PŽ 26. kapitola - Walpurgští rytíři

17.01.2020

"Můžeš se aspoň tvářit, že nejdeš na popravu?"

Severus si znovu upravil svůj nejlepší hábit. "Fakt vtipný, Harry. Mám to rovně? Jak vypadám? Jak to, že jsi tak klidný? Copak ti vůbec nedochází, že je to možná nejdůležitější setkání v životě?"

"Prosim tě, zas tak důležitý není."

"Ale je," nedal se Severus. "Tobě to možná je jedno, ale ne všichni zdědíme celý byznys jako někdo. A i tak se hodí mít dobrý kontrakty."

Harry ho chytil za rameno. "Máš pravdu. Promiň. Bude to dobrý, věř mi. Uděláš dobrý dojem."

"Neměl bych tam vůbec chodit. Bez tebe by mě nepozvali."

"Máš pozvánku? Máš. Tak vidíš. Aspoň vidíš, že i já jsem dobrý kontakt."

Severus přikývl, ale s hroudou v žaludku se nic pozitivního nestalo.

Chvíli šli vesnicí ke Třem košťatům v tichu. Harry byl protivně klidný. Vypadal podobně, jako když šel k řediteli. Severus jen nevěděl, jestli si s tím dal takovou práci kvůli němu nebo kvůli sobě. On se rozhodně stresoval kvůli sobě, ale byl rád, že se i Harry snaží. I když mu to zřejmě bylo jedno. Dokonce se nechal i přesvědčit, aby použil víc kolínské. Posledních pár dní ji používal jen velmi opatrně. Znovu se na něj podíval. Šel pružně a vypadal nóbl a jeden koutek měl zvednutý v mírném úsměvu. Najednou ho zamrazilo.

"Co je, Seve? Tváříš se jako u mučení."

Popadl ho za rukáv. "Slib, že nebudeš dělat nějaké blbosti. Prosím! Že se budeš chovat slušně?"

Harry zakroutil hlavou, jako by byl Sev malý kluk. "Ale prosím tě. Proč bych ti dělal ostudu? Neboj. Budu se chovat slušně. A etiketu už mám splněnou. Měl jsem důkladné učitele. Buď bez obav."

"Slibuješ?"

"Slibuju. A jestli to zvořu, koupím ti jakoukoliv hračku budeš chtít."

"Už jsi mi slíbil ten kaviár," namítl.

"Ten platí. Ale tohle bude, když to nedopadne dobře. Co ty na to?"

"Přijdeš na mizinu."

"Tímhle tempem nejdřív za čtyři roky. A to bys musel mít hodně drahý vkus."

"Co když si vyberu hodně drahou hračku?"

"Pokud bude cena úměrná traumatu, tak klidně."

"Víš, žes mě moc neuklidnil?" Znovu si zkontroloval zapnuté rukávy.

"Bude to v pohodě. Buď v klidu. Jsou to jen lidi."

"Ale ne jen tak nějaký lidi!"

"Já vím. Hele, jestli se nepřestaneš stresovat, mohlo by mě napadnout, že bys mě měl něčím přesvědčit ty."

Ztuhl a polil ho pot. "Co tím myslíš?"

Harry ho poplácal po rameni. "Máš šikovný ruce. Můžeš mi udělat jakýkoliv lektvar, který si myslíš, že mi pomůže. Suroviny ti samozřejmě zaplatím."

Odfrkl si. "Tohle je pro tebe dohoda na houby."

"Takže nepřijímáš?"

"To jsem neřek. Jen by ses měl naučit lepší."

Harry se ušklíbl. "Jo? A co je s touhle špatně?"

"No, jestli mi ty děláš laskavost, že mě bereš s sebou, tak ti ji já mám nějak oplatit. Což," zdůraznil, "pro teď vůbec neplatí, protože jsme se předtím dohodli, že laskavost dělám já tobě a dostanu za to kaviár."

"Jasně, pokračuj."

"No, takže za laskavost by se dalo považovat, že ti uvařím lektvar. Ale zaplacení přísad sis měl nechat na vyjednávání, ne s tím tak plýtvat. Taky's mi řek, že ti můžu uvařit, co budu chtít. Moh' by to být úplně jednoduchý lektvar na plynatost a bylo by to."

"Ale já nemám plynatost."

"Máš. Když spíš."

"Zpátky k tématu. Já vím, že bys mě jen tak neodbyl obyčejným lektvarem."

"A kde bereš tu důvěru?"

Pokrčil rameny a sáhl si do kapsy. "Znám tě."

"Vážně?"

"Jo, nejsi takový kretén, jak se tváříš." Vyndal z krabičky cigaretu.

"Kretén?" zasmál se. "No tak to dík."

"Bez urážek. Už dávno jsem změnil názor."

Severus protočil oči. "Paráda. Takže takhle každýmu připadám? Jako kretén?"

"Ne. Ale pamatuješ si, jak jsi nebyl zrovna nejlíp naložený, když jsme se poprvé potkali?"

"Zničil jsi mi kouzlo!"

"Jo, a ty jsi mi to dal dostatečně najevo. Dovedeš být dost děsivý, když chceš."

Založil si ruce na hrudi a zvedl obočí. "Já? Děsivý? To sotva."

Harry k němu mávl rukou s cigaretou. "Vidíš, přesně o tom mluvím. Minimálně zastrašující. Velmi." Zmateně se podíval na nezapálenou cigaretu. "Kdy jsem? To je jedno." Vrátil ji zpátky a pokračoval: "Rozhodně si tě nikdo nechce proti sobě poštvat."

"Jo, jasně," přikývl. "A škrkny fakt existují."

Harry důrazně přikývl. "Na ty si je opravdu potřeba dávat pozor."

"Jsi blázen."

"Jo, já vím." Otevřel dveře a pokynul mu. "Můžeme?"

Severus se rozhlédl a uvědomil si, že už došli ke Třem košťatům. Najednou měl v puse sucho a naprázdno polkl. Vevnitř následoval Harryho k baru, kde leštil sklenice postarší čaroděj s blonďatou bradkou.

"Zdravím, co to bude, pánové?"

"Citronádu s mátou pro mě, prosím. Co si dáš ty, Seve?"

"Ehm... to samý."

"Takže dvě citronády. To budou tři srpce za každou."

Sáhl si do kapsy, ale Harry ho zarazil: "To je na mě."

Kývnutím přikývl a nechal ho vyskládat šest srpců na pult.

Hospodský postavil dvě orosené sklenice na stůl. "Tady to máte."

"Děkujeme. A prozradil byste nám, kudy se jde do salónku?"

"Vy jdete na tu slezinu? To je za támhletěmi dveřmi." Hodil tam hlavou. "Ale v tom případě si tohle nechte," postrčil peníze zpátky k Harrymu. "Všichni mají otevřený účet."

