4. kapitola - Pomocná ruka

11.11.2019

Ráno se probudil s pachutí nějakého bizarního snu na jazyku. Zdálo se mu, že mu pokazila rituál mrtvola, z které se po péči školní ošetřovatelky vyklubal kluk, co vypadal jako stařec s měsíci místo očí a zvláštními návyky, co se vylučování týče. Ležel na boku na kraji postele, což k prapodivnosti celé situace dosti přispělo. Vždycky spí přece až u zdi a málokdy se probudí jinak, než na břiše...S chutí se protáhnout zazíval a jak začal zvedat ruku, zarazil se. Na jeho rameni bylo něco těžkého.

Že by ten praštěný pták? pomyslel si. Vždycky měl talent usínat na těch nejméně pravděpodobných místech.

Otevřel oči a pomalu otáčel hlavu. Přemýšlel, jak se sovy zbavit, aniž by ji vzbudil. Když ale uviděl, co způsobilo tu váhu, ostře se nadechl. Byla to ruka! Normální, lidská, ruka! S nehtama, s chlupama, s jizvama a s tím vším okolo! Co se to doprdele děje?!

Své zmatení vyřešil jednoduchým způsobem. Překulil se, čímž umně sklouzl z postele (kdokoli jiný by to označil za pád) a nechal ruku spadnout na matraci. Rychle se postavil a zíral na postel. Nejen že v ní byla ruka, ale byl tam i její majitel! No, co majitel, ten kluk, o kterým se mu zdálo! To s ním spal celou noc? A kde se tam vzal? On spal s klukem v posteli?!

Jeho splašené a panikařící myšlenky zarazila vzpomínka na včerejší rituál a jemu došlo, že to nebyl špatný sen, ale noční můra v praxi. Důkaz, že Severus jako čaroděj stojí za houby, ležel - spal v jeho posteli se svraštělým obočím a zatnutými zuby. Severus si zoufale prohrábl vlasy a potlačil chuť seřvat celý svět za ta svinstva, co mu působí.

Klid. Napomenul se. Ono se to vyřeší, nějak, musí... Ale jedno po druhém...

Vzal si oblečení a odešel do koupelny, kde se s nadávkami na neschopnost svého otce zaplatit za teplou vodu v rychlosti vysprchoval. Když se sušil ručníkem, připomněl si, že musí taky jeden nachystat Harrymu. Opravil si přetočený přívěšek ve tvaru stromu s viditelnými kořeny. Byl to drobný amulet, Madam Pomfreyová takový a podobné dávala studentům, většinou aby se nesložili během zkoušek. Pak si dal pastu na zubní kartáček a jen si povzdechl, když si uvědomil, že i ten Harry potřebuje. Sbohem peníze, bylo nám spolu docela hezky... Toho kluka mu bylo líto. Bylo mu hrozně z pomyšlení, že na tom může být někdo tak špatně a ještě fungovat.

V pokoji tiše popadl seznam, peněženku, obul se a naškrábal vzkaz, který položil na polštář vele stále spícího Harryho. Seběhl schody, při pohledu na rozbitý stolek sebou trhl jen trochu a zamkl za sebou dveře. Na ulici nasadil rychlé tempo, takže v krámě byl se svýma dlouhýma nohama za deset minut. Nakoupil všechno mudlovské, co by mohlo být potřeba s tím, že s oblečením a výpravou do Příčné nebude zatím ztrácet čas.

Když došel domů, uklidil jídlo určené pro otce a pár piv do lednice a zbytek odnesl do svého pokoje. Zvykl si, že si musí nechat vždy něco stranou, aby se mohl najíst beze strachu, že otec nebo jeho kumpáni sežerou jídlo určené na týden za jeden večer. A taky, že pivo v lednici nesmí nikdy chybět. Harry ještě spal. Pro změnu nebyl nalepený na stěně, ale s klidným výrazem ležel v jejím středu s rukama ležérně roztaženýma do stran. Aspoň nabere sílu.

