Bílé šaty a prak

23.06.2020

Byla tou nejkrásnější z celé místnosti. Všechny dívky měly stejné bílé šaty, ale ona v těch svých zářila. Vypadala šťastně.

Měla ďolíčky ve tvářích a když si myslela, že se nikdo nedívá, tak i jiskru v oku a uličnický úsměv.

Lezli jsme spolu po stromech a kradli sousedce hrušky.

Ovázala mi odřené koleno svým kapesníkem.

Koupali jsme se v rybníce, běhali po lesích a hráli si na kovboje.

Bang bang.

Dal jsem jí svůj prak. Měla výbornou mušku.

Byla mým nejlepším kamarádem.

Pak odjela na prázdniny pryč.

A když se vrátila, něco bylo špatně.

Už jsme se nekamarádili.

Rád bych řekl, že to byla její vina.

Že se změnila.

Najednou začala nosit šaty. Měla vlasy, které se nikdy nemohly rozcuchat. Bavila se s ostatními holkami a už nechtěla krást hrušky ani plavat.

Prý se to nehodilo.

Bang bang.

Rád bych řekl, že to byla její vina. Nemůžu.

Tehdy jsem to ještě nechápal.

Přišel jsem o nejlepšího přítele a nahradila ho... holka.

Holka, co si mnou nechtěla hrát na kovboje. Raději se malovala a chodila do čtenářského klubu.

Bang bang.

A pak už jsme se jen zdravili. Stejným divným způsobem, jakým se zdraví dospělí, když se potkají na ulici, ale nemají si co říct.

Ale ten večer... Ten večer najednou nebyla tou holkou, která se mnou nechtěla lozit po stromech. Byla tou, které jsem kdysi dal svůj nejlepší prak.

Má ho ještě?

Bang bang.

Ani nevím, jak se to tehdy přihodilo. V jednu chvíli ji pozoruju přes celou místnost. V další si s ní dávám sodovku a povídáme si, jako by neuběhl vůbec žádný čas.

Bang bang.

Měla šibalský úsměv. Takový, který vám slibuje, že se nikdy nebudete nudit.

A taky, že jsem se nenudil. Už nikdy.

Bang bang.

Léta plynula.

Přišly děti.

Odíraly si kolena a hrály si na vojáky.

Byly z domu dřív, než jsem se stačil nadechnout.

Založily vlastní rodiny.

Přišla vnoučata.

Ta si hrála na čaroděje a rytíře.

Život uteče strašně rychle. Mrknete a jste staří.

Bang bang.

Její bezzubý úsměv byl pořád ten, který měla, když tehdy strefila flašku peckou od třešně.

Jiskru v oku měla až do poslední chvíle.

Bang bang.

Nudil jsem se.

Čas se zastavil. Nikam neplynul.

V její skříni jsem našel na poličce prak. Jako by si ho jen na chvíli odložila. Měl novou gumu.

Bang bang.

Pouštím naši desku, která nám hrála na svatbě, a sedám si do křesla.

Prak mám položený v klíně.

Zavírám oči.

A myslím na dívku v těch nejbělejších šatech.

Bang bang.

- Artie Wiles