"Děkuju," usmál se Harry. "Ale zaplatím. Rád mám všechny účty vyřízené."

"Tomu zas rozumím, to jo." Vzal si peníze zpátky. "Užijte si to."

Harry přikývl, popadl obě sklenice a vydal se k salónku. Severus s ním rychle srovnal krok. "Jsme tu brzo," zašeptal.

"Jen dvacet minut. To není tak brzo. Můžeme si najít místo vzadu a povídat si. Otevřeš mi?"

Rychle Harrymu otevřel dveře a nechal ho projít.

"Je mi líto, salónek máme pronajatý my. Uzavřená společnost," zastavil je nadutý hlas.

"Ach, skutečně?" podivil se Harry a zavrtěl hlavou. "Taková škoda. No nic. Půjdeme?"

Severus se zrovna stačil postavit vedle něj. "No... Jestli chceš?"

Timothy Tremblay, který rovnal židle, se otočil. "Herolde, přišels! To je super. Danieli, oni jsou pozvaní. Ještě to tu připravujeme, ale jestli chcete, můžete si sednout..."

"Sedneme si tam dozadu," ukázal Harry k oknu jednou limonádou. "Nenechte se rušit."

"Jasně, jasně. A dovol, abych ti představil Daniela Goyla. Danieli, to je Herold Ollivander a jeho přítel, Severus Snape."

"Těší mě. Potřásl bych si s vámi rukou, ale..." Harry se zasmál a ukázal plné ruce. "To bude muset počkat. Půjdeme si sednout. Jako bychom tu nebyli."

Timothy nervózně přikývl a Daniel Goyle se usmál a odpověděl: "Jistě. Jste tu dnes poprvé?"

"Ano, Musím říct, že jsme dost zvědaví."

"Vítejte. Stojí to za to. Věřte mi, nebudete litovat. Přijde spousta lidí, co už odešla z Bradavic, a podělí se s vámi o spoustu zajímavostí."

"Tak na to se už teď těšíme. Půjdeme si sednout, zatím." Kývl na ně a odmanévroval mezi napůl rozestavěnými židlemi k oknu, kde položil sklenky na parapet.

"Říkal jsem ti, že jsme tu moc brzo," sykl na něj Severus.

Harry se na něj falešně usmál. "Přesně tak. Překvapili jsme je," pokračoval potichu stále s tím úsměvem. "Takže jsme ve výhodě. Sedni si a užij si limonádu."

Severus ho poslechl a Harry si sedl taky. Okamžitě si ale zase stoupl. Teď už se ale mračil. "Ta židle je dost nepohodlná. Co tvoje?"

Poposedl si a kradmo se podíval po Timothym s Danielem. Rovnali židle, ale Timothy Harryho nervózně pozoroval.

Harry přeměnil židli na čalouněné křeslo, které jen hlásilo pohodlí. "Pojď si sednout sem."

Přesedl si a spokojeně se uvelebil. Harry rychle přeměřil i druhou židli a sedl si naproti němu.

"Uvolni se."

Odfrkl si. "Řekni jak a hned to udělám."

"No, povol čelist. Uvolni břicho, povol půlky. Opři se do křesla. Přehoď nohu přes nohu. Usměj se."

Severus se pokusil udělat všechno, jak Harry řekl.

"No, to je spíš škleb. Víš co, smát se nemusíš, jen když se tak budeš cítit."

"Tak jo."

"To je lepší. Vypadáš teď klidně a váženě."

Napřímil se a urovnal si hábit přes koleno.

Harry se rozhlédl a usmál se na Timothyho, který se bavil s někým novým. "K čemu vlastně potřebuješ ten kaviár?"

"Na pleťovou kosmetiku. Je dobrý pro zachování elastičnosti pleti."

"To zní jako něco pro starší lidi? Chce to někdo z učitelů?"

Zamračil se na něj. "O zákaznících nemluvím, to víš dobře, ne?"

"Promiň, máš pravdu. Hloupá otázka."

Severus přikývl a napil se. Harry ho pozoroval a zase se usmíval. "Co?!"

"Ale nic."

"Co?"

"Jen, že už rozhodně nevypadáš nervózně."

Protočil oči a potlačil nutkání do Harryho kopnout. "Někdy jsi otravný, víš to?"

Ten se jen víc usmál a napil se.

"Herolde?"

"Ano, Timothy?" zeptal se Harry sedmáka, který je sem pozval. Vedle něj stál vysoký a elegantní kouzelník. Když ho Severus poznal, nenápadně se napřímil.

"Můžu ti představit Luciuse Malfoye? Je jedním z našich hlavních členů."

Harry se usmál a postavil se. "Velmi mě těší, pane Malfoy," pozdravil ho s lehkou úklonou.

Taky se uklonil. "Říkejte mi Lucius, všichni jsme tu přátelé."

"Dobrá, Luciusi, v tom případě mi vy říkejte Herolde." Otočil se na Severuse. "Severusi, znáš se už s Luciusem Malfoyem?"

V Severusovi hrklo, ale rychle se postavil. "Věřím, že jen od vidění." Do smíchu mu nebylo, tak na něj jen kývl podle etikety.

Lucius se na něj usmál. "Ano, pamatuji si tě z Bradavic, jak se daří?"

"Dobře," pokrčil rameny. "Ve škole se toho moc nezměnilo."

Přikývl. "Ach tak. Přišli jste spolu?"

"Ano," usmál se na něj Harry. "Byli jsme nuceni narychlo změnit plány, ale nakonec jsme dorazili. Vážíme si Timothyho pozvání."

"Rád slyším, že jste si na náš našli čas, ve svém přeplněném programu," pronesl zlehka.

Severus polkl. Neznělo mu to vůbec dobře. Harry si toho ale vůbec nevšímal.

"Ano, ano. Bylo to trochu zapeklité. Severus je tvrdý vyjednavač a měnit plány není v povaze ani jednoho z nás, ale nakonec jsme tu. Řekli jsme si, že zajít sem aspoň jednou neuškodí."

"Nemáte v plánu s k nám vrátit?" Lucius se zatvářil překvapeně.

Harry se usmál a pokynul na židli opodál. "Posadíte se u nás?"

Lucius si ho přeměřil a přikývl. "Možná na chvíli. Později se budu muset vzdálit. Povězte, jak plný je program Herolda Ollivandera?" Přitáhl si židli a posadil se.

Harry se zasmál a poklepal ho po koleni. "Víc, než byste myslel. Je náročné vměstnat tolik věcí do jediného týdne. Skloubit studium v Bradavicích s hůlkařstvím a neopomenout při tom drahocenné blízké. Škola jako taková mi zabírá v týdnu příliš mnoho času, a proto jistě chápete, jak jsou pro mě víkendy vzácné. Zejména ty prasinkové."

