PŽ - 40. kapitola - Zimní slunovrat

16.05.2020

Pouta života jsou fanfiction na Harryho Pottera. Jejími tématy jsou přátelství, nalezení smyslu života a uzdravení se po fyzické i psychické stránce.

Před touto kapitolou doporučuji si přečíst "Odpoledne ve Francii". jedná se o vánoční speciál, který teď zveřejňuji i vám ostatním. Jsou tam postavy, které by hodilo znát trochu víc :) 

"Ts, ts, ts... Můj Harry, copak jsi zapomněl na naši dohodu? Je mi to líto. Nedáváš mi jinou možnost. A to jsem se tolik snažil vyjít ti vstříc. Jenže jsi porušil svůj slib. A tví přátelé... tví přátelé... kdo ví, co se s nimi teď stane? Kdo je teď ochrání, když pořád žiješ?"

Tlumeně jakoby z dálky nebo z jiné místnosti se ozval krátký výkřik plný děsu. Pak se zablesklo a bylo ticho.

Někdo brečel a škemral. Harry stěží rozeznal slova.

Nemohl se pohnout. Vysoká tráva mu spoutala nohy a plazila se po něm nahoru.

Kolem Harryho stály bílé svíčky. Polovina z nich ještě hořela.

Blesk. Hrom. Ticho.

Jedna svíčka zhasla.

Ron.

"Ani netušíš, jak mě mrzí, že jsi tohle způsobil," zašeptal mu hlas do ucha.

Harry nemohl nic říct. Nemohl otevřít pusu. Jako by měl slepené rty. Nebo neměl ústa.

"Crucio!"

Teď se ozval jiný křik, doprovázený smíchem.

Ginny.

Roky ubíhaly. Slunce a měsíc se střídaly na obloze a vřískot i smích bodaly Harryho do uší.

Jedna svíčka se podélně rozlomila.

Vřískot přestal a nahradil ho smích. Nakřáplý, hrubý smích způsobený hodinami bolesti.

Plamen z rozlomené svíčky zapálil trávu.

Blížil se k Harrymu.

Někdo jiný byl na řadě.

Lenka?

Svíčky zhasínaly, lámaly se, explodovaly. Jiné se měnily. Hořící tráva je neroztavila, ale jejich vosk zčernal a plameny změnily barvy na tmavě modrou. Plály jasněji než kdy dřív.

Harryho oblečení začalo hořet.

Místo trávy ho teď držela na místě klubka hadů.

A pak se to ztišilo. Tráva se změnila na kamennou podlahu.

Jediné hořící svíčky byly ty temné. Zbytek byl zničený.

Hermiona. Ginny. Montgomery. Frank. Neville. Lenka. Collin. Dennis. Ron. Foxy. Draco. James. Fred. Seamus. Dean. Parvati. George. Severus.

Byli pryč.

Mrtví.

Šílení.

Ztracení.

Zaprodaní.

"Všechno kvůli tobě."

Harry vytřeštil oči.

Ležel v tmavém pokoji.

Srdce mu bušilo v uších.

Roztřeseně vydechl.

Jen sen.

Byl to jen sen.

Posadil se a svěsil nohy z postele.

Nadechl se.

Zatnul prsty do stehen a vší silou stiskl.

Trochu to bolelo. Tohle je skutečnost.

Je u strýčka. Jsou Vánoce. Žije.

Vydechl.

Žije.

Nadechl se.

Pořád žije.

"Sakra."

Rozhlédl se. Knihy, rozházené oblečení, papíry a úkoly. Vypadalo to jako normální pokoj uprostřed noci.

Ale byl moc velký. A pořád v něm bylo moc světla. Nebyly tu závěsy kolem postele jako v Bradavicích.

Vstal a rozhlédl se.

Objal se.

Srdce mu pořád divoce bušilo, místo žaludku měl kámen a v puse zase strašně sucho.

Přešel ke skříni s visícími hábity. Posunul ramínka na stranu a podíval se dolů. To by mohlo stačit. Vzal z postele polštář i deku a všechno to nacpal dovnitř. Zavrtal se do vyrobeného hnízda a opatrně za sebou zaklapl dveře.

