Psací cvičení: Tempo

01.12.2020

Každý autor má v rukávu několik triků, které používá, aby jeho psaní vyznělo líp. Zná své slabiny, své silné stránky, ví´, jak pracovat s jazykem a s textem samotným, Jedním z faktorů, které by měl brát v potaz, je tempo. A právě na to se zaměříme v tomto psacím cvičení.

Co by mohlo být tempo textu a jak ho autor může ovlivnit? Díky volbě slov a stavbě vět! Krátké věty působí rychle, dlouhá souvětí pomalu. Krátké věty se hodí k akci, souvětí k popisným pasážím. Samozřejmě ne vždycky, ale je to nejjednodušší způsob, jak to vysvětlit.

Představte si akční scénu, ve které zčistajasna někoho střelí.

Vezměte si tři papíry.

Na první v bodech napište, co se stalo. Zapomeňte na věty. Představte si scénu a dejte ji na papír. Jaké máte postavy? Kde jsou? Jak se stalo, že zbraň vystřelila? Co a koho zasáhla? Klidně si nakreslete jednoduchý plánek rozmístění postav i předmětů.

Máte? Výborně. Pokud jste se přeci jen rozepsali ve větách, nevadí. Ale psát ještě budete dost.

Znovu si projděte poznámky. Znáte scénu dobře?

Na jeden papír napište "superrychlý" a na druhý "zpomalený záběr."

Ten první s poznámkami mějte pořád u sebe. A teď... odměřte si čas. Pět, deset, nebo patnáct minut.

Na superrychlý papír napíšete scénu, která by měla působit, že je hodně zrychlená. Čtenář by neměl mít čas se nadechnout. Všechno se stalo tak rychle. (Extra master obtížnost: vyhněte se slovům rychle, příliš, moc, velmi, pomalu, hodně, najednou, v tom, apod.)

Na superpomalý papír napíšete scénu, která by měla působit... ano, hodně zpomaleně. Vteřiny se stanou hodinami. Čtenář by měl mít pocit, že se čas táhne pomalu jako med. Čas se zastavil.

Nezáleží na tom, který z papírů si vyberete jako první. Na oba dva budete mít stejné množství času. Pokud to nestihnete dopsat, nevadí. Budeme pracovat s tím, co máte. Jestli vám to nedá a potřebujete to mít dopsané, označte si část, kterou jste stihli ve vyznačeném čase.

Přečtěte si obě verze. Všimli jste si už teď nějakého rozdílu?

Vezměte si barvičky. Položte si papíry vedle sebe. (Možná si udělejte i kopie.)

Spočítejte, kolik máte vět a kolik souvětí. Kolik máte teček, vykřičníků a otazníků. Napište si to. Věty jednoduché si podtrhněte modrou, souvětí třeba zelenou.

Žlutou si označte všechny přívlastky. Nebo aspoň přídavná jména. Zkrátka a dobře, slova, která vám podrobněji popisují podstatná jména. (malý cihlový dům na kopci).

Vezměte si červenou a označte to nejdůležitější, bez čeho by se scéna neobešla.

A ano, barvičky se můžou míchat.

Podívejte se na obě verze. Liší se v něčem jejich barevnost? Teoreticky by ta superrychlá měla být víc modrá a červená. A superpomalá zase žlutá a zelená. Porovnejte červenou v obou verzích. Mělo by jí být pořád stejně. Ale vidíte, jak se ve zpomaleném záběru ztrácí mezi dalšími barvami a slovy?

Čím víc slov ve větě je, tím dýl čtenářovi trvá zjistit, o čem věta je. A tak má pocit, že je to pomalé čtení, protože neustále přicházejí nová slova, a navíc je pořád nucen číst dál a nemůže si odpočinout, protože nikde není tečka, vykřičník nebo otazník, kteří by větu ukončili a on se tak mohl zastavit a konečně se nadechnout. Hrůza. Takové věty jsou dost vyčerpávající a vyžadují klid a soustředění.