"Jistě, jistě." Smetl si z kolene smítko. "Chystáte se převzít obchod s hůlkami?"

Zasmál se a zavrtěl hlavou. "Ne v blízké budoucnosti. Ještě mě čeká spousta studia v této oblasti."

"A co tedy máte v plánu, Herolde?"

Pokrčil rameny a opřel se. "Učit se u těch nejlepších po světě, při té příležitosti cestovat a poznávat jiné kultury a magii."

"A ty, Severusi?" obrátil se na něj.

To ho překvapilo, ale snažil se to nedat najevo. "Zajímám se o lektvary."

"To je dost široké. Něco specifického?"

Pokrčil rameny. "Stát se Mistrem zní slibně. Jestli budu pokračovat výzkumem nebo vlastním podnikáním, to ještě uvidím."

"Ano, Severus je v lektvarech velmi dobrý. Už teď vaří půlce školy."

Šlehl po Harrym pohledem. Ten se na něj nevinně culil. "Neposlouchejte ho. Rád přehání."

Harry se pobaveně zasmál a zakroutil hlavou. Pak se naklonil k Luciusovi a spiklenecky zašeptal. "Tváří se skromně, ale je opravdu dobrý. Doslova mi zachránil život!"

Lucius teď pozoroval Severuse s novým zájmem. "Opravdu?"

"Ano. Ještě se nenaučil vychloubat, i když u něj asi platí, že za něj mluví jeho činy."

"Skutečně?"

"Přece bych vám nelhal, Luciusi. Zeptejte se někoho ve škole. Nebo ještě líp, nechte si od něj něco uvařit. A uvidíte, o čem mluvím."

Potlačil nutkání ošít se a raději zabodl do Harryho pohled. "Herold rád přehání."

"Ale vůbec ne! Věřte mi, Luciusi, že říkám naprostou a nepřikrášlenou pravdu."

"Takže vám, Herolde, opravdu zachránil život?"

Harry se usmál a podíval se na Severuse. "Přesně tak."

"Jak?"

Změřil si ho a zasmál se. "Tím si přeci nebudeme kazit den, ne?"

Lucius uhnul pohledem. "Máte pravdu, Herolde. Omlouvám se. Jsem rád, že jste v pořádku."

"Ano, to jsme dva," mávl Harry rukou a zase se napil. Limonády zbývala ve sklenici už jen půlka. "Řekněte, Luciusi, co máme od dnešního setkání čekat?"

"Jen přátelské povídání. Po škole je těžké se prosadit a my tomu moc dobře rozumíme. Proto jsme tady. Mluvíme o příležitostech. A jak je správně uchopit. Taky je pro některé dost obtížné nahlédnout do dnešní politiky. Pochopit, kdo se jak a proč chová. Ve Starostolci je všechno propojené. A nejde jen o politiku. Obchod. Vzdělání. Bankovnictví. Charita. Je toho spousta. A každý si tu něco najde. Jen počkejte a uvidíte, Herolde."

"Zní to zajímavě, to ano," přikývl Harry. "O čem budete mluvit vy, Luciusi?"

Usmál se. "Nechte se překvapit." Postavil se a uhladil si hábit. "Za chvíli to začne, půjdu se připravit. Jestli budete mít ještě žízeň, objednejte si na nás účet."

Harry přikývl. "Děkujeme."

"A Severusi, rád bych si s tebou potom promluvil o lektvarech. Budeš mít na mě čas?"

Odkašlal si a přikývl. "Ano, budu."

"Výborně. Tak zatím, pánové." Kývl na ně a odešel.

Severus se rozhlédl. Salónek se rychle zaplnil a bzučel tichým hovorem.

"Víš," zašeptal Harry zamyšleně. Severus se naklonil, aby líp slyšel. "Tenhle salónek nebyl zrovna poslem dobrých zpráv, když jsem tu byl naposledy. Dozvěděl jsem se..." polkl a zavrtěl hlavou.

"Co?"

Usmál se a zamrkal. "Rodina je někdy hodně složitá záležitost."

Přikývl a chytil ho za předloktí. "Někdy je hodně složitá." Usmál se. "Pamatuješ se na toho chlápka, z mého domu?" zeptal se spiklenecky.

Harry zmateně přikývl.

Naklonil se blíž a zakryl si ústa dlaní. "Tak to byl můj otec," zašeptal.

Harry se uchechtl a pak se začal smát nahlas.

Severus se pousmál a opřel se zpátky do křesla.

"Seve, promiň, že se směju, ale..." vrtěl hlavou a dál se pochechtával.

"Já vím, jsem prostě úžasnej," ušklíbl se a napil se své limonády.

"Naprosto," souhlasil Harry a taky upil. Postavil poloprázdnou sklenici na parapet a vstal. "Jdu pro další. Dáš si ještě? Nebo ležák? Čaj? Něco ostřejšího?"

"Čaj by byl fajn," připustil.

"Už se to nese," zazubil se na něj Harry a elegantně se propletl mezi stolky a křesly pryč.

Usmál se, zakroutil hlavou a poposedl si. Harry byl někdy fakt šašek.

Lucius Malfoy přešel dopředu a odkašlal si. "Vítám vás, přátelé, na našem setkání. Jsem rád, že jsme se tu dnes sešli v takovém počtu. Ze začátku bych se s Vámi rád podělil o několik nových úspěchů našich členů. Evan se zasnoubil s nádhernou Marianne Volant, francouzskou dědičkou vážené rodiny Volant."

Salónkem se ozval potlesk a jeden chlapík vepředu se postavil a s úklonou přijal gratulace.

"Dále bych chtěl pogratulovat Benjaminovi Traversovi. Úspěšně absolvoval přijímací kurz ministerstva kouzel a získal lukrativní místo v Oddělení prosazování magického práva. Jen tak dál, Benjamine, jen tak dál."

Ještě větší potlesk se rozlehl salónkem.

"A dovolte, abych vám přiblížil, o jak velký úspěch se jedná. Benjamin ukončil studium v Bradavicích teprve před několika měsíci a už je na pozici asistenta oddělení."

Teď už všichni jásali a poplácávali dalšího červenajícího se mladíka po zádech.

"A nakonec, bych velmi rád pogratuloval Michealovi Mulciberovi. Minulý týden byl povýšen na pozici zástupce vedoucího Útvaru pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy."

Bouřlivý potlesk trval dlouho a ještě zesílil, když se malý brunet s úsměvem postavil vedle Luciuse. Severus viděl, jak se Harry propletl s tácem s nápoji zpátky k němu.

"O co jsem přišel?" zeptal se šeptem a nabídl Severusovi šálek čaje.

Severus si ho vzal. Potěšeně si všiml, že už tam má mléko. "Úspěchy členů. Rosier se zasnoubil, Travers má novou práci a tady Michael byl právě povýšen," shrnul mu potichu.