Bylo to jako jeho vlastní verze pohodlného přístěnku.

Když mu bylo útulně, zavřel oči a vlezl si do hlavy.

Dvojka už tam na něj čekal. Když ho viděl, jen si povzdechl a zeptal se ho: "Tak co budeme dělat tentokrát?"

Harry pokrčil rameny. "Cokoliv. Šťastná vzpomínka by byla docela fajn."

Dvojka přikývl a objevil se pohodlný gauč s velkým promítacím plátnem. Sedl si a Harry se k němu hned přidal. Světla zhasla a na obrazovce se ukázala scéna, kdy Harrymu bylo dvanáct a zrovna snídal u Weasleyových.

Dívali se na jednu scénu za druhou. Hledali nějakou, při které by ho u srdce zahřálo dost na vyčarování patrona. Zatím marně. Ale aspoň to Harrymu pomohlo myslet na jiné věci než na zkázu, kterou působil okolo sebe.

Dvojka ho cvrnkl do ucha popcornem.

Harry sebou trhl, ale poslušně se zase vrátil k obrazovce. Dvojka neměl rád, když o sobě Harry realisticky přemýšlel.

Tentokrát ho popcorn strefil do tváře.

Protočil oči, ale nic nenamítal. S Dvojkou to nemělo cenu. Dívali se dál. Tentokrát to byla koulovačka s dvojčaty.

Rozlehlo se kolem nich klepání.

"To bude pro tebe," řekl Dvojka. "Asi dveře."

"Jo, už jdu," zamumlal Harry a vrátil se zpátky do svého těla. Ztuhle vylezl ze skříně ven, a když přecházel ke dveřím, pořádně si protáhl záda. Že by tam byl tak dlouho?

Za dveřmi stál usmívající se strýček. Na chodbě bylo oproti tmavému pokoji až moc světla, takže na něj Harry musel mžourat.

"Harry, dobré ráno! Ranní obřad začne za půl hodiny."

Usmál se. "Dobré ráno, hned tam budu. Jen se převleču. Sev je už vzhůru?"

Strýček zavrtěl hlavou. "Ještě ne. Chtěl jsem ho vzbudit hned po tobě. Noreen s Ebele už jsou v kuchyni. Noreen ještě pro jistotu kontroluje kameny."

"Tak já ho vzbudím," nabídl mu Harry.

Poplácal Harryho po rameni. "To od tebe bude milé. Sejdeme se v jídelně, nejpozději za deset minut osm!"

"Jasně, budeme tam!"

Garrick přikývl a odkvapil pryč. Harry zívl, zatřásl hlavou a přešel k vedlejšímu pokoji. Na dveřích visel velký věnec s cesmínou. Zaťukal, chvíli počkal a pak to zkusil znovu a silněji.

Uslyšel cosi nezřetelného.

"To jako pozvání stačí," zamumlal a strčil hlavu dovnitř. V šeru stěží rozeznal, co je na posteli tělo a co přikrývka, kromě jedné bílé nohy, která visela přes okraj dolů. Vypadalo to, že leží na břiše.

"Seeveerusiiii?"

"Hhhh?"

"Je rááááno. Vstáááváme. Cvičíííme!"

"Di do pchdele."

"Cože? Nerozuměl jsem ti. Musíš mluvit zřetelněji."

Severus zvedl hlavu z polštáře a zamžoural na Harryho. "Řekl jsem, abys šel do prdele. Tady se spí!"

Zvedl obočí. "Takže ty nechceš vidět rituál?"

Okamžitě se vymrštil z postele. "To je dneska! Za jak dlouho to je? Kolik máme času? Zaspal jsem?"

"Ne, nezaspal, buď v klidu. Máš ještě asi tak patnáct, dvacet minut."

Severus rozsvítil a s přivřenýma očima se rozhlížel po pokoji. "Kde mám hábit?" Rozespalý, s rozcuchanými vlasy a jednou nohavicí vyhrnutou až pod koleno vypadal hodně komicky.

