Fejetony s Wattpad tóny: Veledíla Wattpadu a prokrastinace

19.11.2020

Čtení příběhů, které už na první pohled působí, jako by byly psané někým, kdo nedokončil první stupeň základní školy a ideálně při tom ještě minimálně jednou propadl.

Vduchu se naivně uklidňujete tím, že to každý aspoň jednou zkusil. Sami víte, že to není nic, za co byste se měli stydět, přesto se tato veledíla snažíte nečíst na veřejnosti, a když už ano, tak s tím nejtmavším možným displejem.

Dalo by se sáhodlouze polemizovat o tom, zda je pro společnost na veřejnosti přijatelnější sledování pornografie, či tyto příběhy. Nutno dodat, že vzhledem k jejich povaze se to ne vždy vylučuje.

Modlíte se ke všem možným i nemožným bohům, aby vám v hromadné dopravě nikdo nezíral přes rameno, když právě čtete úryvek, kde Harry Styles zkoumá přirození svého kolegy. Nechápete, proč se ten příběh ubírá právě tímto nečekaným směrem, když to bylo původně fantasy, ve kterém vystupovali youtubeři s partičkou dalmatinů, ale ani se v tom nesnažíte hledat logiku. Tušíte, že tam není, a pokud ano, je nejspíš schovaná zatraceně hluboko pod povrchem.

Ač je ten příběh neuvěřitelně špatný, poněkud zvráceným způsobem vám zvyšuje ego ho číst. Najednou máte totiž nevysvětlitelný pocit, že nakonec přece jen nepíšete tak špatně. Zcela pominete fakt, že vám táhne na pětadvacet a autorce příběhu je okolo třinácti let, a na tváři se vám objeví blažený úsměv.

Zavíráte příběh a pouštíte se do psaní toho vašeho. Wattpad potřebuje zachránce!

Jen jedna věc vám v tom brání: a sice možná inspirace za hranicí.

Představte si situaci: vaši přátelé neví o tom, že píšete na Wattpad, popřípadě je to nezajímá. Máte tedy ohledně tvorby postav naprosto volnou ruku a vůbec nevadí, když se některým z vašich přátel inspirujete. Také toho hojně využíváte.

Jaromír Jirásek, který chodil do 9. C a při frontě na obědy vás pouštěl před sebe se nikdy nedozví, že vypadá podobně jako Jaroslav, vaše postava moudrého prince ze vzdálené říše Devítnice. A ta fiflena Květoslava, která do čtvrťáku učitelům žalovala, kdo používá taháky, nemá šanci zjistit, že nápadně připomíná hlavní hrdinku vašeho krvelačného hororu.

Cítíte se naprosto skvěle a plni inspirace, když můžete osoby ze svého reálného života přenášet do příběhů a oni o tom nemají ani zdání.

Co by se tak mohlo pokazit?

... Na to už ani nemyslíte v situaci, kdy vás začínají inspirovat lidé, se kterými se osobně znáte právě díky Wattpadu.

Jak je odsud zatraceně jen vyhnat, abyste o nich mohli začít psát taky?

Nicméně donutili byste se k psaní i tehdy, že by se známí z Wattpadu skutečně nějakým děsivým způsobem vypařili?

Každý spisovatel to přeci jen zná: máte úžasný nápad na novou kapitolu, který nutně potřebuje co nejrychleji zvěčnit a jediné, co vám v tom brání, je ten zatracený čas, kterého máte méně než peněz ušetřených na dárek pro pratetu, jejíž narozeniny se blíží nevídaným tempem.

Od rána se nemůžete soustředit na nic jiného, než na váš úžasný nápad. Snažíte se si ho zapamatovat, dokonce ho v hlavě zvládáte vylepšovat, aby byl ještě lepší, ač se to zprvu zdálo nemožné.

Vaše posedlost se začíná stupňovat. Brzy už nezvládáte věnovat pozornost ničemu jinému než krutě vzdálené budoucnosti v podobě večera, kdy se budete moct na psaní konečně vrhnout.

Nevnímáte nadřízeného ani kolegy. Žijete jen a pouze novou kapitolou a nevědomky odkývete věci, které v zápalu ani neregistrujete. Aniž byste si to tedy uvědomili, souhlasili jste s vánoční směnou, darováním plazmy a věnováním limonády z automatu obtloustlému neschopnému kolegovi, který se do práce podle všeho chodí jen občerstvit.

Nic z toho vás nyní nezajímá. Vše se točí okolo cesty domů, která se po nekončícím utrpení začíná blížit. Nereálné se stává skutečným. Ač se vteřinová ručička posouvá šnečím tempem, vydržet ještě třicet minut se nezdá tak špatné.

Začínáte netrpělivě bubnovat prsty o stůl a tvořit tak znělé melodie hlasitosti, za kterou by se nemusel stydět ani bubeník na rockovém koncertě. Ostatní se na vás dívají poněkud divně, což ovšem nevnímáte. Nová kapitola vašeho příběhu je mnohem podstatnější, než nějací lidé, se kterými trávíte jen zanedbatelných padesát hodin týdně!

Nakonec se přeci jen dočkáte. Vyhrknete rychlá slova na rozloučenou a zběsile uháníte domů. Nevěříte tomu, že je to konečně tady. Už brzy své čtenáře odměníte další kapitolou!

Odemknete dveře od bytu a znaveně usednete na pohovku před televizor. Nálada tvořit jako by se najednou vypařila. Sami si to ani nechcete připustit, ale vždyť za chvíli dává přece ten úžasný seriál a potom skvělá detektivka! Nemluvě o tom, že máte v mrazáku pizzu, na kterou se vám začínají ve velkém sbíhat sliny.

Myšlenky na novou kapitolu zaženete kamsi do pozadí. Nakonec... ten nápad zase nebyl tak dobrý. A navíc... vždycky to můžete napsat zítra!

- Kari