Harry přikývl. "Šťastlivci." Ale nezněl, jako by to tak myslel.

"Jsi v pohodě?"

Usmál se. "Jo, jasně. Jen je tu moc lidí."

"To jo."

Potlesk utichl a Mulciber se ujal slova: "Děkuju, Luciusi. Nevím, jak slovy vyjádřit svou vděčnost. Ale pravdou je, že nebýt vás, nebýt mých přátel tady, nikdy bych toho nedosáhl. Předtím jsem nevěděl, jakou budu mít kariéru. Co budu dělat. Otec mě tlačil, abych ze sebe něco udělal, ale jeho rady zase až tak moc efektivní nebyly. Ne. To díky našim setkáním, našim debatám a radám, které jsem od spousty z vás získal, jsem se vypracoval tak vysoko. A věřte mi, že jsem připraven jít ještě výš. A nebojte, nikdy nezapomenu, díky komu jsem se dostal tam, kde jsem, a udělám vše proto, abych pomohl na oplátku i já vám."

Paráda! Severus byl nadšený. Balancoval podšálek s šálkem na kolenou a tleskal a jásal spolu s ostatními. Jestli to je pravda, tak by mu vážně mohli pomoct s jeho kariérou! A ukázat mu, jak se zorientovat ve společnosti důležitých kouzelníků. To je prostě super.

"Děkujeme, Michaele, děkujeme," vystřídal ho tleskající Lucius. "Ano, od našeho minulého setkání se toho hodně událo a pouze to ukazuje, jak talentovaní a úžasní lidé mezi námi jsou. Rád bych proto přivítal Nathaniela, který se rozhodl k nám vrátit a je tu s námi už podruhé."

Všichni teď mávali a zdravili jednoho kluka, kterého Severus znal od vidění ze školy. Ten se nervózně usmíval, ale vřele všem odpovídal.

"A mám to potěšení vám říct, že Thorfinn Rowle a Augustus Rokwood se stali našimi stálými členy. Nepospíchejte tedy zpátky do hradu, protože všichni jste zváni na menší oslavu s pořádným občerstvením." Usmál se nadšenému potlesku. "A kromě Nathaniela tu máme i další nově příchozí z Bradavic. Herolda Ollivandera a Severuse Snapea. Pánové, prosím postavte se."

Severus se s šálkem v ruce postavil vedle Harryho a s úsměvem pozdravil ostatní, než si zase sedl.

Lucius pokračoval. "Dneska si budeme povídat zejména o možnostech mladých lidí ve společnosti. Bývá pro nás těžší se prosadit, když na všech důležitých pozicích a místech jsou kouzelníci ve věku našich otců nebo dědů. Zejména, když o všem rozhodují, a to i tom, jaké příležitosti nám dají a co si máme myslet a říkat. Je to pro nás těžké. Chce se po nás, abychom byli úspěšní a výjimeční, ale abychom toho dosáhli stejně jako oni. Ale to samozřejmě nejde. A vždyť to ani nechceme. Děje se toho tolik a starší generace se nezaměřují na důležitá témata."

Severus soustředěně poslouchal a přikyvoval. Lucius mu mluvil přímo z duše.

"Ano, Timothy?" vyzval Lucius sedmáka.

Timothy si odkašlal. "Ano, úplně s tebou souhlasím. Mám pocit, že je a bude dost těžké se prosadit a zasadit se o jakékoliv změny, když mají všechno pod palcem starší generace, kterým očividně vyhovuje, jak to teď všechno funguje." Na konci mu už docházel dech.

"Máš naprostou pravdu. A co s tím můžeme dělat?" zeptal se ho Lucius.

Timothy jen pokrčil rameny.

"Možná se to zdá těžké nebo nemožné, ale pravdou je, že ten hlavní krok jsme už udělali. Zajímáme se o dění."

Místností se rozlehlo souhlasné mumlání.

"Je to tak. Už jen tím, že se zajímáme o dnešní situaci a utváříme si vlastní názor, se stáváme součástí změny. Je důležité si prozatím najít někoho, kdo stojí za tím, co my, ale přitom má skutečný vliv na dění."

Severus mimoděk přikývl. To byl dobrý plán, ale jak zjistit koho podporovat?

"Takže pro začátek, jaké události z poslední doby vás zaujaly? Michaele?"

"Přípravy na Vánoční benefiční ples jsou v plném proudu."

"A je známé téma?"

Michael zavrtěl hlavou. "Ještě ne. Ale povídá se, že to bude něco s minulostí. Krásné tradice. Nebo tak něco."

"Taky jsem to zaslechl," přidal se Benjamin. "Pravděpodobně to bude s historickými kostýmy."

"A víte zhruba, jaké časové období?"

Oba zavrtěli hlavou. "Na tom se právě ještě dohadují," vysvětlil Michael. "Hádá se o tom několik členů výboru. Největšími favority jsou časy Merlina, zakladatelů Bradavic a Skřetích válek."

"Skřetích válek? Zbláznili se?" zeptal se překvapeně Timothy.

"Taky se mi zdá," souhlasil Nathaniel. "Skřetí války by mohly popudit Gringottovy..."

"Souhlasím s Nathanielem," přikývl Lucius. "Skřetí války jsou nešťastné téma. Zbývají Merlin a zakladatelé. Nějaké poznámky k tomu?"

"Zakladatelé by mohli být velmi oblíbení. Kolejní příslušnost řeší snad vždycky každý, a kdo by se chtěl vymykat, může se obléct do čehokoliv z té doby," uvažoval Benjamin.

"To je pravda. Zároveň se v té době pořádaly hony na čarodějnice a podobně, takže by to mohlo zaujmout poněkud konzervativnější osobnosti, které se na těchto událostech často nevyskytují."

"A kdo by odmítl příležitost vychloubat se příbuzností s někým známým, ideálně potomkem jednoho ze zakladatelů?"

"Naprostá pravda. Takže komu se zamlouvá téma zakladatelů?" zeptal se Lucius.

Téměř všichni, včetně Severuse se přihlásili.

"Výborně. Takže zakladatelé. Promluvíme si s několika členy výboru a uvidíme. Sledujte Denního věštce."

Vážně teď ovlivnili něco na ministerstvu? Neuvěřitelné! Severus se nadšeně usmál na Harryho, který se tvářil... zdvořile.

"A víme, komu bude darovaný výtěžek?"

"Pravděpodobně zase Mungovi," zabručel Daniel Goyle.

"Zase?" podivil se Nathaniel.

"Jo, každý rok to je Mung. Zřejmě nejsou schopni vymyslet, kdo jiný by potřeboval spoustu peněz," dodal Benjamin.

Severus sebral odvahu. "Jaké další charity a nadace máme?"

"Vdovy a sirotky."

"To jsou všechny?" ptal se dál.