Harry se podíval na hábit vzorně pověšený na dveřích skříně a výmluvně na něj ukázal. "Sraz nejpozději za deset osm v jídelně. Jdu se taky převlíct."

"Jo, jo, jasně," zahuhňal Severus, když si přetahoval vršek pyžama přes hlavu.

Harry zavrtěl hlavou a zamířil do koupelny. Rychle si vyčistil zuby a opláchl si studenou vodou obličej. V pokoji si oblékl domácí, ale slušný hábit, projel si hřebenem vlasy a vyrazil do kuchyně. Všude, kam se dostal, voněly ozdobné borovicové větve, které byly společně s cesmínou nebo jmelím ve věncích i vázách všude kolem.

Když došel do jídelny, našel tam u stolu sedět strýčka, Noreen i Ebele. Jídelna byla ozdobená stejně jako zbytek domu. Na stole ležela kupička rubínů, granátů, smaragdů a heliopatů. Strýček s Noreen každý vzali do ruky, zkontrolovali a pak položili do košíku uprostřed. Ebele seděla vedle nich, poslouchala, jak si povídají, a pila kávu.

"Štědrý slunovrat a veselé Vánoce, Harry," pozdravila ho Noreen, když si všimla, že stojí ve dveřích.

"Veselé Vánoce, Harry," přidala se Ebele.

"Štědrý slunovrat a veselé Vánoce," popřál jim taky.

"Sedni si k nám, Harry. Jsme skoro hotoví. Zatím si něco dej. Alfrede?"

Přišel skřítek se snítkou cesmíny na hrudi a tázavě se na Harryho podíval.

"Kávu, prosím. A velkou."

Alfred přikývl a dveřmi odešel.

"Co budeš snídat?" zeptala se ho Ebele zkoumavě.

"Nooo..." Rychle sáhl do mísy pro jedno jablko. "Ovoce!"

Noreen se zasmála. "Možná by sis měl vybrat něco z mísy, která není dekorační. Asi ještě nejsi pořádně vzhůru, že? Na těch hřebíčkách by sis akorát tak vylámal zuby."

Harry se podíval na jablko, které vlastně vypadalo jako ježek. "Pravda..." Rychle ho vyměnil za banán a po zběžné kontrole ho začal vítězně loupat.

Ebele zavrtěla hlavou, až se jí velké zlaté náušnice zakinklaly. "Ale pak si dáš pořádnou snídani."

Měla kolem hlavy umotanou látku zavázanou na velký uzel vepředu. Harry se na ni nevinně usmál. "Máš moc pěkný šátek."

Ebele si sáhla z boku na hlavu a pak se podívala do odrazu lžičky. "Jo, tenhle červený! Chtěla jsem něco trochu vánočního."

Noreen ji dala rychlou pusu na tvář. "A moc ti sluší."

"Co teď vlastně kontrolujete?" zeptal se Harry.

"Praskliny v kamenech a pokažené runy. Skoro nikdy se to nestane, ale je dobré mít jistotu," vysvětloval strýček.

"Přesně," přikývla Noreen. "Poslední, co chceme, je špatná runa harmonie nebo hojnosti."

"A ještě máte mír, lásku a štěstí, že?" zeptala se Ebele.

Strýček souhlasně zamručel. "Je to tak. K tomu máme i ochranu a zdraví. Vše, čeho chceme mít v dalším roce dostatek."

"Neuvěřitelné," zavrtěla hlavou Ebele. "A vážně to bude fungovat?"

"Pokud divoká magie dá, tak ano."

"Je to požehnání na míru," dodala Noreen.

"A podle čeho se určuje poměr různých run a druhů kamenů?" zeptal se Harry zrovna, když přišel Severus.

"Není žádné pravidlo nebo něco takového. V podstatě to nejde udělat špatně, dokud jsou runy dobře napsané a kameny a svíce kvalitní. Někteří lidé si je objednávají na míru a odborníci přímo vypočítají nejlepší kombinaci pro danou domácnost. Ale běžně by to neměla být žádná věda," vysvětloval strýček. "Štědrý slunovrat a veselé Vánoce, Severusi. Vyspal ses dobře?"

