PŽ 14. kapitola - Nástupiště a čokoláda

13.11.2019

Harry prošel pod tepanou bránou a rozhlédl se po poloprázdném nástupišti. Přišli s padesátiminutovým předstihem, což byla pro Harryho vítaná změna. Asi byl opravdu rozdíl v tom, jestli se vypravují dva kluci nebo osmičlenná skupina. Při pohledu na zářivě červenou lokomotivu, u které si povídali dva strojvedoucí, potlačil touhu hledat v neexistujícím davu čahouna se zrzavou kšticí.

"Teď už to určitě zvládnete, že?" zeptala se ho Noreen, která prošla hned za ním.

Harry se na ni otočil a usmál se. "Všechno zvládneme. Pospíchej, ať to stihneš," popohnal ji.

Vděčně se usmála, sklonila se, chytila ho za rameno a rychle ho líbla na tvář. "Jsi skvělý." Zkontrolovala nádražní hodiny a skousla si ret. "Harry, moc ráda jsem tě poznala. Uvidíme se na Vánoce?"

Harry přikývl a usmál se. "A ty budou co nevidět. Ještě jednou děkuju za kolínskou, nikdy jsem žádnou neměl." Přejel si rukou po hladce oholené tváři. Stále ještě cítil svěží citrusovou vůni, která mu připomínala letní moře. Nebyl to grep, ale když se na to ptal, Noreen na něj jen mrkala a prohlásila cosi o výrobním tajemství.

Její úsměv se ještě rozšířil. "Jsem ráda, že se ti líbí. Kolínská je důležitou položkou v životě každého muže." A ještě zdůraznila: "Nezapomeň ji používat každý den."

"Nezapomenu," slíbil. "Voní vážně dobře."

"Výborně." Otočila se k Severusovi studujícímu ceduli s jízdními řády. "Severusi?" Podala mu ruku. "Tebe jsem taky ráda poznala."

Severus ji přijal a usmál se. "Já tebe taky. Užij si veletrh a nezapomeň napsat, jaké to tam bylo."

"A pro tebe to platí taky." Dlouze se na něj zadívala a Harry se podivil, proč se tak dlouho drží. Po chvíli se pustili a Harry zadoufal, že Severus neplánuje nějakou hloupost. Jako se do ní třeba zbláznit nebo tak něco.

"Tak dobře," řekla s výdechem, a ještě jednou zkontrolovala čas. "Mějte se dobře a ať posílají z Bradavic minimálně jeden report o záškoláctví za týden!" Naposled Harrymu stiskla rameno, otočila se a vyběhla branou k přemisťovacím platformám.

Kousek vedle nich prošla mudlovským vstupem velká skupinka lidí. Všichni doprovázeli dva chlapce, kteří nad něčím nadšeně debatovali. Jejich rodiče byli na druhou stranu naprosto bledí a Harry by se nedivil, kdyby co nevidět omdleli nebo pozvraceli nástupiště.

"Co kdybychom udělali dobrý skutek?" otočil se k Severusovi se zdviženým obočím.

Ten se otočil směrem, kam se Harry díval, a s pochybami si je změřil. "Jestli si seš jistý..."

Harry se na něj zašklebil. "Jeden dobrý skutek každý den je povinností mladého gentlemana."

Severus přikývl pochopením. "Pomfreyová, ten doktor nebo Ollivander?"

"Strýček," vyplázl jazyk. "Prý je to podstatné pro pochopení praktik výrobců hůlek."

"A je?"

"Pochybuju, ale kdo ví? Nebudu to podceňovat, pojď," vyzval ho a rozešel se k hloučku, který se mezitím přesunul k novinovému stánku. Za sebou slyšel, jak si Severus povzdechl, ale přesto ho následoval. Když přišli blíž, zrovna zaslechli, jak se korpulentní blondýna svěřuje vysoké ženě s drdolem a brýlemi. Podle všeho měla obavy ze skotského počasí.

Než stačila žena s drdolem zareagovat, vložil se do toho Harry: "Promiňte, ale chladu se opravdu nemusíte bát. Profesoři na to dávají pozor, školní ošetřovatelka je vysoce kvalifikovaná, a navíc se vždy dá pomocí kouzel cokoliv ohřát," vysvětlil jí svým nejsvatouškovštějším úsměvem.

Blondýna vypadala, že mu každou chvíli dá za pravdu, ale matka medvědice v ní zvítězila. "Jste si jistý? Alfie totiž potřebuje -"

"Mamí!" přerušil ji hubený chlapec se slámovými vlasy ulízlými na stranu.

Tahle situace se mu zdála perfektní pro vyzkoušení úsměvu číslo dvě, který byl podle rozboru Nejzářivějších úsměvů Zlatoslava Lockharta v Týdenníku čarodějek ideální pro lehkou konverzaci rozpouštějící ledy. Když mu těch pár smrtijedů "při výuce" se smíchem říkalo, že se mu to určitě bude hodit, jako hlupák jim nevěřil.

"V případě, že by vašemu synovi cokoliv chybělo, mu bude poskytnuta pomoc od starších spolužáků, prefektů i učitelů. A vždy vám může poslat dopis, ve kterém se od něj vše dozvíte," vysvětloval klidně a dával si pozor, aby jeho hlas byl sametový.

Alfieho matka se viditelně uklidnila a usmála se na něj. "Jestli to říkáte, budu vám věřit." Asi jí ale bylo horko, protože byla najednou dost červená a usilovně mrkala. "A vy budete v Bradavicích také?"

Harry začal vraštit obočí, ale rychle se ovládl. Něco se s tou paní dělo a nebylo to dobré. Ještě ke všemu slyšel, jak se vedle něj Severus začal dusit. Úsměv číslo dvě mu tuhl na rtech, a proto se rozhodl změnit ho na číslo čtyři, což byla méně zubatá varianta.

A zatímco jí odpovídal, praštil Severuse silně do zad. "Ale ano, stejně jako váš syn tam budu studovat." I přes jeho pomoc se Severus dusil dál. "Omlouvám se, že jsem tak neomaleně přerušil váš rozhovor," s obavami se podíval na rudého Severuse. "Jen jsem vám chtěl pomoci." Naoko plaše dovysvětlil.

"Ale to vůbec nevadí, víte, mám jen trochu obavy..."

"To chápu, ale opravdu se není čeho bát."

Bradavice jsou nejbezpečnějším místem na světě.

Na moment ztuhl, když si vybavil ta naivně laskavá slova. Ale nedal na sobě nic znát. Možná že nebezpečné jsou, jen když je Harry Potter okolo... A ten se ještě nenarodil... Ono to bude v pořádku. Že jo?

Korpulentní dáma se na něj usmála ještě zářivěji a prohrábla si červenými nehty vlasy. "Hned jsem klidnější, když tam budete i vy..."

Co se to děje? Potlačil nutkání zakrýt rukou zneviditelněnou jizvu na čele. Nejsem tady slavný, tak o co jí jde? Kvůli jejímu upřenému pohledu měl nutkání ošít se, ale už nebyl tím malým klukem, co nevydržel stát chvíli v klidu.

Rozhodl se její pozornost přesunout jinam: "Jsem to ale nezdvořák, ani jsem se nepředstavil. Jsem Herold Ollivander a toto je můj přítel Severus Snape."

Severusovi nevěnovala ani pohled a dál mrkala na Harryho. "Ollivander? Nemáš od něj hůlku, Alfie?" zvýšila hlas, ale od Harryho oči neodtrhla.

"Jo, mám," kývl Alfie a dál se bavil se svým novým kamarádem.

"To je můj strýc, víte," vysvětlil Harry, který litoval, že se do toho pouštěl. Sper to ďas, dobré skutky jsou fakt jen na obtíž. Stále ale udržoval příjemnou tvář.

