže."

"Tak jdi před námi a řekni jí, že tam Sev nebyl a že jsi mě poslal předem zpátky do společenky."

"Jenže co když bude chtít McGonagalka Rema zkontrolovat. A pozná, že se něco dělo. I kdyby vás tu nenašla. Dost jsme to tam zřídili a Rem bude vypadat strašně. To jen tak neobhájíme."

Harry vydechl. "Tak jo. Zkusíme minimalizovat škody... Sev tu nebyl, ale překvapili jsme Rema uprostřed přeměny, tak jsme ho rychle zpacifikovali?"

James zavrtěl hlavou. "Severus spadl ze schodů a kulhá. I kdyby řekl, že spadl ze schodů ráno, bude to podezřelé. A začnou v tom šťourat."

"A já se jí chci vyhnout za každou cenu. Bylo by nejlepší, kdyby se vůbec nevědělo, že jsem tu byl."

"Nechtěl Black přesně tohle? Protože z tohohle by Brumbál zvládl Harrymu zavařit a přitom do toho vůbec nezatáhnout Lupina," řekl Severus.

Potter se zamračil. "To... dává až moc velký smysl. Sakra. Takže co? Řekneme, že jsi sem šel, ale já tě stihl zarazit, jenže jsme se začali hádat na schodech a ty jsi spadl?"

"Jo. To by šlo."

"A co když se tě zeptá, jestli jsi náhodou neviděl něco zvláštního nebo jestli tě jen tak náhodou nechtěl sežrat vlkodlak?" zeptal se Harry.

"Budu lhát," řekl pevným hlasem.

Potter zavrtěl hlavou a odevzdaně mávl rukou. "Zbledl jsi o tři odstíny, jen to Harry zmínil. To nám nikdo neuvěří." Podíval se do mapy. "Sakra. Už je skoro u Vrby!"

"Tak jo, rychle. Ty se Sevem jí jděte naproti. Podařilo se ti Seva zastavit včas, ale ne dost včas na to, aby Severus neslyšel Remuse výt. Severus si to dal do kupy a tobě se to v té rychlosti nepodařilo vyvrátit. Severus je stejně hodně v háji, protože už jen představa, že mohl být v jedný místnosti s vlkodlakem, je děsivá. Já tu tak hodinu zůstanu a pak se proplížím do postele a budu tvrdit, že se ti povedlo mě přesvědčit, ať hledám Severuse v laboratoři. Co vy na to?"

"To je geniální. Tak jo. Jdou sem. Na!"

Vytáhl něco z kapsy a hodil to po Harrym. Vypadalo to jako plášť z měňavé látky.

"Pojď, ještě kousek. Za chvíli budeme v hradu a Madame Pomfreyová se o tebe postará," řekl Potter nahlas a strčil kus papíru - mapy - do kapsy.

Harry si přes sebe přehodil plášť a zmizel.

Severus pomalu kulhal vedle Pottera a nahlas se s ním hádal: "Stejně nechápu, proč z toho tak naděláte. Je to jen famfrpál!"

"Jen famfrpál! To snad nemyslíš vážně!?" hned se toho chytil Potter. "Budu předstírat, že jsi to neřekl!"

"Ale kušuj. Lítání na koštěti a k tomu nebezpečné. Podívej se, jak dopadl Fenwick!"

"Ale Fenwick vůbec nedopadl! Slyšel jsem, že už je skoro v pohodě!"

"Měl zlomená žebra a propíchlou plíci! A to si myslíš, že to za to stálo? Několik hodin v mraze, honit se za míčema, nechat se srážet jinýma míčema... To je šílenost!"

"Tys ale vůbec nepochopil, o co v tom jde!"

"Jak vidím, sport lidi opravdu dokáže sblížit!" řekla McGonagallová podrážděně.

"Dobrý večer," pozdravil ji Potter omluvně. "To víte, když někdo nechápe famfrpál, celýho mě to rozčílí."

"Ano, ano, nedivím se vám. Na debaty o famfrpálu se ale jedná o dost zvláštní místo i čas, nemyslíte?"

Potter si povzdechl. "Já vím. Ale někdo," podíval se na Severuse, "se cítil dobrodružně. Ne že by se dostal daleko. Někdo... totiž neumí chodit po schodech."

