Odpojit se...

24.03.2020

O nástrahách sociálních sítí jsme toho slyšeli už hodně. Stejně jako o soukromí, využívání osobních dat a podobně. Je tu jedna věc, o které se moc nemluví. V porovnání s těmi ostatními se to nezdá jako něco velkého, přesto nás to ovlivňuje.

Jde o čas, který na sítích strávíme, a o energii, kterou jim věnujeme.

Spousta z nás tráví na sociálních sítích hodně času. A proč taky ne? Jsou v mobilu, a tak můžeme sedět u seriálu a hezky vesele scrolovat. Ráno vstaneme a hned zjistíme, co je nového. Zabavíme se tím, zatímco čekáme na tramvaj nebo ve frontě. Spojíme se s lidmi z celé republiky nebo i z celého světa. Vyměňujeme si informace, navzájem se podporujeme a sdílíme své zájmy.

Někdy se nám stane, že nás sítě vtáhnou o něco víc, než jsme počítali. Může se nám potom stát, že se porovnáváme s perfektními životy ostatních, které jsou ve skutečnosti pečlivě upravené. Nikdo přece nechce ukazovat, jak se mu nedaří a že se mu něco nepovedlo.

Sítě mohou být i užitečné. Například instagramové hnutí Jameely Jamil I WEIGH se zaměřuje na inkluzivitu - přijmutí všech, a kladení důrazu na hodnotu člověka jako bytosti (místo tělesných atributů).

Může se nám stát i něco jiného kromě toho, že se po hodinách strávených prohlížením fotek budeme cítit jako největší propadák světa. A je to vlastně celkem jednoduché.

Na sítích se setkáváme s velkým množstvím lidí. Ti mají stejné nebo odlišné názory a diskutováním s nimi můžeme strávit více času, než jsme původně chtěli. Ani se s nimi nemusíme do krve hádat, výměna názorů a formování argumentů je ve větší míře vyčerpávající až až.

Na jednu věc totiž zapomínáme: Virtuální interakce může být stejně náročná jako ta fyzická, a někdy i víc. Ale kdy se vám podaří, že se najednou bavíte s dvaceti lidmi a přeskakujete z jedné diskuze do druhé, jako byste byli šachový génius, který hraje několik turnajů najednou? Kdy si s někým povídáte hodiny a hodiny? Začnete ráno, pokračujete přes den kdykoliv kdy máte čas a skončíte těsně před spaním.

Když si to tak vezmete, to je hodně mentální aktivity.

A ne se všemi lidmi si notujete - s některými se dohadujete, někdo jiný vás urazí, s někým se bavíte o něčem, co vás vždycky pořádně naštve, nebo konečně najdete někoho, kdo sdílí váš názor! Ať už negativní či pozitivní, má to na vás emocionální dopad, který váš mozek taky potřebuje nějak zpracovat.

Může se vám stát, že se přimotáte do skupiny, jejíž atmosféra nepřipouští jakýkoliv kritický nebo prostě odlišný názor. A to buď držíte pusu a neřeknete, co si skutečně myslíte, nebo riskujete veřejné ukamenování. A to pak můžou být i hodinové boje.

Jindy je ve skupině v popředí jeden fenomén, který vám po čase začne lézt na nervy. Může to být typ příspěvku, nebo určitá část filozofie skupiny či hnutí, se kterou tak úplně nesouhlasíte nebo byste o ní chtěli diskutovat. Jenže to ostatní členové skupiny nevítají. (Zkusili jste někdy na kutilské skupině říct, že místo nemotorného/kýčovitého "upcyklování" starožitností by bylo lepší vrátit do původního stavu? Nebo, že někdo vyloženě zprasil pěkný kousek, který stačilo jen přebrousit a nalakovat?)

Nemusíte s něčím přímo nesouhlasit, ale některé myšlenky sítí a skupin se vám můžou dostat pod kůži. Po několika hodinách či dnech se začnete cítit vystresovaně, podrážděně, smutně...

Kombinace všech těch věcí nahoře vám může zadělat na pěkný nervy. Nepřipravujete Velikonoce, jako ostatní, nepečete, nešijete, nejste aktivisti, nejste aktivní, nevypadáte tak dobře, flákáte se, nejste úspěšní... Je toho hodně, co si můžete vyčítat.

V takovou chvíli to chce jen jedno.

Nádech.

Výdech.

A odpojit se.

Nelézt na sítě.

Omezit to na hodinu denně, nebo vůbec nechodit tam, kde vidíte všechny ty věci, co vás nervují.

Když už tam automaticky vlezete, začnete scrolovat a ucítíte v puse tu divnou pachuť, zastavte se. A vymázněte odtamtud.

Máme automatické programy. Nudím se, otevřu mobil a kliknu na ikonu facebooku. Zkuste ji na mobilu přesunout do složky a tu dejte na poslední obrazovku. Uvidíte, jak moc vaše tělo spoléhá na svalovou paměť a jak podvědomě děláte věci dřív, než si to uvědomíte.

Psychohygiena je hodně důležitá. Jeden hodně chytrý člověk mi řekl, že tyhle sítě byly navrženy tak, aby byly návykové. A když už vám ani nepřinášejí radost a jen vám působí úzkost?

Je čas odpojit se.

Během psaní tohoto příspěvku mi došla jedna věc. Nedávno jsem viděla jedno klidné a rozumné video How to Win at Life (it's easier than ever). Velmi zajímavá švadlena, Cathy Hay, vyzývala k tomu, abychom na hodinu týdně odložili vypnutý telefon do jiné místnosti. Získanou hodiny bychom měli věnovat projektu, který je pro nás. Je něčím, na co v běžném chodu nemáme čas a vlastně si i vyčítáme, že to nestíháme. Do diáře si naplánujeme hodinu offline času jen pro nás.

Video bylo pěkné, tehdy jsem si řekla, že je to dobrý nápad a víc na to nemyslela. Ale asi na mě zapůsobilo víc, než jsem čekala. Sama potřebuju být offline častěji než jen hodinu týdně. Ale uvědomuju si, že bych aspoň tu jednu hodinu offline času mohla věnovat něčemu jinému než jen práci. Něčemu, co bude vyloženě pro radost. Třeba malování, u kterého si pěkně odpočinu. Nebo pečení.

Edit: Tao píše články zaměřující se blíž na sociální sítě. První je o sociálních bublinách.