Fejetony s Wattpad tóny: Toto pochopí jen spisovatelé

22.10.2020

Není nad to, když se chcete po vyčerpávajícím dni osprchovat, minimálně dvacet minut v kuse po sobě nechat stékat hřejivou vodu, relaxovat... a když už stojíte u dveří od koupelny, napadne vás dost dobrý verš či hláška do příběhu, kterou je samozřejmě potřeba si nejen pro budoucí osvětu lidstva okamžitě zaznamenat.

Uháníte proto zpět do pokoje pro mobil, abyste to tam zapsali. Poté následuje spokojený návrat do koupelny. Začnete se konečně svlékat, ale když už na sobě nemáte vůbec nic, napadne vás pokračování toho výtvoru, které je snad ještě lepší. Opravdu by byla škoda ho zapomenout!

Není jiná možnost, než si znovu sprintem doběhnout do pokoje pro mobil a zaznamenat si další ze svých geniálních výplodů. Aby toho nebylo málo, zde to nekončí. Kreativita jede na plné obrátky a najednou už máte další sloku či odstavec.

Někdy přibližně v tuto chvíli začnou být ostatní rodinní příslušníci otravní s těmi svými poznámkami, že už se sprchujete příliš dlouho.

Neradi se rozloučíte s mobilem, který v sobě skrývá vaše životní veledílo (tento týden už sedmé), tiše doběhnete zpět do koupelny, zapnete sprchu, spěšně se opláchnete na těch nejpodstatnějších místech s tím, že s mastnými vlasy to ještě jeden den přežijete.

Vracíte se do pokoje, začínáte v zápalu narůstající kreativity psát, a jen se dál snažíte nevnímat ty naštvané hlasy ostatních rodinných příslušníků vztekajících se, že byste svůj pobyt v koupelně měli aspoň trochu omezit... tak trochu nechápete, co tím myslí, dokud se nepodíváte na čas. Koupelna byla vaše půl hodiny... přesto byla pětadvacet minut z toho volná.

Pohlédnete do zrcadla na vaše mastné vlasy a na výraz ve tváři, který je hodný psychopata. V uších vám zní výtky členů rodiny a znělka z Jamese Bonda. Střídavě zíráte na tu tvář blázna v zrcadle a na to, co jste místo pobytu v koupelně sepsali.

Ústa se vám vzápětí zkřiví do šíleného úsměvu.

... A přece to stálo za to.

Po zoufalém ptaní se přátel na názor ohledně vašeho veledíla se na Wattpadu rozhodnete požádat o recenzi. Důvodem je nejen to, že vám půlka známých sdělila názor jednoslovně a druhá polovina se na to vykašlala; rovněž byste chtěli slyšet něco víc na úrovni od člověka, pro něhož není konstruktivní kritika nadávka.

S ostychem a několika slovy ohledně příběhu odešlete svůj komentář recenzentovi. Následující dny a noci nemůžete spát, natož se soustředit na cokoliv jiného. Bojíte se, jaké odpovědi se vám dostane, a zároveň se nemůžete dočkat. Pocit stresu se stupňuje, až se konečně po půl roce dočkáte toho, po čem jste toužili.

"Ahoj, recenzi ti udělám velice ráda. Jen musíš chvíli vydržet, mám před tebou ještě pár děl."

Oddechnete si. Nedostalo se vám ignorace, zřejmě se recenze dočkáte.

Vzápětí se zhrozíte - těch pár děl před vámi je deset příběhů. V hlavě vám šrotuje. Ano, sice se té recenze dočkám, ale kdy?

Postupně začnete zapomínat. Stejně jako dítě na prvním stupni základní školy začne pomalu zapomínat na zážitky z mateřské školky, vy začínáte zapomínat na to, že jste kdy požádali o nějakou recenzi.

Stihnete se rozvést a znovu vdát, zplodit tři potomky, když tu najednou si všimnete upozornění o tom, že vás někdo označil ve sbírce recenzí.

V době, kdy už píšete dávno jiný příběh, než na který jste chtěli kritiku, se jí tedy konečně dočkáte. Recenzi doprovází spousta výtek o věcech, které jste se mezitím naučili. Poznámku ohledně toho, že neumíte vyjmenovaná slova přejdete s jemným úsměvem psychopata, zvlášť, když dočtete text do části, kde recenzent píše, že je váš cover vinikající.

Chyby, které jste v příběhu sázeli už dávno neděláte a nedostatky máte vychytané.

Co jiného se také dalo čekat, když jste se očekávané kritiky dočkali až po pěti letech?

- Kari