"Někdo totiž ve tmě nevidí a někdo totiž někoho na schodech strkal," ohradil se Severus. "Kdyby si někdo pamatoval základy ze školky, tak by někdo nespadl ze schodů."

"Kdyby někdo -"

"Ticho!" okřikla je McGonalka. "Vysvětlí mi tu někdo, co se stalo?"

"Snape spadl ze schodů, paní profesorko," řekl Potter.

"Protože mě Potter strčil!" ohradil se Snape.

"Nestrčil!"

"Strčil!

"A to je všechno, co se stalo?" přerušila je.

Severus si založil ruce na hrudi. "Skoro nemůžu chodit."

"Ale můžeš!" ohradil se Potter. "Ano, paní profesorko, to je všechno."

"Opravdu?"

"Ano."

"Severusi?"

"Ano, paní profesorko?"

"Je to vážně všechno?"

Přiměl se neošívat a snažil se myslet jen na bolavý kotník, bolavou ruku a bolavý zadek. Podíval se na ni. "Ano, paní profesorko."

"Dobře. Pojďme vás dostat na ošetřovnu."

Pomalu šli za ní. Pořád se po nich ohlížela a tiskla rty.

Jakmile dorazili do tepla hradu, odvedla je McGonagallová na ošetřovnu. Tam Poppy nejdřív řekla, ať zkontroluje Pottera. Neměl žádné zranění, což profesorku viditelně uklidnilo. Předala Severuse do Poppyiny péče a odvedla Pottera pryč. Ošetřovatelka ustaraně Severuse prohlídla. Když jí řekl, že opravdu jen spadl ze schodů, zdvihla obočí a zavrtěla hlavou. Zeptala se ho, jestli chce o něčem mluvit, ale když odmítl, nechala to být. Přesto mu po ošetření kotníku a ruky nabídla lektvar na spaní beze snů. Přijal to.

Ráno ho na ošetřovně vzbudil povyk. Někdo se hádal. Posadil se a rozhlédl se. Brumbál a Poppy stáli opodál. Jakmile Brumbál viděl, že je Severus vzhůru, usmál se na Poppy. "Už je vzhůru! Takže s ním můžu mluvit, že?"

"Pacient potřebuje klid a odpočinek!" namítla Poppy.

"To nevadí. Zabere to jen dvě minutky." Přešel k Severusi a seslal kolem nich nějaká kouzla. "Takže, pane Snape, James mi řekl, co se v noci stalo."

Severus polkl a zamrkal. Vyčistit mysl! Ale nešlo to. Snažil se mu dívat na špičku nosu. "Vážně?" zachraptěl a pročistil si krk. "Řekl vám, že mě strčil ze schodů?"

"Ano, nejdřív. Pak ale přiznal, že tak to úplně nebylo."

"Přiznal, že mě nestrčil, pane?" zeptal se zmateně. Koukej na nos. Koukej na nos. Koukej na nos. Kde je ta oranžová?

"Ano. Povězte mi, co si o tom myslíte?"

"O čem, pane?"

"Vy moc dobře víte, o čem. James mi řekl všechno."

Severus pokrčil rameny. "Takže vám řekl, že to byl špatný pokus o šprým?" zeptal se ho.

"Proč to měl být šprým?"

"Nechal jsem se napálit Blackem. Pokusil se mě vystrašit. Musím říct, že ten sklep vypadá trochu děsivě a ty zvukové efekty se mu povedly, ale zažil jsem horší domy hrůzy na pouti."

"Výborně. Zvukové efekty a špatný šprým. Je dobře, že chápete, o co tam šlo. Bylo by špatné, kdybyste měl nějaké halucinace. Museli bychom vás dát testovat. Kdo ví, jestli by se nezjistilo, že máte poškozený mozek nebo něco podobného. S takovou diagnózou se těžko hledá zaměstnání."

Severus polkl. "Rozumím, pane. Naštěstí to byl jen špatný žert."

"Ano, špatný žert. Jsem rád, že si rozumíme. Na shledanou."

"Na shledanou, pane."

Jakmile Brumbál odešel, přispěchala k němu Poppy. "Jste v pořádku, Severusi?"

