Bez průšvihu by to nešlo

3. kapitola

U Mycrofta byla už půl roku. Nehody v D-Techu se už neopakovaly, protože Mycroft zařídil zrušení tamního výzkumu. Jednalo se jednoduché a elegantní řešení. Teď u něj v podstatě dělala práci osobní asistentky. Na začátku od něj dostala tajemnou instrukci, ať se pozorně dívá. Netrvalo ani týden, a už měla celkem dobré povědomí o tom, jak to u něj v práci funguje, kdo se s kým baví a jaké jsou drby. Kromě ní měl ještě další tři asistentky. Brzo se s nimi seznámila a přišla na to, že podle podstaty svých pochůzek si vždycky zvolí jednu z nich tak, aby měl co největší výhodu.

Všechny měly falešná jména. Ona byla Nina a ostatní byly Gina, Tina a Dina. Gina byla polyglotka, v lidech se vyznala jako nikdo jiný a uměla perfektní broskvový koláč. Tina, drobná černovláska, byla expertkou na zbraně, bojová umění a strategii. A ať se dostala Dině do rukou jakákoliv technologie, téměř okamžitě ji pochopila, hacknula, spravila či vylepšila. A Rose, tedy Nina? Podle všeho bylo jejím zaměřením cokoliv divného. Od mimozemšťanů přes mutace až po skákací kameny.

Mycroft ji bral s sebou na schůzky s Torchwoodem, s vládou i s vědci. Pokud to mělo byť jen náznak něčeho neobvyklého, byla u toho. Někdy v kombinaci s další asistentkou, vše podle Mycroftova uvážení. Do toho všechny čtyři dohromady spravovaly jeho diář a organizovaly mu schůzky. Jedna z nich byla vždycky v kanceláři, jedna měla volno a další dvě byly buď s Mycroftem nebo plnily jeho úkoly. Všechny ale musely být pořád připraveny, kdyby nastala pohotovost.

Jako právě teď. Jeli zrovna do odlehlého výzkumného ústavu schovaného mezi skladišti. Dina seděla vedle řidiče a Rose byla vzadu s Mycroftem. Pročítali na noteboocích a mobilech zprávy o tamním projektu, složky vědců i jejich hypotézy. Podle všeho nějaký artefakt, na kterém dělali pokusy, začal vydávat zvláštní záření a projevovat samovolnou aktivitu. Na Mycroftovi bylo doporučit, zda projekt ukončit, nebo v něm pokračovat.

Rose zabzučel osobní mobil a ona ho rychle zkontrolovala. Nad Johnovou zprávou zvedla obočí. "Pane? Můžu mít osobní otázku?"

"Ano, Nino," odpověděl, aniž by vzhlédl od počítače.

"Jaká je velikost Sherlockova prstu?"

Vzhlédl a zvedl obočí. Pak zamrkal a na moment se podíval na vlastní ruku. "Obvod prsteníku odhadem tak 19,7 milimetrů, možná 19,85."

"Dobře, děkuju." Rychle naťukala odpověď a vzápětí jí zavibroval mobil znovu. Ukázala novou zprávu Mycroftovi, který si ji se zacukání koutku přečetl, než se vrátil zpátky ke svému počítači.

Rose i Dině zavibrovaly služební mobily. Obě si okamžitě přečetly zprávu, která dorazila všem asistentkám.

"Pane, oprávnění ke přístupu k objektu se dožaduje nová osoba. Doktorka River Songová," četla zprávu Dina. Pak se překvapeně ohlédla. "Má oprávnění královny."

Rose vyjelo obočí až k hranici vlasů. Oprávnění královny? Okamžitě si ji na notebooku vyhledala, a když viděla výsledky, zamračila se. "Pane, má zvláštní elektronickou stopu. Dino?"

Dině už běhaly prsty po klávesnici. "Pracuju na tom." Po třech minutách práce frustrovaně vydechla. "Její identita je ověřená. Fotka i doklady sedí. Ale na internetu není odpovídající aktivita ohledně její osoby. Žádný známý kontakt s královskou rodinou. Žádné publikované práce ani facebookový účet. Pouze e-mail. Možná budu schopná najít něco po důkladnějším pátrání."

"Rozumím, pošlete mi číslo."

Dina přikývla, několikrát ťukla něco v mobilu, a to už si ten svůj zvedal Mycroft k uchu. Jeho hovor byl okamžitě přijat. "Mycroft Holmes. Ano, volám ohledně doktorky Songové. Ano, přeji si s ní mluvit."

Chvíli čekal. "Dobrý den. Potěšení na mé straně. Jaká je vaše specializace doktorko?"

"Archeologie? Považujete náš artefakt za archeologický nález?"

"Rozumím. Máte oprávnění královny, takže jako doma. Už teď se těším na naše osobní setkání. Zatím na shledanou."

Chvíli čekal. "Ano, pusťte ji dovnitř. Ale hlídejte ji." Vrátil mobil do kapsy a zadumaně našpulil rty. "To ještě bude zajímavé."

Všem třem znovu zabzučely mobily, tentokrát s upozorněním. Mycroft si povzdechl ale poslušně si od Rose vzal předem připravený výživový nápoj. Podíval se na oranžovou lahev a obrátil ji v ruce. "Nemáte jahodový?"

Zavrtěla hlavou. "Ne, pane. Pouze čokoládový a mangový."

"Já mám jahodový," řekla Dina a podala mu růžový. Mycroft ho mnohem nadšeněji vyměnil a napil se. Rose i Dina si každá taky jeden otevřely a Dina dala jeden i řidiči.