V ten moment se do toho naštěstí vložil zbytek osazenstva a začal se představovat. Harry se nejen dozvěděl jejich jména, profese a typy hůlek jejich synů, ale také to, že se poznali při bloudění mezi nástupišti devět a deset a že vysoká bruneta je ve skutečnosti teta druhého chlapce a jeho mladšího bratra, který se za ní do té doby schovával. Alfieho otec byl od pohledu vysoký a statný muž, ale Harrymu bylo jasné, kdo v rodině nosí kalhoty.

Když se jejich rozhovor konečně stočil k chlapcům, Harry jim pohotově nabídl, že jim pomůže s kufry a s výběrem kupé. Tím si vysloužil potěšenou odezvu od Alfieho matky, před jejímž projevem vděčnosti Harry unikl způsobnou tradiční úklonou a rychlým úprkem s upozorněním na "brzký" odjezd vlaku.

Na cestě k vagónu se úplně rudý Severus pokusil mezi dusivými zvuky něco říct, ale Harry ho mávnutím ruky zarazil. Chlapci k nim mezitím dostrkali vozíky se zavazadly. Před schůdky Harry vyzval Jonathana, Alfieho nového kamaráda, aby vzal přepravku s domácím mazlíčkem z vozíku do ruky. Když ho poslechl, vytáhl hůlku.

"Wingardium Leviosa," pronesl pevným hlasem tak, aby ho oba chlapci slyšeli.

Jonathanova zavazadla se zvedla a Harry je odlevitoval do vlaku, kam je následoval. Slyšel, jak Severus za ním udělal to samé. Přenesl kufry hned do prvního kupé a umístil je nahoru do úložného prostoru. Uvolnil Severusovi místo a počkal, až Jonathan i Alfie přestanou kulit oči.

"Tohle kouzlo se naučíte jako jedno z prvních. Jak vidíte, je hodně užitečné," usmál se na ně. "Několikrát tudy projede paní s občerstvením, to si můžete koupit za kouzelnické peníze. Jen si dejte pozor, jejich názvy byste měly brát doslovně." Mrknul na ně. "Ale nebojte se, mezi těmito není nic nebezpečného." Až teď jejich nadšené výrazy poněkud pobledly. "Pokud budete cokoliv potřebovat, budeme v kupé hned vedle," uklidnil je. "Zatím se mějte hezky." Naposledy se usmál a se Severusem v závěsu odešel do jejich vlastního kupé.

Až když za sebou zavřeli dveře, Severus vybuchnul smíchy. Pokoušel se něco říci, ale nebylo mu rozumět ani slovo.

"Můžeš toho nechat?" zeptal se ho Harry po chvíli otráveně. Severus přikývl a bylo vidět, že se opravdu snaží, i když neúspěšně.

"Co - co to bylo?" vyrazil mezi vlnami řehotu. "Ta máma - Úplně tě žrala, jaks' to udělal?

Harry se zaraženě podrbal za uchem. "Nemám ponětí." Bezmocně rozpřáhl ruce. "Jak je to možný? Neudělal jsem nic, ale ona se na mě začala lepit!"

To mu Severus nevěřil. "A co měly být ty oslnivé úsměvy?"

"Jen jsem chtěl být zdvořilý." Sesunul se na sedačku a složil hlavu do dlaní. "Ale vždyť jsem se jen normálně usmál..." Vyčítavě k Severusovi vzhlédl. "Mohls mi trochu pomoct, místo toho chroptění."

Severus zvedl obočí. "Jo? To tys' chtěl dělat dobrý skutek. A vypadals, že to dáváš docela obstojně. I když... to ta matróna si tě málem dala - jako zákusek!" A znovu při té představě vyprskl.

Harry mlaskl. "Zase nepřeháněj. Tak zlé to nebylo."

"Hned jsem klidnější, když tam budete i vy..." napodobil její uchvácený výraz. Harry zavrčel a Severus se ve spěchu otočil a otevřel dveře. "Jdu si koupit Denního věštce," houknul přes rameno a vyběhl ven.

Když se za Severusem zavřely dveře, Harry zaúpěl. Chtěl být nenápadný kluk, který splyne s davem a který bude úplně nezajímavý. Místo toho nad ním div nezačne slintat ženská, co by mohla být jeho matka - ne, vlastně babička, kvůli tomu časovému bordelu.

Přejel si rukou po tváři a přemýšlel, jestli to takhle už bude pořád. Slátali ho dobře. V kombinaci s oblečením, co mu strýček pomohl vybrat, vypadal slušně, to musel uznat i on sám. Ale byl by radši, kdyby nepřitahoval takovou pozornost. Pro jednou být nikým. Jen obyčejným klukem s individuálním vzdělávacím plánem. Nevesele se uchechtl a rozhodnutý to dál neřešit začal zabezpečovat malé kupé nejrůznějšími kouzly.

Odpuzovacími, matoucími, anti-vyrušujícími, protiodposlouchávacími a dalšími. Zkrátka všemi, na které si vzpomněl. Kupé bylo umístěno v polovině soupravy, ale díky kouzlům ho každý bez povšimnutí přešel a paradoxně to slibovalo větší soukromí, než kdyby bylo na konci. Zároveň ho však ti, co o jeho přítomnosti už vědí, najdou bez obtíží. Takže kdyby Alfie a Jonathan měli problém, kouzla je pustí dovnitř.

Přešel k oknu s úmyslem zatáhnout závěsy a vyhlédl ven. Blížilo se tři čtvrtě a nástupiště bzučelo životem. Kočky se proplétaly lidem mezi nohama, sovy pobouřeně houkaly a studenti se jásavě vítali. Nic se nezmění, pomyslel si Harry se vzpomínkou na svou první návštěvu nástupiště. Všiml si Severuse, jak se proplétá davem zpátky k vlaku, ale cestu mu zastoupila malá skupinka. Když je Severus uviděl, celý se jakoby smrskl do sebe, přesto se je pokusil obejít. Vysoký, sebevědomý mladík s rozcuchanými vlasy mu ale zase vstoupil do cesty. Další chlapec, s černými vlnitými vlasy, si elegantně stoupl za Severuse a něco mu řekl. Najednou bylo Harrymu horko. Tak nějak doufal, že to potrvá déle, než je potká. Přesto nemohl před scénou venku zavřít oči.

Zaklel a urychleně opustil kupé. Hůlku si zastrčil do předloktního pouzdra. Cestou si urovnal záhyby oblečení a v odrazu zkontroloval své stále perfektní pevně svázané vlasy. Zhluboka se nadechl a seskočil ze stupátka. Představení začíná, Herold Ollivander na scénu!

"Jsou to jen obyčejní kluci," zamumlal si pro sebe sotva slyšitelně. "Neznám je."

Chlapec s vlnitými vlasy mezitím přešel k ostatním a stále něco směrem k Severusovi říkal. Harry skupinku nenápadně davem obešel, aby přišel ze stejné strany jako Severus, takže se mu vynořil zpoza zad. Zrovna zaslechl poznámku o Severusově nové vizáži: "Myslím, že teď vypadáš mnohem líp, Srabusi," řekl posměšně Sirius. "Co myslíš, Dvanácteráku, neměli bychom tomu, co spravil Srabusův nos, poděkovat?"

Harry se zmateně zarazil. O čem to mluví? Pak mu to došlo. Severusův zlomený nos! Jak mohl zapomenut? Rychle si ale připomněl, kvůli čemu vlastně přišel. Směs toho, co mu poradili Foxy, strýček, Lucius i Pán zla, se mu přelévala v hlavě a on se snažil vybrat nejlepší možný postup.

