Kodex (ne)učitele: Škola živlů

09.09.2020

Tento příspěvek se mimořádně nebude týkat přímo škol, možná protože je září příliš okaté a nemluví se prakticky o ničem jiném. Dnešní téma bude poněkud... vodnatější. Dozvíte se, že den blbec může trvat i měsíc a že fakt, že jste vychodili školu, neznamená, že už nejste poleno.

Vše to začalo jednoho teplého letního dne, kdy má matička zvolala: "Támhle se nám dělá flek." Já, jako spořádaná dcerka, jsem poslušně přiklusala, že se podívám, o co se jedná. A viděla jsem úplný prd. Tmavé místečko na stropu v kuchyni na mě působilo jen jako hra stínů. A naše sousedka seshora se mnou názor sdílela. Jenže co se nestalo. Během několika dní se onen stín začal rozrůstat. Jak podivné, řekla jsem si. V kuchyni se vytvořila táhlá vlhká čára a netrvalo dlouho, než se vodní epidemie přemístila i do koupelny. Prostě průser. Mamka to viděla, já to viděla, jen sousedka to ještě stále ne a ne vidět. Přišla totiž se strategií, že když je u ní sucho, musí být sucho všude a není možné, aby to šlo od ní. To je stejná logika, jako že když nemám hlad, tak musí být všichni kolem sytí. Po sérii "kdo s koho" se nakonec opravdu nějací instalatéři dostavili. Byli dva. A stejně jako u vtipů o policistech, i tito měli zřejmě rozdělené role. Nevím, jestli jeden uměl číst a druhý psát, spíše to bylo tak, že jeden měl schopnost na nás každou hodinu zvonit a druhý ovládal umění zmizet. Ze slibované celodenní práce se vyklubaly necelé čtyři hodiny s příslibem, že budou pokračovat druhý den.

"A budete tady zítra?" zeptal se Tencozvoní. Mně, jako hlavnímu dohlížeči na opravy z důvodu absence mamky generálky, nezbývalo nic jiného než to odkývat. Oficiálně nastoupily letní prázdniny, mamka trávila celé dny v práci a náš králík... No, ten jim asi jen tak neotevře. A tak jsem musela "hájit náš hrad" i druhý den. K mému překvapení přišlo duo... ale úplně jiné. Ty chlapíky jsem nikdy v životě neviděla. Žádný Tencozvoní, ani Tencozmizí, tentokráte šlo o suverénního Pata a Mata. A to v té nejryzejší formě. Kupříkladu ti dva vůbec netušili, co jejich kolegové těch několik hodin předtím prováděli. Ptali se mě na nějaké čudné instalatérské termíny a já ze sebe vysoukala prosté "kape to furt". A s hrdostí můžu oznámit, že jsem v tu chvíli rozuměla instalatéřině lépe než oni dva dohromady, protože co se nestalo. Nyní vás zavedu do přítomnosti. O měsíc a několik dní později...

Je září, začátek školy a mně jako vysokoškolákovi je to buřt, protože mé studium začíná až za měsíc. Najednou mě v prokrastinaci vyruší jakési šumění. Jdu to prozkoumat do koupelny a zjistím, že to jde od větráku. Asi větříček. Podobně jako ježibaba v pohádce jsem vše svedla na tento živel a pokračovala v lenošení. Jenže ono ne. Ten večer se před naším bytečkem srotila armáda v podobě sousedky, instalatérů, pana domácího a vše bylo pod zkušeným vedením mé mamky, která se zrovna vracela z práce. A pak to jelo. Prosté "ahoj" následoval vodopád šíleností.

"Sklep je úplně vytopený," zvolal někdo.

"Odkud to teče?"

"Já jdu dolů vypustit hadici."

"Slyšíte taky vodu?"

"To si ze mě děláte jenom p*del?" volala sousedka.

"Jediné vodítko je strop."

A jaká byla moje reakce? Spapala jsem večeři a šla se skrýt za králíkem na deku. Celá akce trvala téměř tři hodiny a naše králičice mi již po pár minutách dávala zlým pohledem najevo, co si to tam jako dovoluju být. Na moji obranu, z těch lidí šla hrůza. Hlavně z maminky. Té neudělalo radost, když jsem jí oznámila, že nám na záchodě, kde jsou právě i ty naše inkriminované trubky, praskla žárovka, takže si tam musíme svítit lucerničkou. Maminka se hrdinně pokusila vyměnit žárovku z jiné místnosti, ale nepadla tam. Do toho jsem slyšela instalatéra, jak říká, že on by to nedokázal, protože se elektriky bojí. Jackpot. Po Tencozvoní, Tencozmizí, Patovi a Matovi k nám dorazil Tencopracujevtemnotách. Co bylo ale tím úplným zvedákem, byl fakt, že za celou tou nehodou a vytopením sklepa nestála naše sousedka se svýma děsnýma trubkama, ale, virbl prosím, právě ono nechvalně proslulé duo Pat a Mat! Tencopracujevtemnotách nám sice říkal, že to nemůže potvrdit, protože musí chránit "integritu společnosti", ale přišlo mi, že ani on svým slovům nevěřil. My v tom bytě žijeme deset let, nikdy nic a najednou přijde biblická pohroma po měsíci, co to u nás jejich firma zařizovala. No, asi víme, odkud vítr fouká. Teda voda kape.

Pokud nechci trávit svá vysokoškolská studia v aquaparku, budu muset náš hrad bránit minimálně ještě jednou. Maminka po této zprávě důkladně oznámila, ať k nám Pata a Mata už neposílají, ať je to někdo jiný. Dokonce poskytla popis těch instalatérských padouchů jak v nějaké kriminálce. Jeden vysoký, druhý blonďatý... Vážně je u nás znovu nechtěla.

Tak toto je důkaz, že vzdělání opravdu není všechno. Prosím vás, učitelé vašemu dítěti můžou předat vysvědčení, ale to, jestli z něj vyroste blb, nebo ne, to ten kus papíru neovlivní. Abych byla upřímná, už se bojím, kdo, nebo co, to k nám vlastně přijde. Bude to Tencozvoní? Tencozmizí? Nebo nějaký nový expert, třeba Tencorozboucházáchod? Bohužel to vypadá, že nás navštíví právě nějaký lidský buldozer. Achich. Jestli to takhle půjde dál, bude ze mě Tacobydlínakoleji a z maminky Tacobydlínaruinách. A jestli se tak vážně stane, bůh žehnej tomu dynamickému duu, co k nám dorazí. Protože se nedožijí zítřka.


- MajkaBeni