Severus tiše uklidil zbytek nákupu, vzal ručník s novým kartáčkem a odnesl to do koupelny. Potom se začal přehrabovat ve skříni a snažil se vybrat, které oblečení bude Harrymu nejlépe sedět. Byl chudák ještě hubenější než Severus a o dost menší, ale s trochou štěstí a přivřenýma očima by mu něco z toho mohlo být. Vybrané oblečení položil na židli a pak přešel k oknu, které nechával vždycky otevřené. Zapískal a z plechovky vylovil soví pamlsek.

Za chvíli přiletěl malý strakatý sýček a přistál mu na rameni. Severus se na něj usmál a nabídl mu dobrotu. Unavená sovička si ji rychle vzala a nechala se za to pohladit na měkkých pírkách na hrudi.

"To máš za včerejšek Spooku. Fakt dobrá práce," pošeptal mu.

Spook táhle houkl a přeletěl na čelo postele, kde se usadil a usnul. Severus ho chvíli pozoroval, ale pak přešel ke stolu a opět se sehnul nad starými knihami, ve snaze něco objevit.

xXx

Jakmile se tělo vedle něj začalo hýbat, Harry se probudil. Zpoza přivřených víček pozoroval, jak mladík spadl z postele a začal štrachat po pokoji. Když přišel až k posteli, donutil se Harry zhluboka oddechovat a pozorně poslouchal šustění papíru o polštář. Pak slyšel jedno tiché zavření dveří, vrzání schodů a nakonec tlumené bouchnutí a zamykání. On mě tu zamkl? No, jestli si myslí, že mu to pomůže...

Opatrně, tak aby se zase neudeřil o strop, si sedl a sáhl po vzkazu. Jsem venku. Hned přijdu. Přečetl si. Neurčitější už evidentně být nemůže. Svěsil nohy z postele a opřel se o kolena. Lehce se třásl, byla mu zima a cítil, jak se mu studený pot vpíjí do košile. Potřeboval nutně sprchu.

Zkusmo zahýbal prsty na nohou vykukujícími zpoza příliš dlouhého pyžama. Zachvěl se, když mu přeběhli mravenci po páteři nahoru. Pitomá kletba. Není nad šťavnaté magické rozsekání. V černých zakouzlených ponožkách - kam mu zmizeli boty? - nebylo skoro ani poznat, že mu chybí malíčky. Bylo to zvláštní, ani by tomu nevěřil, ale páteřní mravenci byli jako důkaz dostateční. Zavřel oči, nechtělo se mu myslet, nechtělo se mu dělat nic. Chvějícími prsty si zastrčil dlouhé prameny uvolněné z culíku za ucho a pozorně se na ně podíval. Třepaly se, každý v trochu jiném rytmu podle rozsahu nervového poškození.

Ale měl by něco dělat. Pomalu a namáhavě vstal, klouby mu zapraskaly a tlustočervím tempem se doploužil ke stolu. Nalil si tam sklenici vody ze džbánu a jak upíjel, prohlížel si složité nákresy a diagramy. Všechny byly popsané známě nečitelným, pavoučím písmem.

Snape evidentně během příprav na kouzlo vynaložil mnoho úsilí, ale ke smůle jich obou něco přehlédl. A tak tu teď spolu trčí a nějak to nejspíš budou muset přežít. Zatím se nezabili, což Harry považoval za úspěch, a ani spaní v jedné posteli nebylo tak strašné. Snape sebou sice nad ránem začal házet, ale noční můru se Harrymu povedlo zastavit už v jejím počátku. Stačilo spáči položit ruku na rameno, nemusel ho ani budit, jak to měl původně v plánu, a byl klid.

Zrovna když z dlouhé chvíle přemýšlel, že si půjčí některou z knih, uslyšel otevírání domovních dveří. Snape ale nešel hned nahoru, místo toho se pohyboval v dolní části domu. Harry se krátce zamyslel a pak se co nejtišeji a nejrychleji, co mu tělo dovolilo, došoural zpět do postele. Jakmile ale zavřel oči, vyčerpáním usnul.

Nebylo to ale nadlouho. Bylo to spíše zaklimbání než plnohodnotný spánek. Hned se ale probudil, když se zase otevřely dveře. Nenápadně sledoval, jak se Snape usadil za stolem a začal zase zkoumat papíry na stole. Chvíli uvažoval, že by znovu usnul a vyhnul se tak dalším otázkám, ale jeho žaludek měl jiné plány. Tady by vlastně najíst dostat mohl. Když Snapea hezky poprosí...