"Mung a Vdovy jsou jediné hlavní organizace. Nikdo jiný ministerstvo nezajímá."

Severus se napřímil. "Ale kdyby se částka věnovala menší organizaci, zajistilo by jí to větší mediální pozornost. A to by pomohlo. Mungovi a Vdovám přispívá každý, kdo chce dělat charitu, celý rok, a každou chvíli se dočtete v novinách o někom, kdo je tak laskavý, že jim daroval obrovskou fůru peněz. Co se takhle zaměřit na někoho méně známého a ukázat tak, jak je ministerstvo vizionářské a pracuje na nápravě skutečných problémů?"

"To je dobrý nápad, Severusi," usmál se na něj Lucius.

S úsměvem na něj kývnul zpátky. Zaskóroval!

"Jaké známe další organizace?" zeptal se všech Lucius.

Nikdo mu neodpověděl.

"No tak, lidi, přemýšlejte. Jaký další spolek, jakýkoliv, by mohl potřebovat peníze?" Lucius si povzdechl nad tichem v místnosti. "Tak jo. Poslouchejte. Máme spolky na ochranu kouzelných bytostí, zvířat a výzkumy. Komu byste dali peníze? Kdo si zaslouží tu extra pozornost médií? Koho si teď nevšímají?"

Ticho prolomil monotónní hlas Goyla: "Četl jsem ve Věštci o spolku na ochranu ohrožených exotických zvířat. Mudlové je skoro vyhubili."

"Výborně!" zajásal Lucius. "Někam se dostáváme. Ano, spolek na ochranu exotických hadů. Magičtí i nemagičtí tvorové jsou ve velkém nebezpečí před mudlovskými pašeráky a také před odlesňováním těch magicky nejdůležitějších a nejnáchylnějších ekosystémů ve světě."

"To jim nemůžeme dovolit!" rozčílil se Timothy. "Nemůžeme jim dovolit, aby ničili kouzelná zvířata!"

Salónkem se roznesla vlna pobouřeného mumlání.

"Máš pravdu, Timothy. Není to dobré. Takže co si myslíte, je to dobrý nápad?"

Všichni začali přikyvovat.

"Souhlasíte tedy, aby byl zisk z plesu darován Organizaci na záchranu exotických stvoření?" Přejel místnost pohledem. "Výborně. To bychom tedy měli."

"Jak si to vlastně mudlové můžou dovolit? Ničit kouzelné druhy?" zeptal se Timothy pobouřeně.

"Jsou to mudlové. Je jim to jedno. Ničí vše a nezajímá je nic kromě povrchního zisku." Nakrčil nos a znechuceně zamlaskal. "Tenhle svět si nezaslouží. Zamořili ho jako běhnice."

"Co s tím můžeme dělat?" zeptal se ho tiše nějaký mladík.

Lucius zavrtěl hlavou a sedl si do křesla čelícího jim ostatním. "Co s tím můžeme dělat?" zopakoval. "Máme svázané ruce. Jsou to mudlové. Mudlomilové je chrání." Napil se čaje a po krátké pauze zklamaně pokračoval. "Máme zákony chránící mudly před námi. Ale nemáme zákony chránící nás před nimi. O ochraně zvířat nebo tohohle světa už nemůže být vůbec řeč."

Severus zavrtěl hlavou a svezl se hlouběji do křesla. Tohle bylo strašné. Vážně neměli žádné zákony, které by chránily svět před tím, co mudlové dělali?"

"Ale něco by se s tím přeci mělo dělat!" rozčílil se někdo další.

"A co? Ve Starostolci to nikoho nezajímá. Jsou to jen staří páprdové. Když z toho nemají prachy, neudělají nic."

"Nemůžou tam být všichni takoví."

"Takoví? Myslíš prospěchářští? Nebo staří?"

"No... obojí."

Severus už se v rozbouřené diskuzi ztratil. Nevěděl, kdo je kdo.

"A jestli si to někdo myslí, tak o něm není slyšet. Ostatní ho umlčí dřív, než jim stačí dělat problémy. Mají rádi svá pohodlná křesla a nudnou práci."

"Ale Riddle se ozývá dost, ne?"

"Jo, ten jo, ale je jen jeden. Potřebuje podporu více lidí."

"Mívá dobré nápady... proč ho nepodporují?"

"Mají strach, že postupuje nahoru příliš rychle."

"Prosím tě. Příliš rychle? Vždyť je v politice už skoro deset let."

"Čtyři roky."

"Jen čtyři?"

"Jo, ale za tu dobu už pěkně rozvířil vody. Není divu, že ty staré konzervy jsou proti."

"Máš pravdu. To je hrůza. Konzervy jsou nejhorší."

"Jo. Sice se tváří, jak je zajímají tradice a myslí jen na blaho kouzelníků. Ale ve skutečnosti to jen banda připosraných starých dědulů, co radši vymění naši budoucnost za pohodlí a dohody s mudly."

"Dohody s mudly? No to snad ne!"

"No jo! Slyšel jsem to. Prý se bude řešit regulace používání kouzel mimo kouzelnické společnosti."

"Cože?! Zase?!"

"Ne zase. Tohle je nový. Teď to řeší jen před mudly, ale chtějí nám zakázat používat kouzla všude, kde bychom jen mohli na mudly narazit. A ani tam nemusejí být. Ale víš co, kdyby náhodou."

"To je příšerný. To nemůžou!"

"Jo, evidentně můžou. Ministr to řešil s jejich předsedou."

"Já končím. Jestli to tak bude dál, stěhuju se z Británie pryč. Tohle nemám zapotřebí."

"A kam by ses asi tak stěhoval? Brzo to tak bude všude. Začne to u nás, pak zbytek Evropy a pak se to bude šířit dál. A nezapomeň, že ve Státech to mají horší. Ukážeš se tam mudlovi a popraví tě. Bez cavyků."

"Nene!"

"Jo, je to tak. Tam si ani nehrají na nějaké dohody. Prostě tě popraví, když ohrožuješ tajemství kouzelníků. Před mudly tam jenom couvají a uhýbají. Dej tomu pár let a bude to to samé u nás. Už teď se naše kultura ztrácí a ředí s každým dalším příchodem mudlorozeného. Spousta lidí v Bradavicích už nezná pravidla, etiketu, nic. Prostě si jen přijdou a začnou se roztahovat se svým mudlovským oblečením a čekají, že se jim budeme klanět."

"A ani se nesnaží zapadnout."

"Vůbec. Mysleli byste si, že je bude škola vzdělávat, aby se mohli pořádně začlenit do společnosti jako řádní kouzelníci, že? Ale vůbec. Místo toho po nás chtějí, abychom se učili o jejich přístrojích a životě. Není to postavené na hlavu?"

"Naprosto. Ale za to může ředitel. Je to největší mudlomil ze všech a na naši kulturu zvysoka sere!"