"No, mně by se do nemocnice rozhodně nechtělo, ale to záleží na vás," zvedl jeden koutek a postavil se vedle Severuse. "Ale jsem si jistý, že by ho dárek od vás určitě potěšil. S čokoládou se obtěžovat nemusíte, ještě nějakou dobu nebude moci přijímat pevnou stravu." Ležérně se otočil k Severusovi, který měl zatnutou čelist. "Nechápu, kdes vzal tu vůli přestat," dal si záležet, aby zněl téměř obdivně, a zavrtěl hlavou. Pak se na Poberty usmál a potřásl hlavou: "Podle stavu toho chlápka byste čekali, že i Severus si z té jejich bitky odnese víc než zlomený nos," řekl a sevřel příteli varovně rameno.

Podíval se na Jamese kulícího oči, znechuceného Siriuse, Remuse tvářícího se obezřetně a Pettigrewa krčícího se napůl za Siriusem. To je skvadra, pomyslel si. "Vás to nepřekvapuje?" zdvihl obočí a předstíral údiv. "Měli jste to vidět, rány lítaly kolem, krev se objevila i na stropě!" Mlaskl nadšením. "Bylo to prostě něco." V duchu se za ten herecký výkon pochválil. Měl sto chutí je všechny jen omráčit a odejít zpátky do kupé, kde by si mohl v klidu číst. Vážně to nechce řešit. Nechce je... poznat.

James ze sebe vypravil překvapené: "Rány? Srabus se pral?"

Harry se zamračil. "To jsem raději neslyšel. Víte, už když jsem ho potkal poprvé, jsem věděl, že s ním není radno pouštět se do křížku." Přehodil mu ruku přes rameno, a přestože se už zase usmíval, ztuhli a zírali na nového kluka, co pěje chválu na umaštěného Srabuse.

Siriusovi se ale očividně momentální vývoj událostí nezamlouval, a tak se pokusil vrátit rozhovor do známých kolejí. "A ty si kdo jako? Dělá ti Srabus poskoka, nebo ti snad jen věnuje příležitostnou kuřbu výměnou za tvou ochranu?" vyjel po Harrym.

V Harrym to sice vřelo už od začátku, ale kmotrův komentář ho nečekaně zabolel. Všechen ten vztek ale během vteřiny stočil v hrudní kosti do podoby dýky. Cítil, jak mu tuhne úsměv. Zabodl se pohledem do Siriuse a tichým, ale pevným hlasem se ho zeptal: "Promiň, asi jsem špatně slyšel?"

Periferně viděl, jak Remus neznatelně ucouvl a sklopil hlavu i pohled k zemi. On sám ale stále pevně zíral do Siriusových rozšířených zorniček.

"Řekl jsem, jestli ti Srabus dělá poskoka, nebo tě jen kouří?!" vyrazil ze sebe vztekle a vycenil zuby. Harry se ostře nadechl nosem a zatnul zuby. Remus přidušeně vyjekl, což znělo skoro jako zakňučení, a Harry by přísahal, že má uši sklopené k hlavě. Kdyby to ovšem bylo v lidských možnostech.

"Já tě slyšel napoprvé, jen jsem ti chtěl dát možnost zvážit tvou formulaci," odpověděl mu ledově Harry. Do smíchu mu už nebylo. Přistoupil o dva kroky blíž. Sirius byl sice vyšší, ale nikdo z přítomných to najednou nevnímal jako výhodu. "Řekni mi, co ti dávalo ještě dneska ráno jistotu, že do toho vlaku nastoupíš?"

Já jsem tak teatrální, zakroutil nad sebou v duchu hlavou. Zná pár lidí, co by mu i zatleskalo.

Sirius zaškubal koutkem. "A co bys mi tak asi mohl udělat, co?"

"Já?" zvedl Harry obočí a pokrčil rameny. "Vůbec nic. Ale to víš, nehody se stávají." Prohlédl si nehty a očistil je o hábit. "Nevychovaným výrostkům obzvlášť. V jednom kuse." Usmál se na ně dravčím úsměvem, jako by znal všechny typy nehod, které se nebelvírům porušujícím pravidla mohou stát.

Ucítil, jak ho někdo chytil za rameno, a pomalu otočil hlavu. "Nedělej to," požádal ho Severus dostatečně nahlas tak, aby ho i Pobertové slyšeli.

"Nedělej co?" zvedl Harry hravě obočí.

"Sice ještě nejsme v Bradavicích, ale i tak bys porušil školní řád. A víš, že už si nemůžeš dovolit další smrtelnou nehodu ve svém okolí," vysvětloval mu trpělivě.

Oba ignorovali čtvero zalapání po dechu. Tuhle hru si užívali. Severus reagoval na Harryho morbidní humor překvapivě dobře a rychle se chytal. A takovéhle dramatické momenty si vyloženě užíval. Chlápka, co vytřel s Lockhartem podlahu před celou školou, v sobě zkrátka nezapře.

Harry se zatvářil otráveně a odfrkl si. "Ale no tak. S tebou není žádná legrace. Nechtěl jsem ho zabít," vysvětloval napůl dotčeně. "Je z toho moc velký povyk. Chtěl sem ho jen..."

Co mu chtěl, ale už říci nestihl. Vyrušila ho totiž smršť, která se kolem nich prohnala a s nadšeným výkřikem se vrhla Jamesovi do náruče. Ten ji začal okamžitě náruživě líbat. Nebylo moc dobře vidět, o koho se jedná. Dotyčná měla vlasy stočené pod baretem, jen pár zrzavých pramenů z něj vyklouzlo.

Harry se křivě pousmál a vědom si Siriusova pohledu zkoumavě naklonil hlavu tak, aby bylo zřejmé, že přeměřuje proporce dívčina pozadí v upnutých džínách.

"Tak tyhle kalhoty bych poznal kdekoliv na světě," pronesl tak hlasitě, aby ho nadšeně se vítající pár slyšel. "Foxy?"

Lily se otočila a vykulila oči. "Páni! Já myslím... Páni! Wow, co ty tu děláš?" vymanila se z Jamesova pevného sevření a bez ohledu na vykulené pohledy všech okolo objala Harryho. "Myslela jsem, že budeš v Kruvalu nebo v Krásnohůlkách, co děláš tady?"

"Co já dělám tady?" tvářil se Harry překvapeně. "Strýček změnil plány, ale ty! Ty máš jet do internátu ve Skotsku!"

Lily o kousek ustoupila a pochvalně si ho přeměřila. "V kouzelnickém ti to o dost víc sluší. A mimochodem, génie, Bradavice jsou internátní."

Harry předstíral, jako by mu teprve něco došlo. "Počkej, říkalas, že jsem měl být v Kruvalu? Jaks to věděla?"

Nevinně se na něj usmála. "Jednou ses podřekl a já si pak všechno převedla do kouzelnického měřítka. Nic náročného."

Harry se zasmál a podrbal se na jizvě pod uchem. "Takže tys' to celou dobu věděla? A nic si mi neřekla? Počkej," zarazil se. "To znamená, že jsi čarodějka! To je úžasné!"

"Já vím!" vypískla Lily a znova ho nadšeně objala. "Tenhle rok bude prostě skvělý!"

Dvě objetí za tři minuty, čím jsem si to zasloužil? Přemítal Harry, ale pořád měl radost. Byl opravdu moc rád, že jeho přítomnost ve škole bere tak dobře. Bylo to až moc kontaktu, ale věděl, že v takových chvílích by ho nikdy nemělo být dost. Takže ji chytil radostně za ruku, stiskl ji a znovu se na ni usmál.

"Ruce pryč od mojí holky!" ozval se James naštvaně a vstoupil Harrymu do zorného pole. "Nech ji na pokoji, rozumíš? Ona je moje přítelkyně a ty se od ní budeš držet dál!"

