Tak Trochu Duhový Tao - Zákony proti LGBT ve světě

28.10.2020

Ano, zní to divně, ale já mám i jiné zájmy než elektroniku a básně. A jedním z nich je i LGBT komunita. Sleduji, co se kolem ní děje v Česku, okolních státech, ve světě, pozoruji a povětšinou nezasahuji. Dnešek ale bude výjimkou, rozhodl jsem se založil sérii, kde se právě této komunitě budu věnovat. Předem ale varuji, nebude to další z článků, který se snaží LGBT podpořit za každou cenu. I přes to, že sám do komunity patřím, mnoho věcí, které děláme, se mi nelíbí, a nebudu se taky bát proti nim ohradit. Pokud tedy chcete pouze zvednout sebevědomí, přeskočte dál. Pokud chcete nějaké myšlenky, argumenty a možná debatu, prosím, jsem tu pro vás. Prozatimní vydání je plánováno na každý čtvrtek, ale záležet bude převážně na mém časovém rozvrhu, lenosti a lenosti.

Dnešní díl bude tak trošku letem světem, projdeme si zůzné zákony proti LGBT. Podíváme se kupříkladu do Ruska, Polska a kupříkladu třeba Ugandy. O části z toho jste, tuším, slyšeli, na druhou stranu jsem si dost dobře jistý, že něčím vá možná nepříjemně překvapím. Opět se nebude jednat o úplně příjemné čtení.

Polsko

Začneme s naším sousedem. O tom, že situace v Polsku není ideální, nejspíše víte. Dnes se pokusíme si to shrnout a doplnit, protože ač se o LGBT tématiku nějaký ten rok již zajímám, ne všejsem věděl. Jak na tom tedy bratři poláci jsou?

Historie

Zajímavostí je, že v Polsku nikdy nebyl homosexuální styk zakázán. Od rok 1932 je pak povolen oficiálně od 15 let, stejně jako ten heterosexuální, což je podstatně pozitivnější, než historie naše, bohužel tím většina dobrých zpráv prakticky končí. Jediná další je, že změna pohlaví je povolená od roku 1983. Stejnopohlavní manželství je od roku 1997 zakázáno ústavou, která manželství definuje jako "svazek muže a ženy". Od roku 2003 je pak v platnosti antidiskriminační zákon, který však platí pouze v pracovněprávní oblasti, kupříkladu homofobní urážky či zločiny z nenávisti vůči LGBT komnitě tak nejsou právně ošetřeny. Od roku 2005 pak mohou homosexálové darovat krev. 

Registrované partnerství

I přes pět pokusů stále není v platnosti, konkrétně se o něm hlasovalo pětkrát v lednu 2013, kdy všechny návrhy byly přibližně 1/2 zamítnuty parlamentem. Následně se o něj dvakrát odmítl zajímat, tedy ani nedošlo k dalšímu projednání (2014,2015). Společné soužití tak není nijak právně ošetřené, velká města a soudy se však mnohokrát za práva LGBT párů postavily, alespoň nějaká práva tak mají. Rozhodně se však nejedná o nijak ucelený systém. Největší odpor proti stejnopohlavnímu soužití a tedy i zákonům, jež jej ošetřují, je dlouhodobě ze strany Římskokatolické církve, ke které se většina poláků hlásí. Oficiální stanovisko církve je, že se jedná o sexuální deviaci. 

Život a adopce

Není povolená, adoptovat může pouze homosexální jedinec, ne však partneři dohromady. Život je pak, stejně jako kupříkladu v Česku, nejlepší ve velkých městech, kde se postupně tvoří komunita LGBT friendly podniků a není tak problém najít místo, kde je možné dát svo orientaci najevo. Přesto většinová společnost považuje Pride za nevhodný až nechutný a není neobvyklé se setkat v projevy nenávisti vůči členům LGBT komunity. 

Zóny bez LGBT

Přibližně třetina země (tedy obcí a dalších samosprávních jednotek) pak vyhlásila tzv. zóny bez LGBT. V parcích, kavárnách či kinech je tedy oznámeno, že příslušníci LGBT komunity tam nejsou vítáni. Samozřejmě, že nic podobného není právně vynutitelné, rozhodně to však nepřidá pocitu bezpečí v místě bydliště. Osobně mi to přijde naprosto nesmyslné, ale relativně dobře to vyjadřuje názor mnoha poláků. 