"Edmonde!"

"Ale no tak, víš moc dobře, že je to pravda."

"Všichni víme, že je to pravda, ale co s těma mudlama můžeme dělat?"

"Moc ne, když je naše ministerstvo chrání, ne?"

"Jak vlastně získali takovou moc?"

"Nezískali. Dali jsme jim ji. Mysleli jsme, že když uděláme, co budou chtít, budeme v bezpečí. Ale pořád jsme ustupovali a ustupovali. Ani jsme se s nimi nehádali! Prostě jsme se sami vypoklonkovali z Evropy ven a bylo. Naše území jsou čím dál menší. Kouzelnické osady už téměř neexistují. A je to tak po celé Anglii i Evropě. Je to strašné."

"Tak... když jsme jim tu moc dali, tak si ji zase vezmeme zpět, ne? Nezaslouží si rozhodovat o všem, když to vede k destrukci na všech úrovních. Vždyť jsou tak hloupí, že si ničí svět, po kterém chodí!"

"Máš pravdu. Ale jak?" Lucius se nahnul v křesle dopředu.

"Já nevím, prostě k nim přijdeme, řekneme jim, že buď se začnou chovat slušně a poslouchat, nebo že uvidí."

"Takže si myslíte, že bychom měli vzít věc do našich rukou a ukázat mudlům, že chovat se jako prasata je hloupost?"

"Ano!"

"Jasně!"

"Moje řeč!"

"A jak bychom jim to měli ukázat?"

"Ukážeme jim, co umíme. Co bychom mohli udělat, kdyby nás neposlechli. A změníme zákony, aby je přestaly tak hloupě chránit!"

"Výborně, Timothy! To je skvělý nápad. Nemůžeme jim přeci dovolit likvidovat celý svět, že?"

"Ne!" zvolali všichni.

"Jsem rád, že to taky tak vidíte. Je to opravdu strašné, co se děje. A nejnovější návrh o ukrývání kouzelníků před mudly je skutečně ponižující. Já jsem ho četl a musím říct..." zakroutil hlavou a přiložil si ruku na srdce, "že mi z toho bylo zle. Byli jsme tam popsáni jako zrůdy, jako dobytek, jako zvířata, před kterými musejí být ti úžasní mudlové chránění... No rozumíte tomu?"

"To je příšerné," zamumlal někdo. "Kdo ten návrh podal?"

"Septimus Weasley."

"Krvezrádce," zasyčel někdo.

"Je to příšerné. Ohrožuje životy nás všech pro pár bezohledných mudlů."

"Měli bychom jim ukázat jejich místo," zavrčel Goyle. "Měli by si uvědomit, že nejsou vládci světa."

"Měli by začít pracovat na záchraně světa. Okamžitě. Odčinit zvěrstva, co udělali."

"Jak je přimějeme?"

"Jak? Kouzly přece! Zapomínáš snad, že to my jsme kouzelnicí? Že to my umíme vytvořit cokoliv si zamaneme? Naši předci si mysleli, že moudřejší ustoupí a stáhne se. Ale já vám říkám, že to byla chyba. Mudlové se roztahují čím dál tím víc a už to neovlivňuje jen nás!"

"Máš pravdu. Evidentně potřebují, abychom je vedli."

Všichni souhlasně zamručeli a napili se ze svých nápojů. Severus se taky napil. Čaj byl naštěstí díky kouzlu stále příjemně teplý.

"Jak to chcete udělat? Já bych se asi jen tak nedal, kdyby si to někdo ke mně nakráčel domů a začal mi rozkazovat, co mám dělat," ozval se jasný hlas zaujatě.

Severus se spolknutím otočil. Harry seděl vzpřímeně, lehce se usmíval a s nakloněnou hlavou čekal na odpověď.

"Uděláme, co bude třeba," překřížil si Lucius nohu přes nohu.

Harry zvedl obočí. "Mluvíš tu o násilí."

"Jen, když bude potřeba. Jestli jsou dost chytří, nebudou klást odpor."

Harry se naklonil a opřel se lokty o kolena. "Co když budou?"

"Jsme silnější," ozval se Timothy a ostatní souhlasně přikyvovali.

Severus těkal očima mezi Harrym a ostatními. Tohle se mu vůbec nelíbilo.

"Jich je víc," narovnal se a taky si přehodil nohu přes nohu.

"Není to snad o důvod víc, proč něco udělat, Herolde?" zeptal se ho Lucius.

"Ó ano, souhlasím, že se s tím musí něco udělat. Absolutně," přikývl Harry důrazně a Severus si oddechl. "Jen si nejsem jistý, hypoteticky, co když mudlové budou klást odpor? Co když se budou vzpírat? Co když budou bojovat?"

"Proti našim kouzlům nic nezmůžou."

"Holýma rukama? To jistě ne. To jsou proti hůlkám krátcí. Ale co když nám seberou hůlky? Co budeme dělat?"

Všichni si vyměnili znepokojené pohledy.

"Co tím naznačuješ, Herolde?"

"Luciusi, já nic nenaznačuji. Jak jistě víš, učím se umění hůlkařství a čím víc toho vím, tím víc si uvědomuji, jak jsme jako kouzelníci na tom unikátním kousku dřeva závislí. Dělá se mi špatně při pomyšlení, co by se stalo, kdyby kouzelníci o své hůlky přišli."

"Nepřijdeme o ně."

"A to je právě to. Nechci na to ani pomyslet, kdyby ti bezohlední mudlové, co ničí ten samý svět, co jim dává život, udělali, kdyby se ocitli v pasti. Viděl jsem, co dokážou jejich zbraně. Viděl jsem obrazy z jejich válek. Děsí mě, co by udělali."

Lucius pohrdavě ohrnul ret. "Taky jsem viděl ty jejich zbraně. Meče a hole, ze kterých rychle vystřelí kuličku. Může zasáhnout jen jednoho a trvá to, než vystřelí další. A zastaví je naše štíty."

"Ale oni jsou šílení! Už nemají meče a ty hole, ty teď jsou menší a efektivnější. Prostřelí dům i jakýkoliv kov. Lidské tělo roztrhají na kousky. A střílí kulky neskutečnou rychlostí. A to ani nemluvím o jejich možnostech přepravy! Ve vzduchu, na zemi, na vodě i pod ní. A všechno to taky ozbrojí. A ještě silnějšími zbraněmi. A co teprve bomby, miny, plyny... Jsou to zvířata. Bezcitná a krutá zvířata. Není tomu tak dávno, co všichni mudlové bojovali proti sobě, protože se hádali, kdo z nich má větší právo na to žít. Jejich vlády a vojáci pobyli miliony. Miliardy. A to dokonce i ženy a děti. Celá města byla v plamenech. Nemůžeme k nim jen tak nakráčet a říct jim, že nás mají poslouchat, protože jsme lepší. I kdyby měli všichni umřít, pokusí se nám dokázat, že to není pravda."