Severus si sedl vedle Harryho. "Ano, vyspal. Štědrý slunovrat a veselé Vánoce vám všem."

"I tobě," usmála se na něj Noreen.

Přišel Alfred s tácem, na kterém stála konvice a několik šálků. Opatrně ho položil na stůl. "Máte ještě nějaké přání?"

Harry nalil sobě a Severusovi kávu a tu svou pořádně osladil.

"Teď už na nic dalšího nebude čas," řekl strýček. "Měj prosím připravený svařený cider. Až se vrátíme, budeme se chtít zahřát."

Alfred přikývl a odešel.

Když se za ním zavřely dveře, Ebele se zeptala: "Proč už nemizí a neobjevuje se?"

Strýček s Noreen se po sobě podívali.

"Myslím, že tě nechce zase vyděsit," řekla Noreen jemně.

Ebele si povzdechla. "To je od něj hezké, ale já si zvyknu. Je zbytečné mu takhle přidávat práci."

"Tak mu to můžeš říct po ranním rituálu," řekl strýček a podíval se na hodiny. Bylo za tři minuty osm. "Pojďme už na zahradu. Východ slunce je v osm nula šest." Postavil se a vzal do rukou plný košík. "Čaj a kávu tady zatím můžeme nechat."

Šli za ním na zahradu, kde byly ve zmrzlé trávě popelem vysypané dva kruhy. Ve velkém byl menší a dohromady je spojovalo šest čar. Na každém spoji stála vysoká zlatá svíce, která tam byla celou noc, aby se do ní vpila síla úplňku. Dohromady jich bylo dvanáct a všechny začnou hořet až se západem slunce. Uprostřed malého kruhu leželo poleno, do kterého byly vyřezány další runy. Na něm ležel oharek.

"Každý si vezměte několik kamenů a vždycky položte jeden na každou čáru mezi svícemi," instruoval je strýček.

"I já?" zeptal se Severus překvapeně.

"Samozřejmě. Trávíš s námi Vánoce, tak se zúčastníš i našeho obřadu. Tak se nezdržujme a pojďme na to. Máme málo času!"

Harry si pospíšil s rozmísťováním kamenů a koutkem oka při tom sledoval Severuse. Culil se.

Jakmile byly kameny na svých místech, zavolal strýček Alfreda a řekl jim, aby se rozestavěli kolem dokola. Nakonec měl každý před sebou jednu svíčku. Při tom si strýček spokojeně pobrukoval, že jich je tolik. Vytáhl hodinky. "Máme tři minuty. Začneme."

"Jen opakuj to, co táta řekne," radila Noreen Ebele. "To je všechno, co je potřeba dělat."

"Přesně tak," přikývl strýček a spustil: "Nechť je tento dům požehnán."

Harry se přidal k ostatním a zopakoval: "Nechť je tento dům požehnán."

"Kéž štěstí provází ty, kteří projdou těmito dveřmi, ..."

"Kéž štěstí provází ty, kteří projdou těmito dveřmi, ..."

"... kéž dopřeje bezpečné cesty těm, kteří odchází..."

"... a příchozím poskytne bezpečí a klid."

"Kéž tato podlaha ulehčí kroky všech, ..."

"... kteří šlapají po jejím povrchu, a poskytne jim oporu."

"Nechť tyto stěny obklopují bohaté zvuky smíchu a lásky..."

"... a chrání před nejsilnějšími větry."

"Ať je tato střecha silná a základy drží pevně v zemi."

"Nechť je tento dům ..."

"... místo bezpečí a radosti, ..."

"... místo k odpočinku a k tvorbě, ..."

"... místo, které je pro nás domovem, ..."

"... požehnáno."

"... požehnáno," dořekl Harry s ostatními.

Zavál kolem nich teplý vánek. A Harry najednou ucítil, že se uzel, který měl doteď v žaludku, rozvázal.

Všichni trochu omámeně mrkali a usmívali se na sebe.

Ebele vypadala ohromeně. Severusovi tekla po tváři slza. Strýček vypadal pokojně, ale trochu smutně. Noreen se nadšeně usmívala.