"Ránko," řekl tiše a se zadostiučiněním pozoroval, jak Snape nadskočil.

"Ty vole!" Ulevil si Snape. "Tohle mi nedělej! Jsi normální?" Vyjel na něj, zatímco se mu hruď rychle zdvihala.

"Nevím, neřekl bych." Nadhodil konverzačně Harry. "Je normální cestovat v čase?"

"Jasně. Ha ha ha. Mooc vtipný." Založil si Snape uraženě ruce na prsou. "Vidím, že už se cítíš líp, takže, co kdyby ses sbalil a odcestoval zase pryč? Nemusí to být v čase, stačí, když půjdeš do háje..."

"Jestli si přišel, na to jak, pošli mě zpět klidně hned teď." Přesunul se do polosedu a napodobil jeho postoj.

Na to se Snape nasupeně otočil k Harrymu zády a místo odpovědi zavolal: "Bondy!"

"Mladý pán volal?" zeptal se s úklonou skřítek, který se objevil bez jediného zvuku.

"Pacient se probudil. Věřím, že je čas na snídani." Podrážděně oznámil Snape.

"Hned to přinesu, pane," a během okamžiku zase zmizel.

Chvíli na sebe v tichém domě zírali. Částečky prachu se vznášely ve světle dopadajícího z okna a Harry si nechtěně vzpomněl na tetu Petunii, která by okamžitě vyšilovala. A Harry by musel jít a uklidit celý dům. A pak pro jistotu znova. Nervózně si promnul ještě docela citlivou jizvu pod uchem po špičce hůlky. Byla drobná, ale magická stopa hůlky ji udělala speciální. Snape ho stále pozoroval, přejížděl ho pohledem kousek po kousku.

O co mu jde? Pomyslel si Harry. Nervózně se ošil, když si uvědomil, že je v ranním světle dobře vidět každá nerovnost jeho těla. Není přece žádná atrakce!

"Co se ti stalo?" Zeptal se znovu a dál na Harryho zíral.

"Proč bych ti to měl říct?!" ohradil se Harry. "Strkám snad já nos, do toho, proč jsi měl zlomený nos?"

"Protože je jasné, že se ti něco stalo a potřebuju vědět, jak ti co nejlíp pomoct, aby si mohl vypadnout!"

"Dobrý pokus. Ale nepotřebuješ to vědět." Kousl se do jazyka. Ke Snapeovi přece nezdvořilý být může.

Snape si prohrábl vlasy a vypustil zadržovaný vzduch. "Aspoň mi řekni, jak se cítíš teď."

"Jako pytel sraček." Odpověděl mu Harry popravdě. "Ale věř mi, je to krásný pocit." Sice ho celé tělo bolelo, ale s trochou fantazie by se to dalo považovat za pálení svalů po namáhavém famfrpálovém tréninku.

Snape na něj vyvalil oči. "Cože?"

"Ale nic." Mávl Harry rukou. "Je mi mnohem líp, díky." Líp než v Pevnosti určitě.

Snape na něj stále nechápavě zíral. "Áha. Jasně. Takže... Líp. To je... Dobře. Moc dobře." Otočil se a začal rovnat papíry rozházené na stole.

Před Harrym se objevil domácí skřítek s plným tácem. "Bondy přinesl snídani, mladý pane." Zahlásil a Snape se překvapeně otočil.

"Ehm, díky Bondy. Vezmu si to." Přešel k němu a vztáhl ruce k tácu.

Skřítek tác ale nepustil a překvapivě pevně se na Snapea podíval. "Oba pánové musí sníst a vypít všechno. Madame to přikázala."

Harry viděl Snapea polknout a přikývnout. Skřítek mu tác předal a tiše opět zmizel.

Snape s tácem přešel k Harrymu. "Asi by sis měl sednout výš, ale je to to tvoje věc."