V místnosti bylo hrobové ticho.

"To je strašné," vydechl někdo.

"Jsou to zrůdy."

"Ano," přikývl Harry a upřeně se podíval Luciusovi do očí. "Jsou. Zažeňte je do kouta a zničí všechny, jen aby měli pocit, že vyhráli. To jsou jejich vojska. Tak fungují. Ale pak tam jsou běžní lidé žijící si své normální nudné životy. Nemají o ničem ani tušení. Pak přijde válka a smete je. Jako velká voda. A mudlové? Pokrčí rameny, otřepou se jdou dál. Už jsou na to zvyklí. Jsou zvyklí vyhrávat i prohrávat. Ale dokud boj neskončí, budou bojovat do posledního muže. Už vidíte, proč je nemůžeme pokořit silou? Je jich tolik, že by nás zavalili, kdyby chtěli. Musíme na ně chytře!"

Lucius dlouho mlčel, ale pak přikývl. "Ano... Herold má pravdu. Musíme být chytřejší než oni. A měli bychom na to jít pozvolna. Opatrně. Nenápadně. Ochránit kouzelníky a postupně se propracovat dál. Tak, aby nic netušili."

Harry na něj s úsměvem přikývl. "Skvěle řečeno, Luciusi."

Lucius mu kývnutí oplatil a stoupnul si. "Přátelé, děkuju vám za tak úžasně plodnou diskusi. Zazněly tu opravdu důležité myšlenky a já si velmi vážím toho, že jste se o ně s námi podělili. Dáme si teď malou přestávku. Nechoďte daleko, za patnáct minut budeme pokračovat."

Všichni souhlasně přikývli a začali pomalu vstávat a vzrušeně mezi sebou debatovat. Severus se otočil na Harryho, který zamyšleně přejížděl prstem po kraji sklenice.

"Vážně?"

Harry se na něj podíval a usmál se. "Co?"

"Ale no tak," zabručel Severus. "Bylo to nutný?"

"Bylo." Pokrčil rameny. "Někdo je musel vrátit na zem. Myslet si, že jsou mudlové stále ve středověku, je nebezpečné."

"No jasně."

"Hej, je to pravda." Vstal a urovnal si hábit. "A teď, když mě omluvíš, půjdu si odskočit. Spousta limonády."

Severus mávl rukou a zachmuřeně se díval z okna ven. Pršelo a kdokoliv byl zrovna venku se pospíchal schovat.

"To bylo dost vypjaté."

Otočil se ušklíbl se na... Nathaniela. "Co přesně myslíš?"

Pokrčil rameny a sedl si do Harryho křesla. "Každý ve škole ví, že s ním se do křížku pouštět nemá."

Zamračil se. "Vážně? Nepamatuju se, že by měl Lucius takovou pověst."

"Ne Lucius, Herold."

"Aha. Počkej... Vážně?"

"Jo. Neříkej, že sis toho nevšiml."

Ošil se a podíval se zase z okna. "Hlavně to neříkej jemu."

"Co, že má ve škole pověst drsného chlapíka?"

"Spíš to, že má ve škole pověst. Nerad budí pozornost."

Nathaniel zvedl obočí. "To mu to moc dobře nejde."

Pokrčil rameny. "Co s tím mám dělat?"

"Asi máš pravdu. Ale musím říct, že se mi líbil ten tvůj nápad."

"Jaký nápad?"

"Dát peníze menší organizaci. Bylo to chytrý."

Přikývl a dál se díval z okna. "Jo, díky."

Koutkem oka viděl Nathaniela vstát. "Nechtěl jsem tě rušit. Už půjdu."

"Co?" Zmateně se na něj podíval. "Ne, promiň. Jsem jen trochu nervózní."

Zastavil se. "A z čeho?"

"Že nás každou chvíli s Harrym vyhodí. Nechoval se zrovna ukázkově."

"No a co? Aspoň to mělo šťávu."

Zavrtěl nevěřícně hlavou. "To myslíš vážně?"

"Jo. Proč ne?"

Povzdechl si a promnul si spánek. "Jsi šílenec. Všichni jsou šílení."

Zakřenil se a vyplázl na něj špičku jazyka. "No jo. Vítej v klubu."

"Já jsem normální," založil si ruce na hrudi.

"No jasně." Mrkl na něj. "Ty jsi totiž speciální." A než stačil Severus odpovědět, otočil se a odešel.

Ještě chvíli koukal z okna a pak si všiml, že k němu míří Harry. Měl pořád ten malý úsměv, ale něco... něco bylo špatně. Sedl si a naklonil se k němu.

Severus si ho s obavami změřil. "Co se děje, Harry?"

"Už půjdu," odpověděl mu slabě.

"Proč? Děje se něco?"

Harry zavrtěl hlavou a ještě víc se usmál. "Jen to trvá dýl, než jsem si myslel. Už musím jít za strýčkem."

"Jasně," přikývl Severus a zvedl se. "Tak tedy půjdeme."

"Nemusíš chodit se mnou."

"Ale no tak," usmál se a podal mu ruku. "Taky mám ještě dost práce." Harry ji přijal a on ho zvedl.

"Jsi si jistý?" zeptal se ho.

Severus znal ten tón. Harry byl vděčný, ale nechtěl to nechat na sobě znát. "Jop. Nejvyšší čas odejít. Tak pojď." Podíval se na prázdné skleničky a šálek. "Co myslíš, necháme to tady nebo to vezmeme dopředu?"

"Pojďme," řekl Harry pevně.

Severus se na něj pozorně podíval. I přes ten úsměv měl lehce zatnuté čelisti a vypadal, že je připravený ke skoku. "Tak jo." Usmál se na něj a naklonil se těsně k němu, aby mu zašeptal. "Hned jsme pryč. Zatím dýchej." Vydal se ke dveřím. Většina lidí ještě klábosila mezi sebou, i když teď už vsedě. Podívalo se po nich jen pár. Severus při jednom obcházení křesla zkontroloval, jestli je Harry pořád za ním. Šel jako duch, ale držel se blízko. Nathaniel na něj zvedl obočí a on jen pokrčil rameny. Ať si to vyloží, jak chce.

V hlavní místnosti Tří košťat bylo rušno. Snad všichni studenti z Bradavic byli namačkaní tady. Proplétal se davem a v jednu chvíli ho Harry chytil za rukáv.

"Snad už nás neopouštíte?"

Severus se otočil a lítostivě se usmál na Luciuse. "Bohužel. Další závazky volají."

Zamračil se. "Opravdu? Oba dva?"

Zamrkal a přiměl se udržet úsměv. "Ano, je to tak. Děkujeme za pozvání na vaše setkání. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Spoustu jsem se toho dozvěděl."