Na druhou stranu, právě ve zpomaleném záběru je čas na detaily. Kdy jindy se můžete věnovat zpěvu ptáků, vycházejícímu slunci, blátě na cestě, vůni lesa a střelného prachu, nebo špinavým kalhotům či odřeným botám, na kterých jsou kapky krve?

Ale v akční scéně? Tam se jede. Jedna věta za druhou. Jedna akce za druhou. Kulky létají. Na detaily není zač. Detaily? Jaké detaily? Prásk! Bum! Au! Cíl zasažen. Co zasažen? Kdo zasažen? Já? Ne, vůbec. To nic není. Hele! Krev... Krev? Krev! Čtenář pospíchá. Je celý napjatý a krátké věty ho ještě pohání kupředu. Souvětí, ve kterém se najednou mluví o kráse zapadajícího slunce na půl odstavce, ho rozhodí a rozladí. Zrovna tam někoho stříleli, tak proč to trvá tak dlouho, než se dozví, co se stane?

Je dobré délku větu střídat. Představte si text jako hudbu. Příliš mnoho stejně dlouhých vět? Každý text začne znít monotónně. Můžeme toho při psaní využít. Pokud chceme napsat nudnou přednášku. Nebo atmosféru ospalého letního odpoledne. Nedrásalo by vám to nervy? A tak to bude i se čtenářem. Můžeme ho správnou volbou vět vynervovat i uklidnit. Připravit si ho, aby byl ve správném rozpoložení.

Čtenáři si toho většinou nevšimnou, ale vnímají to. Pokud mají pocit, že je něco špatně, nejčastěji řeknou něco ve stylu "Ta souvětí mi tam nesedí. Je jich tam moc. Je to moc dlouhé." nebo naopak "Je to moc stručné a osekané." V tu chvíli nemá moc cenu se s nimi hádat. Oni to tak cítí. Nezáleží na tom, jestli máte specifický styl a prostě souvětí používáte a tak to je. I s převelkou láskou k souvětím je možné určovat tempo textu a pokud se čtenáři bouří, znamená to jedno jediné. Nepovedlo se to.

"Ale já tak píšu a je to můj styl."

Já vím. Kdyby to tak nebylo, tak tuhle diskuzi vůbec nevedeme. Pokud se ale někdo bouří, může to znamenat, že to není ještě úplně to ono. Je ale možné, že svůj styl jen ještě nemáte vybroušený a proto se čtenáři bouří. Nevěšte hlavy. To chce čas. Je samozřejmě možné, že nějaký zbloudilý remcající čtenář nemá pravdu. A vy si dál vesele pište to své. Kdo ví, možná za tři roky uznáte, že na jeho žblebtech přeci jen bylo něco pravdy. Nebo taky ne. Každopádně nemá cenu se tím moc trápit. Jen pište dál, však se uvidí.

Pokud chce malíř ukázat sílu světla, nakreslí i silný stín. Pokud chce ukázat velikost útesu, dá vedle něj něco, s čím se dá porovnat. Třeba malinkou lodičku. Víte, že i do sladkých moučníků se dává sůl? Rovnováha a kontrast jsou důležité faktory i ve psaní. Krásu vašich souvětí čtenář ocení, když budou na správném místě a když vedle nich budou i krátké věty, od kterých se odpíchnu. Údernost akčních scén by se v záplavě stejně krátkých otupila.

Je dobře, že víte, co je váš styl. Neutopte proto váš talent v přemíře toho stejného. Znejte se, znejte svůj styl a pište tak, aby vaše tvorba měla co největší dopad.

Když už jste si tempo procvičili, zkuste tu scénu napsat znovu. Tentokrát ale "normálně" a využijte všeho, co jste se teď dozvěděli. A víte vy co, pošlete mi finální verzi! Ať je to v komentáři, v soukromé zprávě, jako příloha nebo odkaz. Napište mi i své dojmy. Ráda si počtu. 

Držte se mějte se!

- Artie