Přiměl se usmát. "Ano. Jen trochu dezorientovaný z toho probuzení."

"To chápu. Bondy vám přinese snídani. Budete tam mít i čokoládu, snězte ji prosím. Je dobrá na šok."

"Já nemám šok."

"Každý by měl šok, kdyby ho probudil ředitel."

Byl v polovině snídaně, když přišel Harry. Usmíval se.

"Copak, že máš tak dobrou náladu?"

Zatáhl kolem postele závěsy. Voněl zemitě, jako po nějaké bylince. Co mu to připomínalo? "Potkal jsem Brumbála a vůbec si mě nevšímal."

"Tak to máš dobrý. Já takový štěstí neměl."

Harry hned zvážněl. "Co chtěl?"

"V podstatě mi řekl, že jestli budu o dnešní noci mluvit jinak, než o blbým vtípku a jestli se byť jen pokusím cokoliv naznačit, tak skončím U Munga s takovou diagnózou, že se budu moct rozloučit s jakoukoliv prací."

Harry pískl. "Tak to je teda něco."

"Jo, to teda je. Chceš čokoládu?"

"Jo, dám si."

"Harry, ráda vás vidím. Jako na zavolanou. Rovnou si vás prohlídnu." Poppy se objevila mezi závěsy a zase je za sebou zatáhla.

"To ale vůbec není potřeba," namítl.

"To nechte na mě. Sedněte si."

Harry si sedl vedle na Severuse. Celou dobu zatínal pěsti.

Poppy skončila se sesíláním kouzel. Tvářila se ustaraně. "Ukažte mi záda."

"To nic není."

"Harry. Ukažte mi záda."

Povzdechl si a sundal si hábit. Severus zalapal o dechu. Přes záda se mu táhly čtyři dlouhé šrámy. Byly na nich čerstvé strupy, ale vypadaly dost hluboce.

"Je to jen škrábnutí."

"Jistě," řekla nepřesvědčeně. "Co jste dělal?"

"Dal jsem na to třemdavu."

"To jste se v ní koupal?"

Uchechtl se. "To by asi bylo jednodušší."

"Proč jste nešel za mnou rovnou?"

"Nechtěl jsem působit potíže."

Poppy se podívala na z Harryho na Severuse a pak zase zpátky. "Jiná zranění nemáte?" Když zavrtěl hlavou, povzdechla si. "Nemůžu vám bohužel dát žádný lektvar, který by hojení urychlil. Tímhle si to ale mazejte, pomůže to s jizvením i se svěděním."

"Děkuju."

Zaváhala. "Škrábnutím bych to sice nenazvala, ale podle rychlého testu byste žádné problémy mít neměl. Přesto bych ráda zjistila, jestli tkáň nebyla kontaminovaná. Abychom byli připraveni na případné následky."

Harry stiskl zuby. "Je to jen škrábanec. Mám z dobrého zdroje, že to byly tlapy čisté a pořádku milné. Ale poslužte si."

"Nechci vás strašit, ale měl byste být obezřetnější. Nevíme jistě, v jakém budete stavu. Stačí i kapka krve nebo slin. Měl jste být opatrný."

Podíval se na ni. "Kdyby to nebyla moje záda, tak by to byl Jamesův krk. A nic tak hroznýho se stejně nestane. Tak zvlkodlatím. No co. Není to taková hrůza." Střelil pohledem po Severusovi i Poppy. "Ale Jamesovi ani slovo. Spadl na zem a neviděl, co se stalo, a ani se nic nestalo. Takže mu nic říkat nebudete. Ani Remusovi."

"Pokud budete pozitivní, stejně se to dozví."

"Nebudu pozitivní. A jestli jo, tak se to dozví potom. Nemá cenu, aby se teď stresovali."

Stiskla rty. "Dobře, jak myslíte. Budu potřebovat vzorky vaší krve z levé ruky, z pravé nohy, nehty z malíčků ze všech končetin, moč a strup s trochu krevních elementů přímo z rány."

Harry si povzdechl. "Nešlo by něco jiného než nehty z malíčků? Co prsteníčky?"

Poppy se zarazila, ale pak trhaně přikývla. "Ano, ty postačí. Kdybyste šel za mnou, na volnou postel, bylo by to nejlepší."