Lucius se usmál a pokýval hlavou. "Jsem rád, že to tak vidíte. Přijdete příště? Rádi vás uvidíme. A my si, Severusi, musíme ještě promluvit o těch tvých lektvarech!"

Severus se usmál a sklonil hlavu. "Bude nám potěšením, ale nechci nic slibovat. Máme dost plný program, bohužel."

Položil mu ruku na rameno. "Prosím přijďte. Vaše podněty dnes byly velmi zásadní. Tvůj nápad byl výborný, Severusi. Darovat peníze malé organizaci bylo velmi chytré."

Cítil, jak mu hoří tváře. "Rád jsem pomohl."

"Ano, ano. A vy, Herolde, přijďte prosím taky. Velmi si vážím toho, co jste řekl." Odmlčel se, jako by čekal, že Harry něco řekne.

Severus se pootočil, aby na něj viděl. Usmíval se a s nakloněnou hlavou Luciuse pozoroval.

Lucius si odkašlal, přešlápl a pustil Severusovo rameno. "Ano, myslím, že to bylo velmi důležité. Připomněl jste nám, že jít do věcí bezhlavě nemusí být nejlepší nápad. A máte obdivuhodné znalosti o mudlech, jak je to možné?"

Harry se zasmál. "Děkuji. To víte, Luciusi, lepší je mudly znát než se jich bát pro nic za nic."

"Takhle se jich bojíte s podklady?" usmál se a upřeně ho pozoroval.

Harry s dalším smíchem zavrtěl hlavu. "Věřte mi, že se jich nebojím o nic víc než kouzelníků. Pouze mi přišlo zvláštní, že tolik mladých inteligentních lidí je připraveno podrobit si mudly jako nějací pohrkaní nebelvíři." Pokrčil rameny. "To je vše."

"Jistě," usmál se Lucius a pokýval hlavou.

Severus mezi nimi přejížděl pohledem. Co se to dělo? Odkašlal si. "Bohužel bychom už opravdu měli jít. Pěkný den, Luciusi," usmál se na něj, kývl a vydal se k východu. Na chvíli ucítil tah hábitu, než se Harry rozešel taky a srovnal s ním krok, takže už ho netahal za rukáv.

"Pěkný den i vám," rozloučil se Lucius.

Jakmile byly venku, Harry přidal do kroku. Severus málem nestačil jeho svižné chůzi, i když měl delší nohy než on. Zastavili se až, když vyšli z vesnice do lesa, kde si Harry sedl na větší kámen. Neohrabaně vytáhl krabičku cigaret a zapálil si.

Zafoukalo a Severus si přitáhl plášť blíž k tělu.

Harry roztřeseně vyfoukl kouř.

Přišel k němu blíž. "Harry? Jsi v pohodě?"

Jen zavrtěl hlavou a dál se soustředil na cigaretu, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě.

Severus se rozhlédl. Co má jako dělat? Nakonec kouzlem vyčaroval modrý oheň vedle něj, aby neprochladl, a sám u něj taky postával. Prošel si kapsy a s úlevou našel jednu z rozečtených knih. Zkoušel se do ní začíst, ale špatně se mu soustředilo. Navíc mu do ní pršelo. Po chvíli si Harry odfrkl, hodil nedopalek do ohně a znovu si zapálil.

Vypadal klidně, tak se to rozhodl zkusit. "Harry?"

Harry zavrtěl hlavou. "Nechci o tom mluvit," vyrazil ze sebe a dlouze potáhl.

S povzdechem přešlápl a zkusil číst dál. Pak se Harry zvedl a napjatě se usmál. "Už bych opravdu měl jít. Uvidíme se zítra, jo?"

Zmateně přikývl. "Jasně. Jsi si jistý, že je všechno v pohodě? Stalo se něco?" zeptal se tak ohleduplně, jak dokázal.

"V pohodě," přiškrceně ze sebe vyrazil, ale jeho obličej se začínal křivit. Čelist se mu roztřásla, koutky úst se stočily dolů a roztáhly zároveň a oči začaly mrkat.

"Harry?"

"Sakra!" Vzlykl a zakryl si obličej. "A... a to.. to už jsem byl v po... v pohodě!" vyrazil ze sebe přerušovaně.

"Harry? Co se děje?"

Sedl si zpátky na kámen. "Nic. Ne... nevím, proč tak blbnu..."

Dřepl vedle něj. "Můžu ti nějak pomoct?"

Zavrtěl hlavou a jen se dál otřásl němými vzlyky.

Bezradně se rozhlédl kolem. Nakonec mu váhavě položil ruku na rameno. Harry ji neshodil, což bral jako dobré znamení. Díky ohni jim nebyla zima, ale déšť byl docela protivný. V tichu byly slyšet jen kapky vlhce dopadající na listí.

Stiskl mu rameno. "To bude dobrý," zašeptal. "To bude dobrý, Harry."

Harry zavrtěl hlavou, ale vzlykání postupně ztrácelo na síle.

"No tak, Harry. Je to dobrý."

Po chvíli otřesy naštěstí ustaly a Harry vzhlédl. Vypadal tak unaveně. Měl ztrhané rysy, červené oči, unavený pohled. "Promiň," zašeptal.

"V pohodě," kývl Severus.

Ještě potichu pokračoval: "Vážně promiň a děkuju."

Odkašlal si. "Jasně, v pohodě. Ehm... Chceš o tom mluvit?"

Zavrtěl hlavou. "Raději ne." Otřel si tváře a uhladil si vlasy. "Jak vypadám?"

Severus zaváhal.

"Tak strašně?" povzdechl si. "No nic." Sáhl po další cigaretě a zapálil si. "Chceš taky?"

Severus kývl a vzal si.

"Díky," zopakoval Harry.

"Za málo. Každý má někdy slabou chvilku."

"Jo. To asi jo..."

Nechápal to. Nebyl si jistý, jestli to vůbec někdy pochopí. Vždyť se přeci nic tak strašného nedělo. Setkání u Tří košťat bylo fajn, a dokonce je pozvali i zpátky. Vypadalo to, že všechny zaujali, hlavně Luciuse! Pozoroval Harryho, který se zase pekelně soustředil na hořící tabák. Třeba vůbec nešlo o setkání. Možná ho něco trápilo už předtím? Ale nejspíš bylo dobře, že ty emoce šly ven, nebo ne? Na tohle opravdu neměl. Nebyl žádnej doktor!

Dokouřili a vrátili se na hlavní cestu, kde si Harry zavolal Záchranný autobus. Severus se díval, jak nastupuje, a naposledy mu zamával. Snad mu strýček pomůže. Jak autobus odjel pryč, vydal se zpátky ke hradu. Možná ho lektvary odvedou na jiné myšlenky. Práce je vždycky dost.