A Harry... se cítil klidnější.

"Páni," vydechla Ebele.

"Jo, líp bych to neřekl," usmál se na ni Harry.

Severus se uchechtl a pak se rozesmál. Noreen se k nim přidala a brzy už se smáli všichni.

Když se trochu uklidnili, strýček tleskl. "Výborně, první část je za námi. Teď pojďme dovnitř a nechme kameny, ať do sebe vstřebávají sluneční svit. Čekají nás dárky a cider."

Uvnitř Harryho okamžitě praštila do nosu vůně borových větví. Na cestě do jídelny si Harry všiml, že Ebele zůstala s Alfredem pozadu. Nechal je být a spíš se zaměřil na Severuse, který něco čichal ve vzduchu.

"Voní to tu hezky svátečně, že jo?"

Severus se pousmál. "Alfredovo kafe je prostě úžasné."

Harry znovu začichal. Byla trochu cítit káva, ale nijak výrazně. Zakroutil hlavou. "Jsi zvláštní."

Severus protočil oči. Jakmile prošli dveřmi do jídelny, vrhl se na svůj šálek. Upil a blaženě se usmál.

"Dojdu pro dárky, jo?" řekla Noreen.

Strýček přikývl. "Taky pro ně půjdu. Uvidíme se tu za čtvrt hodiny?" zeptal se všech.

"Jasně," odpověděl Harry a taky zamířil do svého pokoje.

Vyvětral, vytáhl ze skříně peřinu i polštář, ustlal postel a otevřel šuplík se zabalenými dárky. Balíčky pro spolužáky už poslal poštou. Všichni je dostanou za čtyři dny, až bude vánoční ráno. Ale v den zimního slunovratu se podle kouzelnických tradic obdarovávali členové domácnosti, kteří se účastnili celodenního obřadu. Bylo to zvláštní. Weasleyovi neměli obřad.

Harry si byl jistý, že by si toho jinak všiml, i kdyby ho nepozvali. Okna a dveře zdobilo jmelí a vyřezané kameny. V krbu bylo poleno. Ale nic podobného tomu, co dneska viděl a ještě uvidí. A to byli čistokrevní kouzelníci. Chudí, ale čistokrevní. Vánoce pro ně byli rodinná záležitost. Kameny se v rodinách dědí. Harry jich dokonce několik zahlédl, ale nikdy jim nepřikládal velký význam. Takže o peníze nešlo. Dárky si taky předávali stejně jako mudlové, dvacátého pátého.

Co se to s kouzelníky děje? Tradice se opravdu vytrácí. Není divu, že to tolik lidí chtělo změnit.

Ani když byl Harry ve škole, tak se žádné obřady nekonaly. Ale tam by bylo možné, že to prostě nebylo studentům přístupné.

S náručí plnou dárků se vrátil zpátky do jídelny. Opatrně je položil na stůl a sedl si. Nikdo tam zatím nebyl.

Nalil si ještě trochu kávy. Zakručelo mu v žaludku, a tak sáhl do mísy pro jablko. Opatrně ho prohlédl, jestli se v něm neskrývá nějaký hřebíček. Než se ale stačil zakousnout, objevil se Alfred s tousty. Jak mohly být dva kusy chleba spečené k sobě a plné sýru a šunky tak dobré, to prostě nechápal. Ale asi i za to může skřítkův talent. Přinesl i druhý talíř, nejspíš pro Severuse. Ani na jednom nechyběla zelenina.

Vděčně mu poděkoval a dal se do jídla.

První přišel strýček. Z balíčků, které měl s sebou, dal jeden Harrymu.

Harry mu hned vzápětí dal podlouhlou krabičku.

Oba dva je zvědavě otevřeli.

Harry dostal knížku. Ne, nebyla to knížka, ale deník. Přeběhl mu mráz po zádech. Otevřel ho. Měl prázdné stránky, až na tu první, kde byla realistická kresba klíče. Pod ní bylo napsáno:

U nás budeš vždy vítán.

Harry zamrkal.

