Pohádka o Acidum phosphoricum

29.10.2020

Za devatero horami a devatero řekami bylo malé království, v něm zámek a tam žila krásná princezna. Byla nádherná. Dlouhé zlaté vlasy, vysoká a štíhlá, ráda se smála a vždycky jí to moc slušelo, protože měla opravdový cit pro barvy a báječný vkus. Navíc byla milá, přátelská, veselá a chytrá. (Je to fakt pohádka, nesuďte přísně.)

Moc ráda jezdila na koni, toulala se s dvorními dámami parkem a taky moc ráda tančila. Hrabat, baronů a dokonce vévodů se kolem ní točilo moc. Tatínek ji varoval, aby si "nezadala" jen tak s někým, dobře si totiž všiml, že ji zajímá i ten nový podkoní a krásný zahradníkův pomocník.

"Jo, jo," odpovídala princezna, "ty pořád něco vidíš. Nech mě žít, jsem dost chytrá, abych si nenaběhla!"

Ne, že by to královi a královně zlepšilo spaní. Měli o ni opravdu strach, byla přeci tak citlivá.

A dobře si pamatovali, co jim řekl dvorní homeopat, když bylo princezně sedm.

Tehdy princezně umřela kočička, kterou bezmezně milovala. Dívenka přestala jíst. Pak přestala i mluvit a v hřebenu bylo každý den tolik zlatých vlasů, že by z nich mohli uplést provaz natřikrát kolem celého zámku.

Zavolali k ní věhlasné doktory ze Sorbony, nabizeli fíky v medu, povolali astrology a léčitele. Vykuřovali, zaříkávali. Honili holčičku s vitamínovými injekcemi. Masírovali jí hlavičku výtažkem z vlaštovčích hnízd. Chlapíka, který radil vyšlehat holčinu čerstvými kopřivami, že ji to určitě přejde, vyšlehali kopřivami ze zámku.

Celou dobu chodil starý homeopat za královnou, a říkal jí: "Karličko, (znal ji od narození, na zámku byl z vůle nebožky královny matky, která si ho přivezla z Němec jako věno), "Karličko, já vím co s ní. Dáme jí..."

Ale královna byla ze stavu dcerky hysterická a vztekle ho okřikla: "Nechte si svý německý moudra. Největší doktoři si neví rady a vy se vytahujete nějakýma kuličkama! Dost už!"

Starý Němec si povzdechl a rozhodl se nedat. Moc mu záleželo na malé princezně a opravdu se o ni bál. Zkusil to tedy následující den znovu. "Královno, dovolte mi..."

No, chodil za ní takhle měsíc a půl. Až jednou ráno královna našla na polštáři poslední vlas své nádherné dcerušky. Rozplakala se bezmocí a zoufalstvím a vyběhla z pokoje starému homeopatovi rovnou do náruče.

"Karličko, no tak, no... Vyplakej se a pojď se mnou. Malá potřebuje už dlouho tenhle malý zázrak."

Tehdy dostala malá princezna poprvé dávku Acidum phosphoricum. A začaly se dít zvláštní věci. Nejdřív si řekla o trochu ovoce. Pak o trochu těch fíků v medu. Za dva dny papala pětkrát denně a vyběhla do zahrady. Za měsíc už bylo jasné, že na malé hlavičce roste rovnoměrně zlaté chmýří. Holčička se zase smála a běhala komnatami.

Od té doby uplynulo dvanáct let, princezna chodila stále na hrobeček své kočičky s čerstvými květinami, ale vlasy měla až na zem a husté, že komorné v nich co týden zlomily jeden ebenový hřeben.

Starý homeopat následoval svoji velitelku do nebe, ale královští rodiče si dobře pamatovali jeho varování: "Ta vaše holka je báječná, ale pozor, moc snadno se zamiluje. A nezvládne ztrátu. Když jí někdo zlomí srdce, může ji to zabít. Taky dejte pozor, snadno se vyčerpá. Když se bude moc učit, moc potit a moc blinkat, bude chřadnout. Nesmí ztratit moc krve a nesmí ponocovat. Jo, co jsem to ještě chtěl... Jo. Moc sexu taky blbý. Málo sexu taky blbý." Ano, byl to moudrý muž, a nebral si servítky.

A teď to nechám na Vás. Co bylo dál? Princezna se mohla spustit s čeledínem, rodiče na to přišli, čeledína vyhnali a ji rychle provdali za někoho "vhodného". Princezna brzy porodila chlapečka, chřadla a chřadla zármutkem a do roka zemřela.

Nebo: princezna si vybrala fantastického prince, v krátkém sledu měla po sobě sedm dětí, chřadla a chřadla velkou ztrátou tekutin, ponocováním a péčí o všechny ty děti, až ztratila všechnu krásu, sílu a vlasy a zemřela.

Nebo: princezna dostala od maminky sem tam dávku Acidum phosphoricum, neztratila hlavu s čeledínem, s princem měla sedm dětí v plné síle, protože si po každém porodu vzpomněla na Acidum phosphoricum. V padesáti vypadala na 35, vlasy jí ani nevypadaly, ani nezešedly. Udržovala si figuru, protože dobíjela baterky jízdou na koni. Byla zdravá, veselá a šťastná a homeopatii prosadila jako jemnou, bezpečnou a účinnou léčbu ve svém království.

Glory goes to Hahnemann and his homeopathy!

- Kamila Wiležinská