Jestli se Harry o Lily něco naučil, pak to, že miluje nezávislost a nesnáší, když si ji někdo nárokuje. Popravdě Jamesovi nezáviděl neštěstí, které na sebe uvalil.

"Jo, James má pravdu. Ruce od ní, nebo uvidíš, ty... řiťopichu! Co kdybyste se se Srabusem sbalili o odešli odkud jste přišli?" Sirius nabyl nového sebevědomí. Petr mu stál po boku a snažil se tvářit výhružně. Remus ale stál snad ještě dál, nakročený na stranu, jako by chtěl zmizet, a vyhýbal se Harryho pohledu. James chytil Lily za ruku a přitáhl ji k sobě.

Harryho výraz opět ztvrdl a dýka v hrudi se ještě prodloužila. Začal vidět ostřeji a všechno okolo získalo téměř neviditelné, barevné okraje.

"Varoval jsem tě," řekl mu téměř vyčítavě a obtočil prsty kolem hůlky, která mu vyklouzla z pouzdra...

Nic vážného, slíbil si, jen jednu dvě kletby. Možná slimáci v útrobách? Varianta Ronova kouzla by ho mohla naučit o nevhodnosti takových výrazů. Slimáci vylézající jeden za druhém ze střev nejsou život ohrožujícími, ale kouzelníka dokáží potrápit. Nebo želatinové nohy? Vylepšené a zesílené kouzlo zabrání oběti v jejich manipulaci, opět nic vážného, ale v kombinaci s Mravenčí kletbou...

"Siriusi!" zaječela Lily a vlepila mu silnou facku. "Jak se opovažuješ? Máš štěstí, že ještě nezačal školní rok, jinak bych ti strhla body!" Nechala šokovaného Siriuse s formujícím se červeným otiskem ruky na tváři stát a otočila se k Harrymu. "Co kdybys mi ukázal, kde sedíš? Musíš mi ještě říct, jak ses tu objevil..." zavěsila se do něj a táhla ho směrem k vlaku.

"Ale Lily..." ozval se ohromený James slabě.

"My dva si promluvíme později," slíbila mu a Harry viděl, jak James polknul.

Harry se Lily v ráži bavil. Způsob, jakým umlčela Poberty, byl efektivní, přesto neztratila dívčí eleganci. Měl ale pocit, že ta facka byla přehraná. Něco mu říkalo, že to nebylo úplně od srdce, a byl zvědavý, s čím přijde na vysvětlenou.

Podíval se na Severuse. Ten se snažil tvářit, že je v pohodě, ale zatnutá čelist a propínání prstů naznačovalo něco jiného. Zřejmě mu vadí, že se do toho pletl. No, do přátel si šít nenechá, takže si bude muset zvykat.

Nastoupil do vlaku jako první a nabídl Lily ruku, aby jí pomohl nahoru. S úsměvem ji přijala, a i když Harry povolil stisk, nepustila se ho. Když procházeli uličkou k jejich kupé, všiml si, že je sleduje většina starších žáků. Lily tomu nevěnovala pozornost, ale on nemohl přijít na způsob, jak se z jejího pevného sevření dostat, dokud se nedostali ke kupé Alfieho a Jonathana. Spolu s nimi tam seděly další dvě děti, tentokrát kluk a holka, dvojčata. Harry zaklepal a druhou rukou, takže ho Lily musela pustit, otevřel dveře.

"Ahoj děcka, všechno v pohodě?" zeptal se jich s úsměvem. Vypadali tak mladě, tak nevinně... Nevědí, co se bude dít. Kolik z nich přežije?

Alfie a Jonathan nadšeně přitakali a představili jim své nové kamarády, Michaela a Lisu. Harry, Lily i Severus se s nimi seznámili a Lily se zmínila, že za ní jako za prefektkou můžou v případě potřeby zajít také. Když je Harry ještě jednou ujistil, že za ním můžou přijít do kupé, kdyby něco potřebovali, všichni se rozloučili a odešli. Bodlo ho v hrudi, vypadalo to na další skvělé přátelství.

Než došli do kupé, rozhodl se. Musí si to mezi sebou urovnat. Takže ji trochu podusí. Došel do kupé a počkal vedle dveří, až oba projdou dovnitř taky. Zavřel za nimi dveře a pomalu se otočil k Lily, která se stále usmívala. Když ale viděla Harryho výraz, úsměv ji přešel.

"Co to mělo být?" zeptal se jí tiše potom, co si založil ruce a opřel se o dveře kupé.

Lily se nervózně zasmála, sundala si čepici a prohrábla si vlasy. "O čem to mluvíš? Vážně, jsem tak ráda že jsi - "

"Dost," nenechal ji domluvit. Díval se jí upřeně do očí a ona provinile uhnula pohledem na stranu.

"Zeptám se tě ještě jednou: Co to mělo znamenat?"

Sevřela pěsti a vzdorovitě zvedla hlavu. "Nevím, o čem to mluvíš! Jestli ti něco přelítlo přes nos, tak to není moje chyba!"

"Jo?" zvedl zvědavě obočí, odstrčil se a přešel k ní. Schválně narušil její osobní prostor. Tohle si musí vyjasnit co nejdřív. Severus přistoupil o kousek blíž. Harry po něm střelil pohledem a kývnutím mu naznačil, že je v pořádku. Přesto měl Sev připravenou ruku pro bleskurychlé chycení hůlky. Pro čí ochranu?

Zaškubal jí koutek, ale dál se tvářila, že o ničem neví. Oba dva ignorovali varovné zahvízdání vlaku, že se blíží odjezd.

"Objímání mě před tvým klukem? Facka? Držení mě za ruku ve vlaku, aby to všichni mohli hned říct tvému příteli?"

Vážně se to bude dít zas? Proč si všichni myslí, že ho můžou použít jako figurku pokaždé, když se jim zamane?

Bledla čím dál víc. "Ale tak to vůbec nebylo, jen jsem tě ráda viděla, to je všechno!"

"A já si myslel, že jsme si v létě rozuměli." Severus se mezi nimi zmateně přeskakoval pohledem. "Kdo si myslíš, že jsem, Foxy?"

"Jsi přece můj kamarád, ne?" natáhla se, aby ho chytila za ruku.

Bleskově ucukl a ona zklamaně spustila paži a objala se. "Kamarád možná, ale nejsem žádný tvůj psík a měla by sis to uvědomit," řekl jí tvrdě. Potřeboval, aby si to ujasnili. "Takže udělej službu nám oběma a přestaň se tak chovat." Viděl, že zvedla výbojně bradu. "Jestli se ti to nelíbí, nikdo tě tu nedrží." Otevřela pusu, ale nic z ní nevyšlo. Je načase, aby pochopila. Být tím, co je každou chvíli v novinách, ho naučilo jednu věc; lidé tě využijí a odkopnou. Jen přátelé zůstanou do konce.

Harry se otočil a sedl si k oknu. Vytáhl z kapsy knihu, rozhodnutý nechat Lily, ať si to urovná sama.

"Jak... jak to můžeš říct?" vykoktala ublíženě. "Vždyť, opravdu jsme si rozuměli..." řekla do ztracena.

Vlak naposledy zapískal a rozjel se.

Ani od knihy nevzhlédl a koutkem oka pozoruje Severuse, který si sedl naproti němu, řekl. "Rozuměli, to ano. Proto mě překvapilo, že se chováš jako manipulativní mrcha, co je zvyklá dostat všechno, co si zamane." A to neříkal jen tak, chovala se jinak než v létě. Byla hysterická, panovačná, hádavá... Takhle ji vůbec neznal.

Lily zalapala po dechu a Severus sevřel ruce v pěsti. "Jak se opovažuješ?" vyjela po něm. "Tohle nemusím vůbec poslouchat!" otočila se k odchodu.

