Jak si naplánovat kapitolu

17.11.2020

S naplánováním děje příběhu a celé knihy vám pomohli články Ako si naplánovať knihu a Začínáte se psaním příběhu?. I psaní kapitol může být pro autory oříškem, obzvlášť, pokud ve své tvorbě potřebují víc plánování než si uvědomují. Tento článek zahrnuje úplné základy plánování kapitol a scén. Pokud pokročilí autoři mají jiné způsoby a tipy, bylo by skvělé, kdyby se o ně podělili s ostatními v komentářích.

Jste autor, který zasedne k prázdnému papíru či dokumentu s čistou hlavou a rovnou začne psát, nebo upřednostňujete alespoň částečnou přípravu?

Psaní bez přípravy je formou, kterou vyzkouší každý spisovatel. Ne každému ale vyhovuje a ne každý ví, že mu ve skutečnosti nevyhovuje. Neplánování scén a kapitol přináší jedno velké riziko. Příběh se stočí jiným směrem, než autor původně zamýšlel. Postavy se najednou neposlouchají a začnou se chovat, jak chtějí. Původní děj se téměř neposouvá, přestože kapitoly stále přibývají.

Je to tak. I za to, že postavy neposlouchají, si může autor sám. Představte si, že s každou volbou, kterou vaše postava v příběhu udělá, získá plusové nebo mínusové body u určitých vlastností. Pokud jejich volby pečlivě nekontrolujete, může se stát, že postava získá příliš plusových bodů a najednou nemá dostatečné negativní skóre, aby z pomsty někoho zabila. Nebo získá příliš mínusových bodů a už se nebude hodit k člověku, do kterého se původně měla zamilovat.

Co za to může? Nedostatek plánování.

Ale nebojte, na to spolu přijdeme.

Ještě jedna důležitá poznámka. Škrtání a změna plánů je při spisovatelském procesu běžná událost. Jestliže autor vymyslí lepší dějovou linku, proč by ji nezměnil? Jestliže postavu lépe poznal a zjistil, že plánovaný osud pro ni není vhodný, proč na tom trvat? Stejně tak je důležité nebát se škrtat. Když zjistíme, že něco nefunguje nebo už to není potřeba, škrtneme to. Proč si držet něco, co pro náš příběh nemá hodnotu? Ano, bolí to. Škrtání bolí a bolí i rozhodování se, co necháme nebo ne. Ale podívejte se na to z jiného úhlu. Když socháte sochu z bloku kamene, máte nejdřív velkou masu šutru. A postupně, po kouskách a po vrstváchm odkrýváte sochu "schovanou" uvnitř. Stejně je to i se psaním. Někdy je třeba mít velkou masu textu, ze které vysocháte příběh schovaný uvnitř. Ale když necháte všechno okolo, čtenář uvidí jen tu masu. Možná to bude pěkný šutr, ale pořád to bude jen šutr.

Začneme od základů.

Série se dělí na knihy. Knihy se mohou dělit na části a ty se dělí na kapitoly. Kapitoly se dělí na scény. Scény se dělí na odstavce a odstavce se dělí na souvětí a věty.

Důležitá věc: Kapitola se může skládat z jedné dlouhé scény nebo z více menších scén.

Vezměte si papír, tužku a možná nějaké barvičky.

Pokud to víte, tak na vršek papíru heslovitě napište, o co v kapitole jde. Pod to v bodech vše, co už teď víte, že se musí v kapitole stát, jaké postavy tam budou.

A teď to přijde. Tahle část bude možná trochu bolet.

Zamyslete se nad dějovou linkou CELÉHO příběhu.

Jakou roli v ní hraje tato kapitola?

Čeho potřebujete dosáhnout, aby se příběh posunul dál?

Jakých scén využijete, abyste toho dosáhli?

Kdo u toho bude?

Co se bude řešit?

A když vám řeknu, ať tu kapitolu nebo scény smažete a do příběhu nedáváte, jaké budou vaše argumenty, proč to nejde? V čem jsou tak důležité, že je nemůžete smazat a že je nenahradí dvě věty?

Jen pište a odpovídejte na otázky, já počkám.

Máte, výborně.

Podívejte se na vaše argumenty a škrtněte všechno, co zní podobně jako "dalo mi práci to napsat".

Perfektní. Teď by vám teoreticky měly zůstat funkce a role vašich scén a kapitoly.

Bližší poznání postavy prostřednictvím dialogu. Připravení detailů pro velkou zápletku, která je už za rohem. Spojení několika událostí a ukázání je v souvislostech. Odlehčení příběhu mezi dvěma náročnými scénami. Možností je nekonečno.

Zamyslete se znovu nad dějovou linkou i dějem kapitoly. Co byste mohli ještě dodat? Čím by se stala kapitola nepostradatelnější?

Jakmile máte vše napsané v bodech, podívejte se na to a uspořádejte to. Co se k sobě hodí a může být v jedné scéně, ve stejné konverzaci? Co se musí stát jako první, co následuje? K tomu si zjistete i všechny dodatečné informace, jejichž vyhledávání vás při psaní vždycky zdrží.

Jakmile máte pořadí bodů uspořádané, už jste skoro hotovi. Naposledy si to přečtěte, popřemýšlejte o minulých kapitolách i těch budoucích, zjistěte, jestli nejsou třeba ještě nějaké úpravy a vesele se pusťte do psaní.

Jen ještě na jednu věc si dejte, prosím, pozor. Když už víte jak plánovat scény i kapitoly, máte velkou superschopnost ovlivnit tempo a dynamiku příběhu. Někdy se může stát, že je jedna scéna nadupaná akcí a informacemi a další je taková... meh. Může to být dobře a nemusí. Je dobrý nápad střídat odpočinkové a akční scény. Ale i ta odpočinková by měla k něčemu sloužit. Možná právě v ní by se informace z předešlé akční scény hodily víc.

Plánování kapitol a scén není žádná věda. Jde jen o to uvědomit si, co je pro příběh důležité a co je potřeba říct. Díky tomu se i vám bude psát snáz a děj bude mít hlavu a patu.

A budu ráda, když mi napíšete, jestli vám tato metoda pomohla.

- Artie