"Na deníku jsou kouzla soukromí. Nikdo ho bez tvého svolení nemůže otevřít ani přečíst. Bylo by potřeba pořádného lamače kleteb, a i ten by riskoval, že zničí veškerý obsah. Ta kresba... přejeď po ní prstem a řekni: "Kdyby klíče mohly vyprávět, měly by zámky mnohem těžší práci." Hůlku nebudeš potřebovat."

Harry poslechl. Jakmile podivnou větu dořekl, obrysy kresby vystoupily z papíru. Během chviličky ležel na papíře skutečný klíč.

"Je to klíč od domu," vysvětloval strýček. "Kdykoliv budeš potřebovat, můžeš přijít. Teď nebo za dvacet let, na tom nezáleží."

Harry polkl. Záleželo. A hodně. Vstal, rychle k němu přešel a objal ho. "Děkuju."

Strýček ho pevně objal zpátky. "Rádo se stalo, Harry. Rádo se stalo."

Přišly Noreen s Ebele a Harry se rychle odtáhl. Otřel si tváře a usmál se na ně.

"A když ho tam položíš zpátky, a řekneš: "Zámek nepotřebuje klíč.", tak se zase vstřebá," řekl ještě strýček, než si začali vyměňovat dárky s ostatními.

Sedli si zpátky ke stolu. Harry usrkl horký cider a pozoroval strýčka, jak rozbaluje dárek od něj.

Byl to speciální nůž na vyřezávání dřeva. Strýček měl takové už tři. "To pouzdro je kouzelné. Když si ho připevníš k zástěře, tak se tam bude ten nůž vždycky vracet."

"Takže už neztratíš další a taky ho nebudeš muset půl hodiny hledat!" pochopila Noreen. "To je hodně dobrý dárek, Harry," pochválila ho.

Strýček se na něj rozzářeně usmál. "Děkuju mnohokrát. Je to skvělý dárek."

Harryho zahřálo u srdce. Byl rád, že se trefil.

Než stačil otevřít dárky od Noreen a Ebele, přišel Severus. Všichni si vyměnili dárky i s ním.

Harry dal Severusovi kazetu od Eagles. Byl to Hotel California. Když se v obchodě s muzikou zeptal, co to zrovna hraje, prodavač mu řekl, že je to horká prosincová novinka. Harrymu se tahle novinka zamlouvala, už když ji slyšel jako malý kluk. Severus se tvářil zaujatě a Harry nepochyboval, že si to poslechne při nejbližší příležitosti.

Harry od Seva dostal směs na horkou čokoládu. Na sladkou horkou čokoládu!

Pro Ebele s Noreen koupil dva ohřívací pruhované hrnky.

Ebele dala jemu i Severusovi tmavé sluneční brýle. Omlouvala se, že nemá zkušenosti s dárky pro puberťáky, ale oni ji s tmavými brýlemi na nose rychle ujistili, že je to perfektní. Od Noreen oba dva dostali prázdné flakony.

"To je na vaši kolínskou. Během svátků vám ji udělám na míru přesně podle vašich nosů," vysvětlovala.

Severus se zatvářil nadšeně. Harrymu vyschlo v puse. S úsměvem poděkoval, ale rychle se napil.

Chvíli posedávali a kochali se svými dárky. Jen Severus do sebe rychle naházel toasty a zvedl se k odchodu.

"Přijdeš na oběd?" zeptal se ho strýček.

Zatvářil se nejistě. "Ještě nevím. Ale do západu slunce budu určitě zpátky. Je to ve čtyři, že?"

"Ano, ve čtyři," přitakal strýček. "Ale přijď prosím už o půl, ať to stihneme."

"Určitě, dám si pozor. Uvidíme se později. Mějte se všichni!"

Harry šel po chvíli rozmýšlení za ním. V pokoji se zrovna převlíkal do mudlovského. Když viděl jeho džínovou bundu, zeptal se: "Nebude ti v tom zima?"

"Dal jsem na sebe ohřívací kouzlo, neboj."

"Dobře." Skousl si ret. Pozoroval, jak si Severus kolem krku omotává šálu. "Jdeš jen na hřbitov nebo i do Tkalcovské?"