Harryho zvýšený hlas ji ale zastavil. "Jestli teď odejdeš, zkus si zapamatovat jedno. Jestli se mě kdokoliv pokusí nějakým způsob využít nebo zkusí ublížit mně či mým přátelům, nebude to hezké. Potřetí to opakovat nebudu." Před očima mu probleskl obraz Hermiony, která se sesunula k zemi potom, co jí zasáhla Dolohovova kletba. I teď cítil v krku pachuť paniky, když si vzpomněl, jak jen doufal, že není mrtvá...

Lily se ohlédla pomalu přes rameno s rukou na klice a se slzami v očích. "Nechtěla jsem, abys mu ublížil. Proto ta facka."

A další obraz. Tentokrát Dolohov zmítající se ve vlastní krvi na podlaze Bílé místnosti s prokousnutým hrdlem. Pán Zla se se ani nezlobil. Prý si to Dolohov za svou troufalost zasloužil. Neměl se pokusit Harryho... Polkl. Jako by znovu cítil železitost v puse a Dolohovovy ruce zatínající se mu do stehen.

Ne, to si jen prokousl tvář. Ale Siriusovi se nic takového nastane, nesmí. Navíc blbé řeči na zabití nestačí.

"Já vím," řekl jí tiše. "To bych zvládl, ale ten zbytek..."

Přikývla a rozvzlykala se. "Zkazila jsem to, viď? Ale - ale... Ale já to nechtěla... mně, mně, mně to vůbec to, nedošlo, víš?" vyrážela ze sebe mezi vzlyky, slzy se jí koulely po tvářích a ona lapala po dechu. Svezla se podél dveří na zem a objala si kolena.

Harry se Severusem si vyměnili udivené pohledy. Proč brečí?

"Jestli si myslíš, že mě tímhle obměkčíš..." varoval ji Harry.

"Co? Ne! To vůbec ne... Nech mě radši bejt..." vzlykala dál, schovávajíc hlavu v klíně.

Harry potichu přešel k Severusovi. "Co budeme dělat?" zašeptal na hranici slyšitelnosti.

"Nevím," naznačil Severus ústy a pokrčil rameny. "Zkus něco," pečlivě artikuloval a ukazoval na ni.

Já? Naznačil Harry rozčílenou mimikou. Zavrtěl hlavou a odmítavě mu zamával rukama před obličejem. Ještě by se na něj vrhla a začala ho objímat... zase.

Severus založil ruce a zvedl jedno obočí. "Bojíš se?" řekl skoro bezhlesně.

Na to Harry naznačil ránu do ramene a oba dva se začali pantomimicky hádat. Ztraceni v němém rozhovoru, který obsahoval mnoho zdviženého obočí, odmítavého vrtění hlavou a ukazování na toho druhého, si ani nevšimli, že vzlykot za nimi pomalu ustal.

"A ty k tomu nic neřekneš?" ozvalo se ode dveří.

Harry se na ni zmateně podíval. Melancholicky seděla stále opřená o dveře a objímala si kolena. Rozcuchaná, s červenými fleky všude po obličeji, s rozteklou řasenkou a s opuchlýma očima by měla vypadat děsně, ale bylo v ní něco, co Harryho nutilo se k ní rozeběhnout a ochránit ji před vším zlým. Bez ohledu na fakt, že za to byl zodpovědný on. Potřeboval, aby se mezi nimi nastavily určité hranice, a čím dřív se tak stane, tím líp. Opakoval si to jako mantru.

Ona se ale dívala na Severuse.

"Co bych k tomu měl říct?" zeptal se jí vyrovnaně.

To zase nesedělo Harrymu. O co tady kurva jde?

"Proč se mě nezastaneš?" zeptala se ho ublíženě.

"Promiň," povzdechl si Severus a zavrtěl hlavou. "Je sice fajn, že ses rozhodla mi odepisovat, ale nejsem tvůj psík, který na zavolání přiběhne a udělá pac." Na moment se odmlčel. "Víš, ještě dva měsíce zpátky bych se kvůli tobě serval do krve, jen protože by se na tebe někdo špatně podíval. Ale ty nejsi vždycky taková chudinka, za jakou se ráda považuješ," řekl jí tvrdě a Harry v duchu hvízdl.

"Chudinka? O čem to mluvíš?" zeptala se ho a žmoulala v ruce baret.

Založil si ruce a zdvihl obočí. A Harry v něm konečně viděl profesora Snapea. "Odmítám už žehlit tvoje průsery a brát všechno na sebe." Jeho ledově posměšná intonace byl dokonalá. "Je načase vyrůst."

"Takže mě nenávidíš?" zeptala se ho slabě.

Severus se zarazil a jeho klidná maska sklouzla. Opět to byl ten nejistý kluk, který Harryho probouzel dloubáním držadla od lžíce. Ubrečená Lily ale nic z toho neviděla.

"To ne," vypravil ze sebe po chvíli.

"Ale měl bys! Já se nenávidím..." začala kvílet. "Zničila jsem naše přátelství. Můj přítel se ke mně chová jako k trofeji a jinak si mě nevšímá. Moje sestra se mnou celé léto nemluví a ani nevím proč a tady Beau je na mě naštvaný taky právem... Vždyť nejsem nic jiného než manipulativní mrcha!"

Severus k ní přistoupil a dal jí ruku na rameno, a to ji přimělo vzhlédnout. Když měl jistotu, že ho poslouchá, řekl: "Nenenávidím tě."

"Vážně?" zeptala se Lily s nadějí.

Severus vážně přikývl. "Jen jsem měl vztek. Pak jsi odepsala, jako by se nechumelilo. Chtěl jsem tomu dát ještě šanci..." vysvětloval jí. "Ale když jsem tě teď viděl..."

"Ale já s tebou nikdy chodit nebudu," vyrazila ze sebe mezi vzlyky.

Severus se zasmál. Hořce, studeně. "Tobě to ještě nedošlo, že ne? Já s tebou nikdy chodit nechtěl!"

"Co?" zvedla nechápavě hlavu.

"Byla jsi moje nejlepší kamarádka. První člověk, s kterým jsem si mohl hrát a být sám sebou. Slíbila si, že zůstaneme kamarády i v Bradavicích..." Podíval se na ni. "Nikdy bych něco takového nezahodil kvůli vztahu," vyplivl.

"Takže jsem ošklivá?"

Tuhle konverzaci mu Harry rozhodně nezáviděl. Severus jen zvedl obočí. "To myslíš vážně? Opravdu si myslíš, že ti to zabere? Možná, že tyhle triky zabírají na ty nebelvírské tupce, ale nemůžeš čekat, že ti to vyjde u mě." S tím se teatrálně otočil, kdyby měl plášť, tak i s efektním závláním, a začal se dívat z okna.

Na chvíli bylo slyšet jen její posmrkávání. Potom se roztřeseně nadechla. "Takže co bude teď? Oba se se mnou přestanete bavit kvůli jedné chybě?"

"Ale to nebyla jedna chyba," namítl Severus automaticky, aniž by se otočil.

"Co tím chtěl Severus říct," vložil se do toho Harry, "je to, že je to teď na tobě. Jestli zůstaneme dál přáteli, ovlivní pouze to, jak se od teď budeš chovat."

"Takže jsem v podmínce?" vyprskla a rychle se zvedla ze země.

"Ano," odpověděl jí Harry klidně. "Já nebudu marnit čas s někým, kdo mě bude pouze k něčemu využívat. Za Severuse sice mluvit nemůžu, ale já odmítám do něčeho tak dysfunkčního vkládat jakoukoliv energii." Opravdu ale doufal, že se Foxy uklidní a bude souhlasit. Bylo by fajn s ní být, ale odmítá být její nohsled jen proto, že ho někdy v budoucnu porodí.