Harry ho pro tentokrát poslechl a natáhl nohy do protějšího rohu postele. Snape položil vedle něj tác a sedl si na druhou stranu. Bez řečí nalil dva šálky nažloutlého čaje a vzal si jednu z misek. Při zkoumání jejího obsahu nakrčil nos, ale popadl lžíci a tiše se pustil do jídla. Harry si vzal druhou misku a když ucítil vůni obyčejné ovesné kaše, seběhly se mu sliny. Pomalu strčil první lžíci do úst a blaženě přivřel oči. Výborné.

Musel se krotit, aby do sebe celou kaši nenaházel příliš rychle. Všiml si, že v té druhé kaši je i nějaké ovoce a pár ořechů, ale nekomentoval to. On by to stejně nejspíš nestrávil.

S plným žaludkem cítil, jak ho zaplavuje příjemné teplo. Odložil misku a vzal si šálek s čajem. Šedivé kotoučky páry mu stoupaly do obličeje a on se se zavřenýma očima nadechl zemité, bylinkové vůně. Opatrně usrkl. Medová sladkost mu obalila hrdlo a on cítil, jak škrábání postupně ustupuje. Napil se ještě jednou, odložil šálek a opřel hlavu o pelest postele. Bylo mu krásně.

xXx

Zatímco jedl svou kaši, sledoval Severus Harryho. Ten svou plnou pozornost věnoval svému jídlu, jako by to byla ta nejfantastičtější věc na světě. Dle všeho mu bylo opravdu líp. Měl klidný, vyrovnaný výraz a koutky jeho úst byly zvednuty v nenápadném úsměvu. Zrovna teď se opíral o čelo postele a Severus měl pocit, že zase usnul.

Položil vlastní misku na tác a s nakrčeným nosem se napil vychladlého čaje. Sladké a bylinkové. Přeslazeností čaje se mu zkroutili prsty na nohách a on se otřásl. Příště bude muset poprosit o dvě konvičky. Nebo med zvlášť, protože tohle se nedá.

Vzal tác a odnesl ho na židli ke stolu. Našel tmavě modrou lahvičku a přešel s ní zpátky k posteli. "Harry?" oslovil klimbající postavu.

Žádná odpověď.

"Harry?" zkusil to ještě jednou ale marně. Spal jako dudek. Zlehka se ho dotkl na rameni a spáč se prudce napřímil s rukama zdvihnutýma před sebou. Zrychleně dýchal a nesoustředěným pohledem zíral před sebe.

"Harry, usnul jsi. Musíš si vzít další lektvar." Vysvětloval mu Severus pomalu a klidně.

Harry se na něj podíval a až teď měl Severus pocit, že ho Harry opravdu vidí. Omluvně se na něj usmál a během dvou nádechů vypadal naprosto zúčastněně a v pohodě. Jak to dělá?

Severus mu podal flakón a všiml si, že ho Harry chytil tak zručně, aby se jejich prsty nedotkly. V duchu nad tím pokrčil rameny. Nehas, co tě nepálí...

Harry odzátkoval lektvar a citrusová vůně zašimrala Severuse v nose. Vypil lektvar a svezl se dolů na polštář. Severus viděl, jak zavřel oči a spokojeně vydechl. Nevěřícně zavrtěl hlavou nad rychlostí, jakou pacient znovu usnul.

Zavolal Bondyho, který se okamžitě tiše objevil, a ukázal na tác. "Řekni Madame Pomfreyové, že může přijít, jestli má čas." Skřítek mezitím nechal tác přiletět k sobě a s přikývnutím zmizel.

Zanedlouho nato se po boku skřítka stejně tiše objevila i ošetřovatelka přímo uprostřed pokoje. Rychlým pohledem zaznamenala všechno v místnosti a když si všimla, že její pacient spokojeně spí, obrátila svou pozornost na Severuse.

"Jak to tedy zatím vypadá?" zeptala se ho, zatímco přešla k posteli a začala tiše vyvolávat diagramy.

"Docela dobře." Pokrčil rameny Severus a přejel si rukou zezadu po krku. "Když se vzbudil, působil zmateně, ale to jsme potom vyřešili. V noci jsem mu pomohl do koupelny. Je schopen chůze, ale vypadá to, že má bolesti. Každou chvíli usíná. Všechno jídlo snědl a pořád se se mnou hádá." Zakončil rozmrzele.

