Fejetony s Wattpad tóny: Životní otázky vs autoři

17.12.2020

V životě každého člověka jednou přijde okamžik, kdy si začne pokládat zásadní otázky týkající se jeho budoucího bytí. Ať už přemýšlíte o tom, kam půjdete po střední či vysoké nebo zvažujete změnu práce, je tu i spousta dalších otazníků v životě s druhou polovičkou. "Není už načase si někoho najít?", popřípadě "Kdy mě hodlá požádat o ruku, když už jsme spolu dva týdny?"

Přichází další a další otázky, které člověka nejednou přivedou do úzkostí.

"Jak to, že jsou nájmy tak neskutečně drahé?", či "Zatraceně, proč mě do toho vaření rodiče nenutili víc?", a následně rezignující: "Zlato, kde že je tady nejbližší obchod s čínskou polévkou?"

Spisovatelé se s těmito životními traumaty a úzkostmi vyrovnávají po svém. Opustit na chvíli krutou realitu a vrhnout se do spásného světa psaní vás přivede do situace, kde se tyto otázky zdají více než malicherné. Přichází spousta jiných strastí, o kterých jakožto autor a tvůrce musíte moudře rozhodnout.

První otázkou je, jak bude vypadat nový fantasy svět, který se zcela nesouvisejíce s vašimi problémy obejde bez arogantních nadřízených a exekutorů.

V záchvatu inspirace popadáte upomínku, obracíte ji na zadní stranu a začínáte popisovat jakýsi návrh na vzhled chrámu ve středu země. Velká okna majestátní stavby kontrastují ze zašlými šedými okenicemi vašeho 1+kk, kterým už přes půl roku slibujete, že je umyjete.

Lesk mramorové podlahy chrámu vám připomene, že byste mohli umýt i zrcadla, která jsou po sobotním flámu stále počmáraná řadou čísel dlouhotrvající rtěnkou chtivé kolegyně. Toto vás ale nyní netrápí. Píšete dál.

Místo ceny másla a plátkového sýru se sami sebe ptáte, zda postava nebohé dívky spadne z útesu v osmé kapitole, nebo až v desáté, či zda bude mít kouzelný stařec o kolečko nebo o nohu méně.

Pro jiné šílenost, pro vás vysvobození. Psaní má navíc mimo jiné takřka terapické účinky, zvláště, pokud vás někdo vytočí k nepříčetnosti.

Naštval vás v zaměstnání nadřízený, či jste v cukrárně místo tří kopečků vanilkové zmrzliny dostali jen dva? Řešit to pouhou stížností na sociálních sítích nebo domluvou je vymožeností nepsavců. Vy se jen cynicky uchechtnete, a už přemýšlíte o tom, jaká postava to schytá. Její smrt nebude jen dlouhá, ale i bolestivá, a to nejen po fyzické stránce.

Inu, jak se zdá, postava nebohé dívky to odnese už dnes. Nakonec se na to ale vykašlete kvůli zrádné představě večera stráveného s popcornem a Netflixem před sebou, což se vám za pár dní náramně vymstí.

Pocit, že nestíháte psát, dosahuje svého vrcholu přibližně v té době, kdy máte na krku pět rozepsaných příběhů, všechny končící u třetí kapitoly.

Rozvrh vydávání je přísný, a vám nezbývá čas už ani na ty nejzákladnější lidské potřeby. Veškeré pauzy trávíte psaním, a zatímco si vaši kolegové vychutnávají čínskou polévku, vy synchronizovaně vyťukáváte do mobilu dlouho očekávaný fantasy počin. Proklínáte se za to, jaká jste postavám vymysleli jména, jelikož si je nyní nepamatujete ani vy sami, a musíte pokaždé nahlédnout do poznámek, které si píšete na nekonečnou účtenku, kterou jste si za tento měsíc odnesli z knihkupectví již pátou.

Počet rozepsaných příběhů vás stresuje natolik, že dokonce zvažujete nemyslitelné: nějaký z nich pozastavit. Chvíli si blaženě představujete, jaké by to bylo, kdybyste měli rozdělané jen čtyři příběhy, nebo nedej Bože tři. Takový relax jste už dlouho nezažili.

S návratem domů typicky nestíháte, nejen, že musíte nakrmit kočku, ale také je třeba pokračovat ve psaní. Přibližně v deset, kdy už máte vše hotové a vyčerpaně se svalíte k televizi, se najednou na probíhající sitcom nemůžete soustředit. Jako kdyby vám snad něco chybělo.

Pohlédnete na opodál ležící mobil a on pohlédne na vás. Inspirace začíná běžet na plné obrátky a vy si uvědomíte, že už není cesty zpět. Napadl vás vskutku ďábelský plán, za který se budete několik následujících měsíců proklínat, ale nyní vám přijde naprosto skvělý; Co kdybych začal psát další příběh?

- Kari