Jeho důvěru si lidé musí zasloužit. Stejné geny nestačí. Už ne.

"Dobře," přikývla Foxy. "To mi dává smysl." Zastrčila si pramen vlasů za ucho a otřela si hřbetem ruky nos. "Asi máte pravdu." Zvedla k němu opuchlé oči. "Ale je tu ještě jedna věc. Co vy? Co když vy uděláte něco hrozného? Co když zjistím, že mě budete využívat vy?"

"V ten moment na mě můžeš seslat hněv jakéhokoliv boha si zamaneš," slíbil jí Harry. "A pokud se mnou budeš mít kdykoliv nějaký problém, přijď a vyřešíme to."

"To zní dobře," přikývla. "Takže můžeme začít odznova?"

Harry přikývl. "Za mě ano. Severusi?"

Otočil se a zamračeně jednou krátce přikývl taky. "Za pokus nic nedáme."

"Tak jo," řekla a promnula si ruce. Zhluboka se nadechla a podívala se Harrymu pevně do očí. "Beau, omlouvám se za své chování na nástupišti. Nebylo ode mě správné tě takhle využít k tomu, aby James žárlil."

Harry se usmál. "To je v pořádku, odpouštím ti."

Lily mu úsměv opětovala a pak, o dost nervózněji, řekla Severusovi. "Seve, vím, že jsem ti hodně ublížila a že jsem se nezachovala jako správná kamarádka. Moc mě to mrzí a doufám, že mi dáš ještě jednu šanci to napravit."

Severus strnul a rozhlédl se kolem. "Lily," vydechl a prohrábl si vlasy. "I když chci, nemůžu to všechno hodit jen tak za hlavu."

"To chápu," řekla mu spěšně. "To ani nechci. Jen mi teď dovol to zkusit znovu. Prosím," zdůraznila. "Naše přátelství pro mě taky bylo důležité a nechci o to přijít kvůli tomu, že jsem byla nána."

"Dobrá," souhlasil pomalu. "Zkusíme to." Podíval se jí do očí. "Ale zatím to prominout nezvládnu. Nejsem tak šlechetný jako on," namířil palcem na Harryho.

"Tak času máme dost, ne?" ujistila se. "Kolik nám ještě zbývá... sto let?"

"Jo, času je dost," připustil.

Váhavě vykročila vpřed. "Takže přátelé?"

"Jo, přátelé," souhlasil a mírně se usmál.

Další vteřiny strávil v záplavě zrzavých vlasů, jak se mu Foxy vrhla do náruče. Chvíli strnule stál a potom ji váhavě, nemotorně objal. Přes její hlavu se zamračil na křenícího se Harryho a pak mu i ukázal půvaby svého pěstěného prostředníčku. Harry se ještě víc zašklebil, vyplázl na něj špičku jazyka a vrátil se na sedadlo, kde s radostí zabořil hlavu do knihy. Ti dva pokračovali v tlumeném rozhovoru, pravděpodobně si ještě něco dovysvětlovali, a Harry si spokojeně četl.

"Takže odkud se vy dva vlastně znáte?" zeptala se jich Lily po chvíli nahlas a snažila se Severusovým kapesníkem napravit škody způsobené pláčem.

"No," ozval se Severus. "Nějakou chvíli u mě doma přes léto bydlel."

"Ty jsi ten, co mu zachránil život?" vyhrkla udiveně.

Severus se naštvaně otočil k Harrymu. "Výborně, no prostě výborně!" rozhodil rukama. "Proč se obtěžovat s vymýšlením krycích historek, když to každému vyslepičíš na potkání?"

"Tak to není," bránil se Harry vehementně. "Jen jsem jí řekl, žes mě vzal zmláceného domů a pomohl mi na nohy! A rozhodně jsem jí neříkal nic o záchraně života!"

"Ani nemusel," vpadla jim do toho. "Jen jsem si tipla. Bylo dost náznaků a vypadal příšerně, když jsme se viděli prvně. A to, že to vážně bylo tak strašný, jsem se dozvěděla až teď," namítla. Na to se s rozšířenýma očima, které stále byly dost oteklé, i když řasenku už měla utřenou, obrátila k Harrymu. "A doufám, že už jsi v pořádku. Jsi v pořádku, že jo?"

"Jo jsem," přikývl Harry. "A vidíš?" významně se podíval na Severuse. "Já krytí zvládám." A to nemají ani ponětí, jak dobře.

"To určitě." Severus si odfrkl a změnil téma: "A jak jste se potkali vy dva?"

"To je vlastně docela vtipné," zasmála se Lily. "Byla jsem zrovna na cestě domů, když...

xXx

Remus byl vyřízený. Prohledal celou soupravu, ale nemohl Lily ani za pytel galeonů najít. Od odjezdu vlaku uplynuly už dvě hodiny a nikde po ní nenašel žádné stopy. Jediným štěstím bylo, že se James i Sirius nechali přemluvit, aby zůstali v kupé. Kdyby se náhodu za nimi rozhodla přijít ona.

Popravdě si byl jistý, že naštvaná Lily by je našla kdekoliv, ale byl radši, když ti dva spřádali velkolepé plány na pomstu v kupé, než aby náhodou narazili na toho nového kluka v úzké chodbičce vlaku. Pro ten střet by i Velká síň byla malá, takže čím později se potkají, tím líp.

Ten kluk mu taky vrtal hlavou. Zježily se mu chlupy v zátylku, když si vzpomněl na vlny kontrolovaného vzteku, jež ho zavalily v momentě, kdy řekl Sirius ta neuvážená slova. Bylo to děsivé. Ze začátku byl ten kluk jen podrážděný, ale když kluci nepřestali se svými urážkami, vyvinulo se z toho brzy něco mnohem horšího. Kdyby to bylo divoké, řekl by že zvířecího, ale tohle bylo spíše bestiální. Chladné, vypočítavé a velmi velmi naštvané. Jako kalkulující monstrum, které přemýšlí, jestli bude výhodnější zabít někoho hned, nebo mu jen znemožnit útěk a přijít na něco kreativnějšího.

Remus byl rád, že to něco nebylo namířeno na něj, ale i tak měl strach o vlastní kůži. Uvědomoval si, že byl na špatné straně barikády. Se svými přáteli by šel na kraj světa, položil by za ně život, ale osobně si myslel, že tohle nezvládli. Každý by měl volit své přátele pečlivě a nepřátele ještě pečlivěji.

Povzdychl si a procházel vlakem zpět. Ten kluk byl evidentně nebezpečný, ale když se otočil k Snapeovi nebo k Lily, jako by ta agresivita zmizela. Místo ní z něj cítil ochranu, ostražitost a sounáležitost. Jako ve smečce.

Jeho Vlk na souhlas zafrkal. Jeho přátelé si mysleli, že je vlkodlakem jen o úplňku, ale pravdou bylo, že Vlk byl uvnitř stále. Jen nechal Remusovi kontrolu, než přijde jeho čas. Ale ve chvílích jako tato, kdy se objeví další dravec, se začal ozývat a pomáhat mu svým vlastním způsobem. Takže ho třeba upozornil, když narazil na něco nebezpečného (nebo na někoho). Nebo když už bylo všechno v pořádku, tak měl pocit, že se Vlk stulil do klubíčka a usnul. To věděl, že může být v klidu taky. Někdy Vlk varovně zavrčel, když třeba v ložnici v noci někdo vstal, a hned Remuse probudil, aby zjistil, o co jde. A teď Vlk souhlasně zafrkal.

