Tak Trochu Duhový Tao - Býti homosexuálem

19.11.2020

Ano, zní to divně, ale já mám i jiné zájmy než elektroniku a básně. A jedním z nich je i LGBT komunita. Sleduji, co se kolem ní děje v Česku, okolních státech, ve světě, pozoruji a povětšinou nezasahuji. Dnešek ale bude výjimkou, rozhodl jsem se založil sérii, kde se právě této komunitě budu věnovat. Předem ale varuji, nebude to další z článků, který se snaží LGBT podpořit za každou cenu. I přes to, že sám do komunity patřím, mnoho věcí, které děláme, se mi nelíbí, a nebudu se taky bát proti nim ohradit. Pokud tedy chcete pouze zvednout sebevědomí, přeskočte dál. Pokud chcete nějaké myšlenky, argumenty a možná debatu, prosím, jsem tu pro vás. Prozatimní vydání je plánováno na každou středu, ale záležet bude převážně na mém časovém rozvrhu, lenosti a lenosti.

Co to znamená býti příslušníkem LGBT komunity? Co nás "odlišuje"? Čím si zkrátka musíme projít, chceme-li se smířit s tím, kým jsme? A čemu se i tak nevyhneme? Na to se dnes podíváme v posledním dílu Tak Trochu Duhového Taa.

Proč posledním? Protože od začátku zde ukazuji na věci, které se mi nelíbí. Na homofobii, nenávist a nespravedlnost. A upřímně, podepisuje se mi to na duševní pohodě. Trávit každý týden několik hodin tím, že si googlíte všechny možné nechutnosti, které na LGBT komunitě někdo páchá, číst si o nich a snažit se to nějak zpracovat do článku není příjemné.

Když už nic jiného, dostal jsem ze sebe pár věcí, které jsem ze sebe dostat chtěl, pokud však k něčemu podobnému příště dojde, bude to již samostatný článek. Nenávisti mám kolem sebe dost na to, abych neměl zapotřebí jí vyhledávat více. Pokud to někdo četl, omlouvám se. Na druhou stranu! Zase začnu, a to nejspíše každou středu, vydávat svůj nový příběh, na kterém právě pracuji. Tedy, jisté to zatím není, s velkou pravděpodobností k tomu však dojde, napsané mám již čtyři kapitoly, z toho první je po korekci i betaci připravená vyrazit do světa.

V páru venku? Problém

Stačí na veřejnosti jít za ruce může (a mnohdy se tak i stává) vyprovokovat homofobní reakci od okolí. Není to nic příjemného a je těžké to někomu vysvětlit, jak moc je to zraňující. Něco podobného se stalo homosexuálnímu páru, který si zavolal taxi po letošním Prague Pridu. V Boltu si během jízdy řidič začal s někým rusky volat, kdy mimojiné řekl: "Zrovna vezu dva buzeranty, asi se pobliju." Načež po příjezdu na místo určení je v autě zamknul a vyhrožoval jim. Stává se to a stává se to i v Česku. Něco podobného se těžko vysvětluje heterosexuálním párům, neboť to nikdy nezažili a nezažijí.
Stejně tak samozřejmě nadávky a výhružky někdy následují i na sítích, máte-li svou orientaci v profilu, případně máte vztah (taková ta kolonka na FB) s někým stejného pohlaví. Tam, když už nic jiného, jde dotyčného člověka alespoň lehce ignorovat, zablokovat, případně nahlásit. V realitě to je bohužel daleko složitější.

Smíření?

Je těžké se vyrovnat s tím, kdo jsme. A každý z nás na tom nepříjemně dlouhém seznamu jednu položku navíc. Někdy to není nic tak zvláště náročného, rodina je s tím v pořádku, poskytne milující naručí a podporu, mnohdy je to však naopak opak. Teenager, který konečně překonal své obavy, je tak konfrontován se vším od toho, že je to úchylka, nemoc, nenormální a jeho chyba. A v nejhorších případech se jeho rodina projevuje homofobně i před tím, že se vyoutuje, a celý proces vyrovnání se se sebou je tak nepředstavitelně náročnější.

Není proto překvapením, že jsou častejší i projevy deprese, které mnohdy vedou až k sebevraždám. Ve chvíli, kdy vás odmítne i rodina, je velmi těžké dále najít vůli a chuť k životu, zvláště když ani zbytek společnosti mnohdy má k toleranci daleko. To je další věc, která se těžko vysvětluje. Za předpokladu, že by se heterosexuál z nějakého důvodu rozhodl vyoutovat, nejspíše se v naprosté většině případů dočká odpovědi ve stylu: "Však to je normální, ne?". Pokud podobná odpověď bude následovat i na coming out homosexuálů, budu neskonale šťastný. Nejsem si ale jistý, že se něčeho podobného někdy dožiji.

Přátelství?

Viděl jsem kolem sebe spoustu situací, kdy ve chvíli, kdy se člověk vyoutuje, vzniknou tím problémy mezi přáteli. Z většiny to není myšleno zle, dnešní mladší generace odlišnou sexuální orientaci respektují a přijímají jako něco naprosto normálního, ale (a tím jsem si celkem jistý) převážně kluci se cítí ve společnosti gay kamaráda zvláštně. Je to sice jen přechodné období, přesto to však není příjemné zažít. Dříve nebo později tak část přátelství vymizí. Většinou je, díky Bohu, nahradí nové, přesto se však nejedná o jednoduché období.


Stále jsou pak i situace, kdy na základě toho dochází k šikaně, vyřazení z kolektivu, posměchu a urážkám. A to jak ve škole, tak klidně i práci. Stále jsou, i když ne tak časté, případy propouštění kvůli sexuální orientaci. A budu se opakovat, zvláště v pubertě, kdy jsou pocity stále rozbouřené, tak je lehké někomu ublížit i na zbytek jeho života.

Společný život

Jedním z největších problémů je pak společný život v homosexuálním páru. O rozdílech mezi partnerstvím a manželstvím jsme si již říkali, avšak tento týden bylo kupříkladu vyhlášeno, že ač sňatky jsou v jisté, na účastníky lehce omezené podobě, možné, uzavřít partnerství lze jen v bezodkladných případech. Ač se tak nejedná o nic extrémního, prezentuje to postoje velké části poslanců. A tedy, manželství má přednost. A upřímně mi to přišlo velmi nespravedlivé. Obzvláště, když se jedná jen o "podpis", není tak potřeba nikoho více, než jednoho úředníka. Pokrytectví.

Další problémy pak pokračují v životě. Partnerství je prakticky "manželství LITE", tváří se stejně, nabízí však jen DEMO verzi pravého svazku. Můžete si jej zkusit, ale nedostanete všechny funkce, řeknu-li to technickým přirovnáním. A to se mi nelíbí. Asi stejně nemám rád DEMO verze u her. Chybí ochrana společného majetku, možnost adoptovat dítě spolu/dítě druhého z partnerů a spoustu dalšího. Zkrátka to není fér a život to dokáže komplikovat přesně v těch maličkostech, které jej ve výsledku tvoří.

Tuhle sérii jsem začal, protože mne to částečně štvalo a částečně jsem chtěl hodit někam na internet svůj pohled. To se snad i podařilo, mám dobrý pocit z toho, jak to vypadá, jak je to napsané a ač to není to nejlepší, co jsem kdy udělal, zdaleka to není ano to nejhorší. Děkuji každému, kdo si ze čtení snad i něco odnesl, něco nového se dozvěděl, otevřel jsem mu oči. A nebo si jen zanadával, že život občas stojí za nic.
Vás duhový,
Tao


.

Nepříjemné zdroje: