PŽ 33. kapitola - Hoď to do rukávu

20.03.2020

Severus s povzdechnutím zavřel dveře ošetřovny. Madame Pomfreyová Harryho pustila už před hodinou. Po čtyřech dnech, kdy Harry lezl po zdech i jí po hlavě. Neměl být blb a plavat v jezeře. V listopadu! Ale teď ho prostě nenajde. S trochou štěstí ho po večerce někdo objeví, jak šplhá z vnějšku na astronomickou věž.

Když procházel chodbou s vysokými okny, všiml si Katherine s Basilem, jak stojí u jednoho výklenku a o něčem se dohadují.

Basil si ho všiml, usmál se na něj a řekl: "Ahoj Severusi, zrovna neseme Heroldovi na ošetřovnu poznámky. Jak mu je?"

Zašklebil se. "Už je propuštěný. Kdo ví, kde teď lítá."

"Vážně? Tak to je dobře," usmála se Katherine, aniž by se přestala dívat z okna. "Stejně si myslím, že to od ošetřovatelky bylo příliš kruté. Stačila by jedna peprná vzpruha a bylo by. Nemusela ho nechat trpět po mudlovsku."

To by Harrymu rozhodně nestačilo. "Myslím, že si to zasloužil. Aspoň si příště dá pozor."

"Hmm," zamručela, ale nedávala pozor.

Severus k ní přišel blíž. "Na co koukáš?"

"Potter lítá nad jezerem. Vypadá to, že si zkouší nové triky," odpověděl mu Basil.

Katherine zavrtěla hlavou. "Říkám ti, že to není Potter. A na tu dálku to rozhodně nemůžeš poznat."

"Lítal na mě s camrálem tolikrát, že to poznám. Podívej se na tu linii rukou a zad. To je on," trval si na svém Basil.

Severus si odkašlal. "Promiň, že ti to kazím, ale to Potter fakt není, před chvíli jsem ho potkal na chodbě. To by nestihl."

"Ale kdo to teda je?" zeptala se pomalu a zamyšleně Katherine. Naklonila hlavu na stranu, když malá figurka vzlétla nahoru ve spirále.

Severus přimhouřil oči.

"Hele, už na to jde zase!" ukázal Basil prstem.

A skutečně. Letec vyletěl nahoru a s koštětem stále namířeným vzhůru zastavil. Na moment se vznášel ve vzduchu. Začal padat. Jak padal, udělal salto vzad a pak se vrhl střemhlav dolů. Letěl dolů čím dál rychleji. Už byl na půl cesty k hladině. Na čtvrt.

Katherine vykvikla a chytla Basila za ruku. "Vždyť se roztříská!"

"To zvládne," uklidňoval ji Basil.

Těsně nad hladinou to letec vytočil. Dvě vteřiny letěl rovně a pak zase vzlétl. Začal dělat různé spirály, točky, klikyháky a manévry.

Severus zavrtěl hlavou. Tohle je prostě typické.

A jestli vletí do jezera, tak Harryho madame Pomfreyové napráská. I kdyby to znamenalo, že si ho tam nechá celý týden.

"Je fakt dobrej," řekl Basil s obdivem.

Katherine přikývla. "Jo. Ale kdo to je? Jestli to je nějaká tajná zbraň Havraspáru, tak jsme nahraní."

"Havraspáři tajné zbraně nemají. Ani mrzimoři."

"Ale na zápase s Nebelvírem taky nebyl."

"Co myslíš ty, Severusi? Kdo to je?"

Severus zavrtěl hlavou. "Famrfrpál není moje parketa. Mohl by to být kdokoliv."

Protože takových sebevrahů na koštěti je fakt spousta.

"Hmm... Asi se na to půjdu podívat zblízka," uvažoval Basil.

"Tak jo. Já si půjdu po svým. Zatím se mějte."

"Ty taky," usmála se Katherine, ale hned se zase vrátila k dívání se z okna.

Severus se otočil k odchodu.

"Jo, Severusi?"

"Copak?"

Basil se podrbal za uchem. "Mohl bys nám udělat tu mast? Je fakt výborná."

"Jasně," zakřenil se. "Takhle jak je, vyhovuje?"

"Mohla by líp vonět?" zeptala se Katherine. "Jestli ne, tak neva, ale bylo by to příjemnější."

Usmál se na ni. "Podívám se na to. Ale nevím, jak dlouho mi to bude trvat. Může být zatím ta původní?"

"Jasně, díky moc. Jsi záchrana celého týmu."

Pokrčil rameny. "Dělám, co můžu, tak zatím."

"Zatím!"

Povzdechl si a došel do Jeskyně. Tohle bude ještě zajímavé. Vzal si diář a rychle do něj připsal k objednávkám dvě masti a k žádostem/nápadům vonící mast. Jemu přišlo, že ta bylinková vůně byla příjemná, ale je pravda, že eukalyptus může někomu přijít moc silný. Ale čím to ztlumit?

Katherine by se asi líbilo něco květinového. Nebo sladšího. Ale to by musel něčím potlačit vůni ostatních bylinek a navrch dát tohle. Je to vlastně úplně zbytečná úprava.

Za hodinu se uvidí s Hubertem. Třeba mu k masti něco poradí. Pousmál se. S ním šlo všechno líp.

Sedl si do svého oblíbeného křesla u okna a pohodlněji se uvelebil. Díval se z okna do šedozelené vody na rybky a nic nedělal. Na chvilku si odpočine a pak se vrhne na práci.

Natáhl se jednou rukou přes sedadlo do brašny na podlaze a po chvilce pátrání vytáhl dopis, který mu na ošetřovně předala ošetřovatelka. Musel přiznat, že měl trochu obavy, když se Spooky vrátil s prázdnou.

S námahou zlomil pečeť a prsty ho zabrněly nějakým kouzlem. Zatřepal s nimi ale hned to přestalo. Vytáhl přeložený pergamen a začetl se.

Zdravím Severusi,

děkuji za dopis a za přání pevného zdraví. S Poppy se nám daří dobře, děkujeme za optání. Přemýšlíme, jak strávíme vánoční svátky. Poppy začíná mít spoustu práce s nachlazenými studenty a já o svátcích beru služby za kolegy, kterým se vrací děti domů. I tak ale budeme mít pár dní volna, během kterých bychom se chtěli setkat s přáteli a s rodinou. Jaké plány máte vy? Velmi by nás potěšilo, kdybyste k nám přišli na oběd, čaj nebo večeři. Máte v plánu zůstat ve škole, nebo jedete domů? Pokud máte v plánu zůstat v Bradavicích, třeba se uvidíme, až budu doprovázet Poppy.

Dej vědět, jaké máte plány, a držte se dál od jezera.

Charles

Přečetl si to ještě dvakrát a pak ještě jednou. Bylo to velmi... osobní. Severus plukovníkovi poslal zdvořilý, stručný dopis a dostal... tohle. Na čaj nebo oběd nebo večeři půjde rád, a může dotáhnout i Harryho, ale tohle nečekal. Je to hodně familiární. Ale třeba to tak plukovník má.

Přečetl si to ještě jednou.

Nikde ani zmínka o Severusových obavách. Nic.

Zamyšleně dopis zase složil a poklepal si s ním o rty. Co to asi znamená?

Ptal se ho, jestli by se dalo nějak poznat, že se blíží něco špatného. Cokoliv od blížící se ekonomické krize, přes dračí spalničky po idiotského ministra kouzel. Zaonačil to tak, že si snaží zvolit co nejvhodnější povolání. A že jestli jsou přítomné nějaké znaky blížící se pohromy, rád by se profiloval podle toho. Kdyby šlo o nemoc, může se vrhnout na lektvary a na výzkum. U ekonomické krize by si musel vybrat něco, co ho uživí. A to si lidi sakra rozmyslí, jestli vyhodí do vzduchu peníze za luxusní krém. Nebyl si jistý, co mu plukovník napíše, ale tohle to nebylo určitě.

Plukovník se o ničem z toho vůbec nezmínil.

Harryho chování ho děsilo. Má napsat další dopis? Nebo počkat do svátků? Jak to dát do slov, aby nezněl jako blázen? Nemohl říct, že je Harry z budoucnosti a něco hrozného se stoprocentně stane. Skončil by u Munga. Anebo hůř, skončil by tam Harry. A jestli ne u Munga, tak někde v díře na ministerstvu.

A to by si neodpustil.

"Na co myslíš?"

Zvedl hlavu a viděl zubícího se Harryho. Opíral se lokty o zadní část křesla. Měl ještě kabát a táhla z něj zima.

Pousmál se a strčil si dopis do vnitřní kapsy pláště. "Takže už tě pustila?"

Harry protočil oči a rozvázal si zeleno-stříbrnou šálu. "Povídej mi o tom. Čtyři dny v tahu kvůli kašlíku!"

"Ta horečka vlastně vůbec nestojí za řeč, viď?"

"Přesně!" Harry přikývl a začal si sundávat kabát. "Úplná maličkost. Normálně jsem mohl chodit do školy. Kdybys věděl, jaká tam byla nuda!" Přivolal si blíž křeslo, hodil přes opěradlo kabát a svalil do něj.

Severus protočil oči. "Dobře ti tak. Nemáš si hrát na yettiho a kopírovat malý kluky."

"Možná jsem to ze začátku trochu přepísk," připustil Harry, "ale otužování je zdravé. Když tam ze začátku budu jenom chvilku a pak se rychle ohřeju, bude to v pohodě."

"Ty tam polezeš znova? Ty ses zbláznil!"

"Hele, není to tak studený. Dneska to šlo."

Místo odpovědi na něj jen zíral.

"Neboj, nekoupal jsem se," vysvětloval rychle Harry. "Jen jsem si trochu namočil nohy."

Severus přimhouřil oči. "Jen nohy?"

"Jo," přikývl Harry. "Trochu jsem při jedné otočce štrejchl o hladinu. Ale pak jsem si je osušil!"

Zavřel oči a opřel se. "Jistěže. Neviděl tě náhodou někdo?"

"Ne, proto jsem byl u jezera a v lese. A ještě když ostatní měli hodinu."

Severus se na něj podíval. "To bylo chytré." Rozhlédl se po místnosti a všiml si Katherine s Basilem, jak po nich pokukují. "To jsi vymyslel hezky."

"Já vím," usmál se. "Stálo to za to. Hned se cítím líp." Vyskočil na nohy a popadl kabát. "Už musím letět, ale ještě se uvidíme!"

Než stačil odejít, přispěchal k nim Monty. "Ahoj Herolde, už je ti dobře?"

Harry přikývl. "Jo, je. Jak se vede?"

Montgomery se usmál. "Výborně. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli si na nás můžeš udělat večer chvilku čas. Máme kolejní poradu."

"Kolejní poradu? Mám průšvih?" zeptal se ustaraně.

Montgomery se zasmál. "Ne, vůbec. Jen chceme s tebou a prváky ještě něco probrat."

"Tak dobře, budu tady," slíbil Harry.

"Bezva, zatím se mějte kluci."

"Montgomery?" zarazil ho ještě Severus.

"No?"

"Tvému týmu jsem dal na vyzkoušení mast na pohmožděné svaly, chceš ji taky zkusit?"

"Už jsem ji zkusil!" usmál se nadšeně. "Jednu budu chtít určitě a přemýšlím, že vezmu i přímo pro tým. Ale ještě si to musím rozmyslet."

Severus přikývl. "Tak dobře. Pak se ozvi, jo? Když toho připravím víc naráz, bude to pro vás výhodnější."

"Jasně, děkuju. Tak zatím ahoj! Musím už běžet!" A s tím zmizel.

Harry se usmál. "Je hodně nadšený, co?"

"Jo," přikývl Severus. "Asi se mu daří."

"Nevíš, co se bude večer dít?"

Začal se culit. "Vím. Ale nepovím."

Harry mu oplatil úsměv. "No to je bezva. Tak se teda budu těšit."

"A Katherine s Basilem pro tebe měli poznámky," vzpomněl si Severus.

"Bezva, díky. Hned za nimi skočím. Zatím se měj."

Severus mu zamával a natáhl si před sebe nohy. Ještě chvíli stráví neefektivním zíráním na ryby a pak půjde za Hubertem.

Něco na té vodě a hejnech rybek bylo. Uklidňovalo ho to.

"Severusi?"

Trhl sebou a zamrkal. "No?"

Basil se omluvně usmál. "Promiň, že tě budím. Jen bych se potřeboval na něco zeptat."

Severus si promnul oči. "Jo, jasně," zamumlal zmateně a narovnal se. V puse měl sucho. "Kolik je hodin?"

"Ehm, je... půl šestý."

Okamžitě vyskočil na nohy. "Půl šestý! Do háje!"

"Děje se něco?"

"Jo," přikývl a hodil si brašnu přes rameno. "Zaspal jsem. Jdu pozdě. Ale," přiměl se zastavit. "Něco jsi potřeboval. Co pro tebe můžu udělat?"

Basil přešlápl. "Nechci tě zdržovat. Není to nic důležitého."

"Jestli jde o lektvary, tak se můžeme později domluvit na schůzce," navrhl mu Severus a vydal se směrem ke vchodu.

"Ne," zavrtěl Basil hlavou. "O lektvary teď nejde. Můžu jít kousek s tebou?"

"Jasně," přikývl Severus. "O co jde?"

Vyšli ze společenky a Basil se zhluboka nadechl. "Šli jsme s Kathy ven k jezeru. Chtěli jsme zjistit, kdo tam lítal."

Severus v duchu zaklel. "A?"

"Přišli jsme pozdě, nikdo už ve vzduchu nebyl. Ale potkali jsme Herolda."

"Nekoupal se, že ne?"

"Ne," zavrtěl hlavou Basil a trochu popoběhl, aby Severusovi stačil. "Ale byl rozcuchaný. Měl červený tváře. A hodně dobrou náladu."

"Kam míříš?" zeptal se ho.

"Lítá rád?"

"Kdo?"

"Herold."

"Herold? Myslím, že jo. Ale nemá koště," připustil Severus roztržitě. Jde fakt strašně pozdě. Co když tam Hubert nebude?

"Myslíš, že to lítal on? Nad jezerem?"

Odfrkl si. "Znáš ho. Buď se v něm koupe nebo vymýšlí jiné kraviny."

"Jasně," uchechtl se. "Tak díky moc. Už tě nebudu zdržovat."

"Za málo, měj se," mávl Severus a ještě přidal do kroku.

Do cvičné kuchyně vtrhl bez klepání. Hubert nadskočil a cinkl měděnou kvedlačkou o kotlík.

"Promiň, že jdu pozdě. Zaspal jsem," omlouval se Severus.

Hubert se usmál. "Aspoň sis odpočinul. A jsi tady."

Severus se na něj usmál zpátky. "Jo."

Hubert se na něj ještě chvíli díval, pak se zaculil, zatřásl hlavou a ukázal na kotlík. "Začal jsem se základem na šampon. Snad je to takhle dobrý." Potom ukázal na úhledně složené papíry. "A srovnal jsem nejnovější objednávky."

"Jsi skvělý," řekl s výdechem a rychle přešel ke kotlíku. Vzal si od něj vařečku a zamíchal směsí proti směru hodinových ručiček. Vařečka byla teplá tam, kde ji předtím držel Hubert. Koutky se mu začaly zvedat a on se kousl do jazyka.

"Jaké to je?" zeptal se ho nervózně Hubert.

Vzhlédl od kotlíku. "Perfektní." Hubert stál těsně vedle něj. Měl hnědé oči. Se žlutými tečkami kolem panenek. Ale nebyla to jen tak nějaká hnědá. Byla tmavá, jako mahagon. Tak krásnou barvu očí ještě nikdy neviděl.

Hubert uhnul pohledem a odkašlal si. "Tak to jsem rád." Rychle přešel k papírům. "Chceš se podívat na ty objednávky?"

"Jasně." Vzal si od něj papíry a opřel se zadkem o stůl. Rychle pročítal seznam žádostí, občas se zastavil na potřebných ingrediencích.

"Vyznačil jsem tam, co nám chybí, a i to, co nám za chvilku dojde. Abys měl kdyžtak čas sehnat něco výhodně."

Usmál se. "Všiml jsem si. Je to dobrý nápad. Děkuju moc. Jsi skvělý."

"Jsem?"

"Jsi."

Hubert se zasmál a sklonil pohled. Ty červené uši mu slušely. "Jak se má Herold? Už je propuštěný?"

Odfrkl si a hodil papíry na stůl. "Jo. Má se fajn. Jaký jsi měl den ty?"

Pokrčil rameny. "Normálka."

"Co lektvary s Křikem?"

Hubert protočil oči. "Katastrofa. Vůbec si neumí naplánovat hodinu. A zase přišel pozdě!"

"Přesně to jsem říkal taky!"

Zasmál se a opřel se o stůl stejně jako Severus. Hned vedle. "To se nedivím. Tobě to musí jít hodně proti srsti."

Pokrčil rameny. "Znáš mě moc dobře. Stalo se ti ještě něco zajímavého?"

"Na obraně bereme kouzlo Patronus," připustil Hubert.

"Patronus? To je prý pekelně těžký. Jak to šlo?"

"Všichni s tím máme problém. Ale dostali jsme domácí úkol."

"Domácí úkol?"

Usmíval se. "Hmm... Máme přemýšlet nad nějakou šťastnou vzpomínkou. Čím šťastnější, tím lepší."

Proč má tak sucho v puse? Polkl. "Můžu nějak pomoct?"

Když se Hubert usmíval, měl jeden ďolíček na levé tváři. "To bych rád."

Jejich ruce ležely na stole jen kousíček od sebe.

"Nechtěl bys jít se mnou do Prasinek?" zeptal se Hubert ledabyle, i když uši měl ještě červenější než před chvílí. "Vím, že je to za dlouho, ale -"

"Rád," skočil mu do toho Severus. "Moc rád." Na chvíli se odmlčel a ještě víc se usmál. "Ale Prasinky jsou až za dva týdny. Nechceš něco podniknout dřív?"

"Napadá tě něco?"

Usilovně přemýšlel a snažil se si nevšímat zauzlovaného žaludku. Pak ho ale něco napadlo. "Co takhle snídaně u jezera?"

"S koupáním nebo bez?" zvedl Hubert podezřívavě obočí.

Zasmál se. "Bez. Rozhodně bez."

"Tak dobře," souhlasil Hubert. "Moc rád. Je to rande?"

Sebral všechnu odvahu a položil mu dlaň na hřbet ruky. "Je to rande."

Hubert se teď culil od ucha k uchu. Otočil ruku, chytil ho a propletl jejich prsty.

Severuse už vážně začínaly bolet svaly na tvářích, čelisti i pod ušima. I tak se ale musel křenit pořád dál. "Tak pojď, doděláme ten šampon a vrhneme se na peprné vzpruhy."

"Rozkaz," zahlaholil Hubert a vyrazil ke kotlíku. Severuse nepustil.

"Jsou tu všichni? Máme tu všechny prváky? Kde je Herold?"

Harry se pousmál. "Za tebou!"

Katherine nadskočila a chytila se za hrudník. "Herolde!" zasmála se a plácla ho do ramene. "Tohle mi nedělej!"

Basil se zasmál. "Na to už by sis mohla zvyknout. Máme tu teda všechny?"

Katherine prstem přepočítala všechny prvňáky usazené na polštářích kolem krbu. "Jo, jsme tu všichni."

"Perfektní. Herolde, sedni si taky."

Poslechl a vzal si z křesla volný polštář. Posadil se mezi Jonathana a Rabastana.

"Tak, poslouchejte všichni!" ujal se slova Basil. "Jste tu už tři měsíce a za tu dobu jste se naučili, jak se chovat jako správní zmijozelové. A za to vás všechny chválíme."

Jonathan se na Harryho nadšeně usmál a on na něj mrkl zpátky.

"Přesně jak Basil řekl, všichni si zasloužíte pochvalu. Ale je tu ještě jedna věc, která zbývá, abyste se stali skutečnými zmijozely."

Basil vytáhl z truhličky na stolku jeden kus pergamenu. Držel ho tak, aby na něj všichni viděli. "Tohle je naše identita. Tohle je naše tajemství. Tohle je -"

Kus papíru? pomyslel si Harry.

"- náš úspěch."

"Každé špitnutí, každý problém, každá rada je k dispozici všem okamžitě díky tomuhle," pokračovala Katherine.

Basil přikývl. "Když Protiva zablokuje chodbu ve druhém patře, napíšeme to sem. A každý si to přečte a obejde ho."

"Když má nějaký učitel špatnou náladu, napíšeme to sem. Všichni si na něj pak dají pozor," řekla Katherine.

Basil ukázal na pergamen. "A stejně tak, když má nějaký učitel dobrý den a rozdává body jak na běžícím páse. Dáme to sem, ostatní se mají ještě šanci něco naučit a na hodinách perlit."

Katherine luskla. "Body pro nás."

"Až budete v nějakém klubu, třeba ve famfrpálovém týmu, budete tam mít i upozornění. Až se naučíte ta správná kouzla, budete moc propojit pergameny se svými kamarády a mít soukromou konverzaci," usmál se Basil.

"Většina z nás ho má kouzlem připevněný k rukávu," ohrnula si Katherine lem rukávu a přejela po něm prstem. Místo látky se tam objevil pergamen s jednou poznámkou.

"Někteří ho mají na vnitřní straně klopy hábitu. Někteří preferují brašnu, podrážku boty. Ale já doporučuju mít to někde blíž u těla. Když máte nový vzkaz, tak se pergamen trochu rozehřeje nebo začne brnět. Nehrajte si s nastavením, dokud se nenaučíte správná kouzla, nechcete být popálení," varoval je Basil.