"Nápravná zařízení"

V letošním roce se pak, dle biskupské konference, mají s pomocí státu zřídit léčebny, které pomohou lidem najít správnou sexuální orientaci a vyléčit se tak z "hříchu", za který je jiná orientace považovaná. Většina členů LGBT komunity to samozřejmě odmítá a ozývá se, že by bylo daleko lepší, kdyby církev svůj čas a energii věnovala snaze je respektovat pro jejich odlišnost. Osobně se cítím zpět ve středověku a nedokáži si představit, že by něco podobného mělo existovat tak blízko od nás. Největší problém osobně nevidím u dospělých, ale u dětí a mladistvých, které může na podobné "léčení" rodina dotlačit, případně donutit, proti jejich vůli. Už nyní je dospívání s jinou sexální orientací kvůli šikaně a nenávisti velmi náročné, dokáži si představit, že podobná "léčba" by mohla, bohužel, vést k ještě většímu nárůstu sebevražd.

Rusko

Zde je to, troufnu si říci, daleko horší, než v Polsku. Kromě faktu, že také chybí jakékoliv zákony na ochranu společného života zde neexistují ani takové, které by LGBT komunitu chránily oproti diskrimiaci. Změna pohlaví je možná, avšak práva transexuálů taktéž nejsou nijak hájená. Většinová společnost homosexualitu neakceptuje a existují tak mnohé skupiny, které cíleně vyhledávájí a šikanují homosexály, převážně pak homosexuální muže. Zákon je pak ve většině případů v přístupu k jejich potrestání velmi laxní a mnohdy i policie se nijak zvláště nesnaží vyníky dopadnout, případně pak není útok (ani v některých případech, kdy se jednalo o vraždu) považován za zločin z nenávisti. 

Historie

Stejnopohlavní styk je legální od roku 1993 a homosexualita jako taková pak není považována za nemoc od roku 1999. Od roku 2008 je pak pro homosexuály možné darovat krev. I přesto je v historii mnoho záznamů toho, kdy po "coming outu" přichází lidé o práci, jsou vystavováni represím, i kupříkladu ve škole. 

Zákon proti LGBT propagandě. 

V roce 2013 byl jednohlasně přijat zákon o zákazu propagandy LGBT. Jeho cílem pak je, aby děti a mladiství nebyli vystaveni vlivu LGBT ideologie. Prakticky se tak jedná o anti-lgbt zákon, neboť se na něj velmi často odvolává i v případech, kdy to není zcela na místě. Jeho "předchudci" však byly uváděni v platnost již od roku 2006 na regionální úrovni. Zároveň znemožňuje či velmi omezuje činnost organizací bojujících za stejná práva, nebo i Pride průvodů.

Uganda Kill The Gays Bill

Pro představu se zmíním i o zákonu, který od roku 2014 platí v Ugandě. Ten říká, že homosexuální styk je trestaný doživotním vězením a získal své jméno od první verze zákona, kde měl být trestaný smrtí. Ač většina Afriky je obecně proti homosexuálům, tohle je neskutečná představa. Zároveň, kromě toho zákona, dochází v Ugandě i zemích kolem naprosto normálně i k nápravnému znásilňování, kdy mnohdy i rodina nutí gaye nebo lesby k sexu s opačným pohlavím, aby se "probudil jejich přirozený heterosexuální pud". 

Bohužel se pomoci není možné dohledat ani u policie, neboť mnohdy souhlasí, stejně jako soudci, naprostá většina tak není nikdy vyřešena. 

A proč si o tom povídáme? Protože, ač to u nás není dokonalé, stále na tom nejsme tak špatně. A upřímně, jsem rád, že žiji v Česku. Tady mi kromě pár internetových hrdinů prakticky nic nehrozí.

Upřímně doufám, že tu není mnoho chyb, skončil jsem v Litvě znovu v karanténě a velmi negativně se to projevuje na mé produktivitě. Většin času tak nejsem schopný se pořádně soustředit a také to podle toho vypadá - špatně. I přes to všechno je snad dnešní článek opět naplněný alespoň trochu zajímavými informacemi.


Unavený,


Tao


.