Rychle si přehodil hábit přes hlavu. "Dobře. Už jdu."

Nezavřeli za sebou závěsy úplně, takže Severus viděl polovinu ošetřovny.

Pomalu snídal dál.

Lupin je vlkodlak. Lupin je vlkodlak a Harry možná bude taky vlkodlak a Harrymu to je všechno jedno. Vlkodlak. Do háje. Vlkodlak. Co bude dělat? Každý měsíc se bude proměňovat v... v... v to zvíře. To, co se dělo Lupinovi, vypadalo hodně ošklivě. Harry to nemůže absolvovat několik dní za sebou každý měsíc!

Ale musí být něco, co by mu s tím pomohlo, ne? I když není lék. Něco na bolest. Na elasticitu kůže. Na pohyb a přetvoření kostí... Flexibilitu kloubů... Jenže Harrymu lektvary nefungují. Ale i tak by měl někde už nějaký lektvar na zmírnění přeměny být, ne? Nebo třeba nějaký, který vlkodlaky uspí před proměnou a vydrží tak dlouho, než se zase promění zpátky.

Někdo přišel na ošetřovnu. Bavili se nahlas. Ne. Hádali se. Severus napnul uši. Neviděl je, ale poznal Pottera s Lupinem.

A byl tam i Black! Zrovna se kňouravě omlouval: "Promiň. Je mi to fakt líto. Přehnal jsem to. Já vím. Byl to blbej fór. Omlouvám se."

"Nech ho být. Vůbec na něj nemluv," odpálkoval ho Potter.

"Ale mě to vážně mrzí. Srabus tam neměl co dělat!"

"Jo, to víme všichni. Jenže tam byl."

"Ale nic se nestalo. A to je dobrý, ne?"

"Tentokrát se nic nestalo," odpověděl Lupin. Zněl příšerně. Jako by tři dny nepil a hlasivky měl úplně vykřičené. "Co kdybych mu ublížil? Co kdybych ho zabil? A hůř, co kdybych ho pokousal?!"

"Ale nepokousals!"

"Jen díky Jamesovi a - hele, kašli na to. Prostě jdi."

"Dobře. Uvidíme se u oběda, jo? Donesu ti tvůj oblíbený steak."

"Ne, nic mi nenos," řekl Lupin slabě.

"No tak ne, no. Ale jen abys věděl, vážně mě to mrzí."

"Jo. To mě taky. Už jdi."

"Takže je všechno v pohodě?" ujišťoval se Black.

Bylo ticho.

Pak se někdo uchechtl. "V pohodě?" zeptal se Lupin. "Nic není v pohodě. Tys... jak jsi... Ne, to už je jedno. Prostě zmiz. Nechci tě vidět."

"Ale - "

"Jdi pryč, Blacku."

"Reme, co tím myslíš?"

Lupin zněl prázdně. Zničeně. "Jdi pryč, Blacku. Už na mě nemluv. To, cos udělal... Víš, jak nesnáším to, co jsem, a klidně bys to udělal někomu jinýmu. A jen abys ho dostal? Moc dobře víš, že si pamatuju všechno. Všechno! Ale ty... Kdybych někoho zabil? Už navždy bych to měl před očima. Kdybych někoho proměnil? KURVA! UVĚDOMUJEŠ SI VŮBEC -" Pauza. Pomalý výdech. Pak Lupin mrazivě klidně pokračoval: "Včera málem ublížil Jamesovi. Kdyby tam nebyl - kdyby mě nezastavili... a kdo ví, jak to dopadne. To, co jsem udělal... Je mi tak hnusně. Tos' mě mohl rovnou zabít. Využil jsi mě a já ti věřil. Je konec."

"Ale Reme..."

Moment... Black brečel?

"Ne. Jdi. Prostě jdi."

"Jamesi..."

"Siri, jdi. To bude teď to nejlepší."

Kroky a bouchnutí dveří.

"Jak ti je?" zeptal se Potter.

"Je mi zle, mám hlad, jsem unavený a děsím se toho, co bude dál."

"Všechno dobře dopadne. Kromě toho, že teď o tobě ví Snape, se nic nestalo."

"Jo... jen kdybys měl pravdu."

"Co si chceš dát?"

"Tatarák."