Severus se na chvíli zarazil. "Ještě uvidím. Možná tam vůbec nebude."

"Můžu jít s tebou," nabídl m Harry.

Ještě, než to dořekl, už vrtěl Severus hlavou. "To nemusíš. Budu v pohodě."

Harry věděl, kdy může na Severuse tlačit, a dneska to nebylo. "Tak dobře. Dávej na sebe ale pozor, jo?"

"Jo." Opatrně vzal do ruky věnec z cesmíny, který do té doby ležel na stolku.

Harry si povzdechl a šel za Severusem až k předsíni, kde ho sledoval, jak si zavazuje boty. "Jestli se nevrátíš, půjdu tě hledat," upozornil ho nakonec.

Severus se pousmál. "Nějak sis to popletl. To já jsem tu chůva."

Harry si odfrkl a protočil oči. "Tak už padej. A drž se."

"Díky. Tak zatím."

"Měj se."

Dveře se zaklaply a Harry se pomalu vracel do jídelny. Dárek od Noreen byl... Neměl z toho dobrý pocit. Ještě se jí nestihl na kolínskou zeptat a už mu dává další. Jenže to nechtěl řešit hned. Zbývají dvě části obřadu a kdo ví, jak celá debata nakonec dopadne. Radši počká.

Zbytek dne strávil čtením a lenošením. Měli se strýčkem zakázáno od Noreen pracovat, takže jim nezbývalo než být v jídelně nebo v salónu. Severus se stihl vrátit už na oběd. Tvářil se zadumaně, ale nevypadal, že by byl nějak mimo.

Oba se po obědě omluvili a šli do svých pokojů. Harry si potřeboval lehnout.

Nic se mu nezdálo.

Vzbudil se krátce po třetí.

Upravil se, vrátil se k ostatním, najedl se a čekal s ostatními na západ slunce.

Chvíli před západem se venku rozestoupili kolem kruhu. Dokola bylo dvanáct zlatých svící. Každý z nich dvě zapálil. Jakmile hořely, zopakovali po strýčkovi to samé požehnání jako ráno. A stehně jako ráno je zaplavila vlna klidu a pozitivních pocitů.

Vrátili se dovnitř. Alfred jim přinesl další horký cider, čaj i svačinu.

Za hodinu a půl byl vrchol slunovratu. To už byla úplná tma. Znovu se postavili kolem kruhu a znovu odříkali požehnání. Uprostřed kruhu pořád leželo poleno i s oharkem položeným nahoře. Čím blíž vrchol slunovratu byl, tím výš hořely plameny svíček.

Pak se něco ve vzduchu změnilo. Světlo svíček sláblo a oharek žhnul čím dál víc. Když plameny zhasly úplně, oharek vzplál a poleno se zvolna vznítilo.

Hořelo pomalu. Oheň se plížil po vyřezaných runách a ty ve tmě rudě zářily.

Ve vzduchu to bzučelo magií.

Harry se cítil... silně. Stabilně. V pokoji.

Poleno bude hořet celou noc, až do východu slunce. Oharek, který po něm zbude, se pečlivě schová pro příští rok. Dokud se oharku nic nestane, budou požehnání platit pro dům i všechny zúčastněné.

Harry zíral do plamenů a na nic nemyslel.

Bylo to osvobozující.

Plameny pomalu tančily a slibovaly mu tolik věcí.

Slibovaly mu lepší dny.

Slibovaly mu štěstí a sílu.

Slibovaly mu pokoj.

Slibovaly mu klid.

Slibovaly mu ticho.

Slibovaly mu mír.

Když se probral z transu, stál na dvorku sám.

Ostatní našel v salónu, kde potichu hrála a hudba. Společně tam mlčeli.

Strýček se na Harryho usmál z pohovky.

Harry si k němu přisedl a opřel se o něho.

V krbu hořel oheň, který, možná nevědomky, všichni sledovali.

Nebyl kouzelný, jako ten, který hořel na dvorku. Ale připomínal jim, co viděli a slyšeli.

Oheň slunovratu mluví přímo k duši. A nikdo z nich na to nechtěl zapomenout.