Madame Pomfreyová nepřítomně přikývla. "To je dobře, to je moc dobře." Mumlala si. "A jak zareagoval na váš magický lektvar?"

"Potom, co se praštil do hlavy o strop nad postelí ho prý strašně bolela, ale během chvíle to bylo pryč. Alespoň myslím." Na její zdvižené obočí rychle pokračoval. "Jo a jmenuje se Harry." Vzpomněl si na úkol, který mu minule uložila.

Její tvář byla stále lehce zamračená vágním vysvětlením ale při zmínce jména se usmála. "Harry, říkal jste?" ujistila se pak si všimla prázdných flakonů na jeho stole a zeptala se: "A jak to vidíte s tím lektvarem?"

"Postup je sice složitější, ale překvapivě rychlý. Pokud začnu vařit první dávku dnes, neměl by být problém se zásobami." Vysvětloval svižně.

"A co ingredience? Jistě vám nějaké chybí?"

"Mám v plánu jít později na nákupy do Příčné ulice. Chci jet Záchranným autobusem."

Madame Pomfreyová mlaskla. "To by trvalo celou věčnost, Bondy vás tam vezme hned. Já mezitím pohlídám pacienta a provedu komplexní prohlídku. Nechci něco opomenout." Dovysvětlila, když viděla jeho starostlivý výraz.

"Dobře," přikývl Severus. "tak já se ještě obleču." Vzal si ze skříně celkem slušný kouzelnický hábit a pohled mu sklouzl na drahou látku visící na ramínku. Šetřil si ji na den, kdy vyhraje nad svými prarodiči a získá spravedlnost na svou stranu. Povzdechl si, zavřel skříň a hábit si oblékl přes své běžné oblečení. Prohrábl si vlasy a zkontroloval, jestli má v brašně vše, co potřebuje. Když vzhlédl, podávala mu ošetřovatelka menší váček s penězi.

"To by mělo na přísady stačit." Prohlásila, když se na ni nechápavě podíval. "Jsem schopná napsat takovéto výlohy jako prázdninovou péči o studenty. Škola mi vždy poskytuje rozpočet, který se mi díky Merlinovi ještě nikdy nepodařilo plně utratit. Pokud vám to nebude stačit, dejte vědět. A pokud by vám něco zbylo, nechte si to od cesty jako menší pozornost za uvaření."

Severus na ni jen zíral. To by vyřešilo všechny jeho obavy! Nakoukl do váčku a zalapal po dechu. Tohle mu vystačí na minimálně tři dávky lektvaru! A při velikosti jednotlivých lahviček to znamená minimálně dvouměsíční zásobu!

"Ehm..." cítil, jak mu hoří tváře. "Děkuju. Schovám vám všechny účtenky, slibuju."

"To není třeba, chlapče. Věřím vám." Řekla mu klidně s malým úsměvem a podívala se na fialovo žluté linie vznášející se nad spícím tělem. Svraštilo se jí obočí, ale další barvy, tentokrát kolečka spojená růžovou linií, ji uklidnily.

"Bondy!" oslovila skřítka, který dosud tiše stál v nohách postele. "Přenes pana Snapea do uličky za Děravým kotlem a zase se sem vrať. Až tě po nákupech zavolá, přeneseš ho zpátky, ano?"

Skřítek přikývl a přeběhl k Severusovi zírajícím do blba, kterého s vážným výrazem chytil za lem hábitu.

"Zatím na shledanou, pane Snape." Rozloučila se s ním ošetřovatelka.

Než stačil Severus pochopit, co že se to vlastně děje, cítil, jak se kolem něj celý svět točí, rozpíná a zase natahuje. Přesto měl pocit, že je obalen v bublině, která ho ve skutečnosti chránila před vnějšími vlivy. Když přistáli za Děravým kotlem, ulehčeně vydechl a prohrábl si vlasy.

Otočil se ke skřítkovi, který si ho přeměřoval přísným pohledem a lusknutím prstů uhladil Severusův hábit a zbavil ho malých smítek. Pak spokojeně kývl a stejně tiše zmizel.

Příjemná změna, pomyslel si Severus. Konečně někdo, kdo zbytečně nemluví.