Takže pokud Vlk souhlasí, že se ten kluk chová k Snapeovi, jako by byl v jeho smečce, je ten kluk něco jako alfa. Alfa, který roztrhá každého, kdo ublíží jeho druhům. A zbytky útočníků hodí mladým k jídlu, aby získali sílu, došlo mu. Musí upozornit Siriuse. Pokud bude lechtat tohohle spícího draka, nemusí skončit jako jediný spálený na uhel. Bude lepší, když se mu budou vyhýbat všichni.

S těmito obavami si málem nevšiml známého pachu, který celou dobu marně hledal. Třešňová vůně byla slabá, ale i tak stačila k tomu, aby se po její stopě Remus vydal. O několik dveří dál vůně nabrala intenzity. Popošel kousek dál a třešně téměř zmizely. Otočil se zpět a nakoukl skrz dveře do kupé. Našel tam svou sestru Daisy spolu s Lily, Alicí, Marlene, Mary a Dorcas. Smály se zrovna něčemu, co Dorcas řekla, ale Remusovi se zdálo, že se Lily do smíchu nutí. Měla lehce oteklé oči, ale jinak se mu zdála být v pořádku.

Zaklepal na dveře a otevřel je. Plaše se na holky usmál. "Ahoj Lily, všude tě hledám. James má o tebe starost," řekl jí svým tichým hlasem.

Lily se na něj podívala s blesky v očích. "Vážně, a proč mě teda nehledá on?"

"Jo, Remusi, proč ji nehledá on?" přidala se Daisy.

Zamračil se na ni. "Protože jsem dost chytrý na to, abych jeho a Siriuse udržel na jednom místě. Lily, mohla bys -"

Lily zavrtěla hlavou. "Je to od tebe hezké, ale nemám na něj teď náladu. Jestli se ti chce, klidně mu to můžeš ode mě vyřídit."

Remus nejistě přešlápl ve dveřích. "A se mnou by sis promluvila?" Když viděl její zdvižené obočí, spěšně dodal: "Jenom na chvilku, tři minuty. Slibuju."

Zamyšleně se na něho podívala, ale potom kývla. "Tak dobře. Tři minuty." Vyšla za ním a zavřela za sebou dveře. Zkřížila ruce přes prsa a sledovala ho.

On se na ni nejistě podíval a zhluboka se nadechl. "Ten nový kluk... nelíbí se mi."

Popuzeně po něm vyjela: "A odkdy potřebuju, abys mi ty schvaloval přátele? Hele, jestli jde o tohle, tak já..." otočila se k odchodu.

"Ne, počkej!" chytil ji za ruku. "Tak to není, jen chci říct, že by sis na něj měla dát pozor. Působí na mě dost nebezpečně, a nechci, aby ti ublížil."

Povzdechla si a prohrábla si rukou vlasy. "Nemusíš se bát, je to v pohodě. Je fajn a neublíží mi, slibuju." Usmála se na něj, ale sklouzla červenýma očima stranou.

Zkrášlující kouzla dovedou hodně, ale když věděl, na co se zaměřit, ucítil smutek, co voní podobně jako mořský vzduch. Jako když sedíte na studené pláži, vítr vás šlehá do tváře a vy se díváte, jak jedna vlna míjí druhou.

Celkově vypadala přesvědčivě, ale Vlk věděl své. "Takže nemá vůbec nic společného s tím, že si brečela?"

Zalapala překvapeně po dechu. "Jak... jak to víš? Vždyť jsem si opravila make-up a holky říkaly, že nic není poznat!"

Smutně se na ni pousmál. "Prostě to poznám. Ale řekni mi, co se stalo?"

Sklopila zrak a zastrčila si pramen vlasů za ucho. "Ale nic, jen bylo potřeba pár věcí mezi námi urovnat."

Vlk varovně zavrčel. Urovnat? Urovnat?! Ve smečce, když alfa něco urovnává, tak lítají chlupy, a to hodně... Jak zatraceně urovnal Lily?!

"Jsi si jistá? Měla by sis dát opravdu pozor, nemám z něj dobrý pocit." Snažil se ji přesvědčit. A ještě víc se snažil potlačit nutkání ji vzít a odnést někam do bezpečí.

"Ale prosimtě, Beau je vážně v pohodě..." uklidňovala ho.

Beau?! To se Jamesovi nebude vůbec, ale vůbec líbit.

Když si všimla jeho pochybovačného výrazu, rozhodla se. "Víš co, bude nejlepší, když to uvidíš na vlastní oči!" S tím ho chytla za ruku a začala ho někam táhnout. Než stačil Remus zareagovat, zastavila se a strčila hlavu do dveří jejího kupé.

"Holky, za chvíli přijdu, jdu se s Remusem projít."

Ty jí to odmávly a dál se bavily o článku v Týdeníku čarodějek.

"Lily, počkej, kam mně to táhneš?" dožadoval se Remus odpovědi.

"Však uvidíš. Řekni, co máte zítra v plánu?"

Pokrčil rameny. "Nevím, asi jen tak prolízt hrad, proč?"

Ledabyle si zastrčila vlasy za ucho. "Tak mě napadlo, že bychom s Jamesem možná chvíli mohli být sami."

Remus zaskočeně zpomalil. "No jo, hádám, že to by dávalo smysl."

"Že jo? Taky si myslím."

"Ale já myslel, že jsi na něj naštvaná?"

Protočila oči v sloup. "To sice jsem, ale to neznamená, že si nechám zkazit neděli. Neviděla jsem ho celé léto. Takže mě napadlo, že bychom mohli k jezeru."

Remusovi se ten nápad líbil, ale jeho Vlk varovně přešlápl. "A James to ví?"

Našpulila rty. "Určitě ho to taky napadne. Dává to přece smysl. A pro jistotu mu to navrhnu u večeře nebo u snídaně."

"Tak dobře." Asi by měl Jamese varovat, že ho čeká přepadová zkouška ze čtení ženského myšlení.

"A ne abys mu něco řekl," varovala ho Lily.

Nebo taky ne. "Proč?"

"Nechci, abyste do toho byli zapleteni všichni. Hlavně ne Sirius."

"To jsi tak naštvaná z toho, co se stalo na nástupišti?"

"Ne. Ale v létě, když jsem byla u nich, byli ti dva pořád spolu. Nechci se na vlastním rande cítit jako třetí kolo. Nebo páté."

"Kdy jsi byla u Jamese? Vím, že když jsem tam byl, Sirius tam bydlel, ale James se nikdy nezmínil, že jsi ho poctila svou návštěvou," usmál se a poškádlil ji. "Chlapec nám něco tají," laškovně zvedl obočí.

Zprudka zastavila a otočila se na něj, kupodivu se netvářila vesele. "Netají. A to je ten problém. Víš, jak tu mou návštěvu strávil? Se Siriusem!" vyprskla. "Takže bych si moc přála, abychom my dva měli pro sebe aspoň jedno odpoledne, když se konečně po dvou měsících uvidíme." Oči se jí nebezpečně leskly.

"Dobře, dobře, omlouvám se. Neřeknu mu ani slovo. A to s tím létem mě mrzí."

Popotáhla a utřela se pod okem. "Jo, díky. To je v poho."

"Takže... půjdeme? Sice nevím kam, ale vedeš," pokusil se změnit téma.

"Už jsme tady," usmála se a najednou ožila.

Stáli tam, kde poprvé ucítil její vůni.

"Bude to v pohodě, věř mi. Jen se chovej slušně a bude to v pohodě."

Nestačil ani hlesnout a už klepala na dveře se zataženou záclonou.

Čekali jen chvilku, než se záclona trochu odhrnula. Snape si je změřil pohledem, zaváhal, ale potom otevřel dveře. Stál tak, aby nebylo vidět dovnitř.

"Co se děje, Lily?" zeptal se jí a Remuse ignoroval.