Tohle Harrymu připomínalo Hermioniny galeony. Ale ta nato přišla díky Znamení zla...

"Jak dlouho už tenhle fígl máte?" zeptal se jich Harry.

Katherine se zamyslela, ale pak pokrčila rameny. "To nikdo neví. Předáváme si to už dlouho."

"Jo, přesně. Používali jsme to už v prváku a už tehdy to bylo staré." Basil vzal do ruky truhličku. "Každý si teď vezměte jeden pergamen." Podal prvačce úplně napravo. "A pak to pošlete dál. Vyberte si, kam chcete pergamen dát a my vám ho s Katherine pomůžeme přidělat. Nějaké dotazy?"

"Kdy se naučíme ta kouzla?" zeptal se Jonathan.

"Základní na smazání zprávy a napsání nové už dneska. Zbytek postupem času."

"Paráda!" vydechl vedle Harryho Rabastan. Harry se pousmál. Magie byla vážně parádní.

Jonathan podal Harrymu truhličku a on si z ní vzal jeden pergamen, pak ji podal Rabastanovi. Rabastan se na něj usmál. Měl mezeru mezi předními zuby a trošku mu zpoza černých polodlouhých vlasů odstávaly uši.

Kolem Katherine a Basila se všichni shromáždili, aby jim připevnili pergameny na vybrané místo. Harry se taky pomalu zvedl a pozorně sledoval, jak Basil kouzlí. Pak vzal svůj pergamen a přiložil ho na vnitřní stranu rukávu. Přejel po něm hůlkou a řekl: "Simul cobble."

Pergamen byl pořád volně v rukávu. Zkusil to znovu a na čtvrtý pokus tam konečně pevně držel.

Přešel k němu Montgomery. "Tak co na to říkáš?"

Usmál se na něj. "Myslím, že je to super. Teď se ještě naučit, jak psát zprávy a bude to."

"Tak to ti můžu ukázat já, jestli chceš."

"Skvělý, co mám dělat?"

"Vezmi si brk a kalamář," řekl Montgomery naprosto vážně.

"Ehm," rozhlédl se okolo. "Mám brašnu v pokoji."

Montgomery protočil oči a povzdychl si. "Tak to uděláme jinak. Řekni Scribbunt a něco napiš hůlkou."

Harry poslechl. S hůlkou se nepsalo zrovna snadno. Kouzlo se mu kupodivu povedlo a na vnitřní straně rukávu bylo kostrbaté Ahoj. Montgomery potom poklepal hůlkou a řekl Mittere.

Montgomery si ohrnul vlastní rukáv. Na pergamenu neměl nic. "Už jste je propojili?"

Harry se na něj nechápavě podíval.

"Jasně. Drž a ani se nehni." Namířil hůlkou na Harryho pergamen a řekl sérii kouzel. "Zkus to znovu," vyzval ho.

Harry poslechl a Montgomery spokojeně přikývl ještě předtím, než si rukáv zkontroloval.

"Už to hřeje," řekl spokojeně. "Teď to vymaž. Kouzlo je Erado."

Harry poslechl. Montgomery ho ještě několikrát prozkoušel a pak ho propustil. Když Harry odcházel, prváci si zrovna psali první vzkaz do rukávu. Jonathan měl soustředěně vyplazenou špičku a Rabastan inkoustovou skvrnu na nose.

Ještě mu zbývala hodina do večerky a po několika dnech na ošetřovně prostě potřeboval čerstvý vzduch. V pokoji se stavil pro kabát se šálou a vyrazil ven. I malá procházka bude stačit.

Venku už byla tma. Vzduch voněl sněhem a měsíc se schovával za mraky.

Procházel se po pozemcích a nechal myšlenky bloudit. Sáhl do kapsy a vytáhl krabičku cigaret. Strčil si jednu cigaretu do pusy, ale zastavil se dřív, než ji stihl zapálit. Asi by neměl. Povzdechl si a strčil si ji za ucho. Tak za chvilku. Ujde pět set kroků a pak si dá.

V dálce u lesa svítila okna v Hagridově hájence. Z komína se kouřilo a Harry si vzpomněl, že Hagridovi slíbil pomoc s pečením. Ještě dneska mu pošle sovu.

Přidal do kroku. Jestli chce obejít hrad ještě před večerkou, musí si pospíšit.