"Můžeme dál? Ráda bych Beauovi představila Remuse," usmála se na něj.

Takže se zase spřátelili? Překvapilo Remuse. To se Jamesovi taky nebude líbit. Ne že by si teď mohl moc vyskakovat.

Snape se ohlédl přes rameno. "A nechcete přijít později, zrovna teď nemůže," navrhl tiše klidným hlasem.

"Seve prosím! Klidně počkáme..." sepjala Lily ruce dramaticky. "Je to otázka života a... života!"

Snape pobaveně nazdvihl obočí. I Remus byl zaujat Lilyiným zápalem.

"No tak dobře," povzdychl si. "Ale nerušte!" varoval je tiše. S tím odešel dovnitř kupé, aniž by zkontroloval, jestli ho následují.

Uvnitř bylo ticho a šero. Zatažené záclony propouštěly dovnitř dost světla na to, aby bylo vidět, ale v porovnání se světlou chodbičkou to vypadalo jako v jeskyni. Nalevo u okna seděl ten kluk a vůbec si jich nevšímal. Měl zavřené oči, ruce složené v klíně a rovnoměrně dýchal. Remus okamžitě zahnal myšlenku, že spí. Jeho výraz byl na to až příliš soustředěný, rty měl sevřené a obočí mírně svraštělé. Vyzařovalo z něho soustředění a klid, ale stále i zbytky vzteku. S každým jeho výdechem měl Remus pocit, že vztek ustupuje.

"Sedněte si," řekl jim Snape tiše a přešel k Beauovi, jak mu Lily říkala, a přidřepl si k němu.

Remus si sedl ke dveřím co možná nejdál od Beaua a Lily na sedačku vedle něho. Díval se, jak Snape zvedl ruku a opatrně se ukazováčkem dotkl klukova čela.

Remus potlačil nutkání utéct. Nelechtej spícího draka! Problesklo mu hlavou, ale už bylo pozdě. Kluk otevřel oči. Měl rozostřený pohled a jako by se díval skrz Snapea. Remusovi přeběhl mráz po zádech.

"Lily přivedla svého kamaráda Lupina, chtějí s tebou mluvit," řekl mu Snape klidným, skoro až uklidňujícím tónem.

"Pět minut," odpověděl mu Beau bezvýrazně a zase zavřel oči.

Pryč! Zavrčel Vlk, a když se Remus nehýbal, zakňučel. Remus měl skoro až pocit, že Vlk škrábe drápy ve snaze utéct. Ale neměl kam. Remus zůstával sedět a Vlk se mu musel podřídit.

Snape mezitím přešel k Lily, sebral knížku, která do té doby nepovšimnutá ležela vedle ní na sedačce a sedl si vedle svého přítele. Otevřel ji a ještě, než začal číst, podíval se na oba dva návštěvníky a přiložil si významně ukazovák přes ústa. Oba dva kývli a čekali.

Bylo to nejdelších pět minut v Remusově životě. Lily se už po chvíli nudila a začala si plést malé copánky ve vlasech. Snape je ignoroval a Remusova nervozita stoupala. Vlk uvnitř něj přecházel ze strany na stranu se staženým ocasem a čas od času zaškrábal na pomyslné dveře. Remus potřeboval pryč, ale jestli mu Lily chtěla představit někoho nebezpečného, s kým se stýká, Remus ho musel poznat. Neodpustil by si, kdyby se jí něco stalo jen proto, že on sám byl srab. A tak dál seděl na sedačce v dračím doupěti a čekal, než si na ně drak udělá čas, aby si je mohl dát k svačině.

Beau se ostře nadechl a otevřel oči. Remus polkl a sledoval, jak se prohnul, protáhl si záda, a potkal se s jeho pohledem. "Ahoj, ty jsi Lilyin kamarád, že?" řekl tiše.

Remus bezhlesně kývl.

"Jo, to je Remus," ozvala se nadšeně Lily. "A Reme, tohle je Herold, neboli Beau. Poznali jsme se v létě a je moc fajn!"

"Těší mě, Remusi," usmál se Beau mírně a nabídl mu ruku. Když viděl, že ji Remus nemá v plánu přijmout, zvedl obočí. "Já tě nekousnu."

Remus váhavě ruku přijal. Ve své nervozitě ho stiskl o něco víc, než by měl, Heroldovi zapraskaly kosti v ruce o sebe, ale ani se nehnul. Stále se mírně usmíval, potřásal mu rukou a díval se na něj, jako by mu viděl až do žaludku. Remus rychle Herolda pustil a nervózně se ošil. Už se poznali, tak by mohli jít, ne?

"Remus je se mnou v Nebelvíru. Je opravdu chytrý a můžeš mu říct cokoliv, protože je to skvělý kamarád a umí dobře držet jakákoliv tajemství," popisovala Lily svého přítele tónem hostesky. "A tady Beau je zamlklý, docela mu to pálí a umí dávat dobré rady. Nemá rád podfuky a přátel si cení nejvíc ze všeho," pokračovala.

To máme společné, pomyslel si Remus. Ale jak ostré zuby má on?

Herold ho stále pozoroval, jako lovec pozoruje vyplašené zvířátko. "Nemáte hlad?" zeptal se jich.

"Docela jo!" souhlasila Lily. "A Rem taky, ten má hlad pořád," promluvila za něj.

"To si dovedu představit, chcete dýňové kotlíky, fazolky, máslový ležák, tyhle divné lékorky nebo něco jiného?" S tím ukázal na přeplněný stoleček dobrot. Doteď si ho Remus vůbec nevšiml.

"Ne děkuji, já si nedám," odmítl ho slušně. Měl žaludek jako na vodě.

"Ani čokoládu?" zeptal se ho zklamaně Herold a natáhl k němu ruku s obalem, na kterém byly vyskládané kousky čokolády. "Vem si kousek, to pomáhá." mrkl na něj.

Remus neochotně natáhl ruku a jeden si vzal. Nenápadně si k němu přičichl, a když zjistil, že je v pořádku, opatrně kousek rohu uždibnul a nechal si ho rozpustit v puse. Cítil, jak ho zalévá teplo, a než se nadál, snědl ho celý.

Lily se zatím bavila s Heroldem o profesorech a Remus si nenápadně vzal další kousek z obalu, který byl položený mezi nimi. Herold po něm šlehl pohledem, beze slova se usmál a vrátil se k poslouchání Lily, která vykládala o skvělosti formulí.

Remus si dal ještě jeden kousek a zadíval se na knihu, kterou četl Snape. Jmenovala se Jedy a lektvary mezi mudly a Remus pochyboval, že to bylo na seznamu doporučené četby. Snape vzhlédl, a když si všiml Remusova pohledu, tázavě zvedl jedno obočí. Remus uhnul pohledem a podíval se z okna. Právě jeli nad velkou strží a Remus zauvažoval, že by bylo možná i lepší, kdyby proskočil oknem ven. Rozhodně by byl klidnější.

Lily najednou vstala, objala sedícího Herolda, jásavě se rozloučila a odvlekla vděčného Remuse pryč.

"Tak co na něj říkáš?" zeptala se hned, jak se za nimi zavřely dveře.

"Nevím, je docela fajn?"

"Že jo? Já to věděla! A má skvělou čokoládu, že? Snědl jsi skoro všechnu, já tě viděla!" utahovala si z něj a zářivě se usmála.

Remus se poškrábal za uchem a souhlasil s ní. Vypadala tak nadšeně a šťastně. Byl si ale jistý, že ten kluk něco skrývá. Bude si na něj muset dát ještě pozor, ale bude lepší, když bude před ním Lily, co se týče Herolda, uvolněná.

Usmál se na ni. "Myslím, že bychom si mohli časem rozumět."