Po dalších dvaceti minutách byli konečně na místě. V závěsu za Mycroftem došly do místnosti, kde uprostřed stál obrovský menhir. Na první pohled vypadal obyčejně. Se zvláštním zařízením v ruce ho obcházela žena zhruba stejného věku jako Rose. Měla blonďaté, kudrnaté vlasy a perfektní vysoké kožené boty s plochou podrážkou. Ty ji Rose záviděla okamžitě.

"Doktorka River Song, předpokládám." Mycroft k ní přešel s nataženou rukou. "Mycroft Holmes. Jsme rádi, že vás tu máme. Na co jste prozatím přišla?"

Jeho ruku přijala ale okamžitě se vrátila k přístroji v ruce. "Sarkofág je stabilní. Momentálně vysílá signál, který přivolává Ganijskou loď. Nějaký idiot," zdůraznila, "ho aktivoval."

Rose překvapeně zvedla obočí, ale udržela se a nic neřekla.

Mycroft naklonil hlavu. "Už jste se s Ganijskou kulturu potkala?"

"Ne, ale jsou civilizovaní se silným smyslem pro tradici a slušné vychování. Neměl by být problém se s nimi domluvit. Už jste se setkali s nějakým mimozemšťanem?"

Mávl rukou. "Při mém povolání se tomu nevyhnete. Nino?"

Rose přistoupila blíž. "Ano, pane?"

"Zjistěte od doktorky Songové co nejvíc informací."

"Ano, pane."

Kývl na doktorku a s Dinou odešel ke skupince vědců, kteří kousek opodál stáli u velkých přístrojů a házeli po doktorce rozmrzelé pohledy.

Rose vytáhla tablet. "Doktorko Songová, víte, jakým způsobem se Ganijci dorozumívají?"

"Ganiové," opravila ji. "Komunikují telepaticky, slovně a částečně gesty. Lidská řeš společně s angličtinou pro ně představuje dost primitivní jazyk, který jsou jejich přístroje schopni přeložit. Problém nastává u řeči těla, na kterou jsou velmi citliví. Byly známy případy, kdy je interakce s člověkem vyloženě urazila."

Všechno si to v bodech zapisovala. "Rozumím. Co se týče fyziologických bariér, může k nějakým dojít?"

Doktorka pokývala hlavou. "Měří pět až šest metrů a mají patnáct chapadlovitých končetin. I to hraje v komunikaci roli. Zavolala jsem ale odborníka a měl by přijít včas. Už jste se setkala s mimozemšťanem, Nino?"

Rose přikývla a vzhlédla. "Ano. Jak jste se o tomto sarkofágu dozvěděla?"

Doktorka Songová pokrčila rameny. "Mám své zdroje a byla jsem odsud kousek."

"Chápu," pokývala hlavou a vyndala osobní mobil, do kterého napsala krátkou zprávu Jackovi s dotazem na setkání s Ganii.

"Jak dlouho pracujete pro Mycrofta Holmese, Nino?"

Vzhlédla od mobilu. "Už půl roku."

"Půl roku je dlouhá doba. Předpokládám, že máte patřičný výcvik v osobní obraně i se zbraněmi?"

Rose zvedla tablet. "Kompetence své pozice splňuji. Znáte ještě nějaké informace o Ganiech, které by se nám mohly hodit?"

Doktorka pokrčila rameny a zhodnotila ji pohledem. "Jsou vegetariáni."

"To ráda slyším." Přišla jí zpráva od Jacka, která vůbec nepomohla. Informace o skvělé kombinaci hypervodky, chapadel a multivýřivky opravdu nepotřebovala.

Menhir vedle nich se otřásl a po celé jeho délce se rozzářila vlnitá čára, která pomalu pulzovala.

Doktorka zaklela a začala něco dělat na svém přístroji.

"Co se děje?"

"To... zjišťuju. Kruci. Musíme odsud všechny dostat."

"Doktorko Songová, co se děje?" zeptala se jí Rose ještě jednou, zatímco pospíchali k Mycroftovi a Dině.

Ta jí nevěnovala pozornost. Jakmile doběhli k Mycroftovi, doktorka spustila. "Musíme evakuovat oblast. Nikdo si ho nevyzvedne. Obdržel signál k sebedestrukci."

"Jak velká oblast, kolik máme času?" zeptala se jí Rose.

"Půl kilometru. Aspoň. Cílem je opravdu pouze zničení sarkofágu. Ne planety. Máme dvě a půl hodiny."

Rose významně kývla na Mycrofta a ještě se zeptala. "Kdo mu poslal ten signál?"

River ukázala na velké přístroje. "Vy. Ten samý idiot, co ho zaktivoval předtím to teď i spustil." Otočila se celým tělem k Mycroftovi. "Musíte evakuovat. A to hned."

"Dá se to zastavit?" zeptal se jich všech.

Dina váhavě přikývla a měřila si obří svítící kámen. "Můžeme to zkusit."

Rose vedle ní přikývla. "Zatím spusťme evakuaci. Bude lepší, když budou všichni co nejdřív v bezpečí."

"Zahajte tedy evakuaci."

Dita okamžitě vytáhla tablet a vydala příkaz.

Mycroft přešel k počítačům a studoval obrazovku.

Doktorka Songová zvedla obočí. "Jedná se o dost pokročilou technologii."

Rose si překřížila ruce na hrudi. "A my děláme, co můžeme. Buď se odsud vyevakuujte sama nebo nám pomozte."

Rozezněla se siréna a hlášení s instrukcemi ohledně opuštění budovy. To už Dina stála vedle Mycrofta a oběma jim létaly prsty po klávesnicích.

"Nino, zajistěte prosím, že se doktorka Songová dostane do bezpečné vzdálenosti," požádal ji Mycroft.

Rose automaticky přikývla a pak se zarazila. "A co vy, pane?"

"Neboj Nino, dostanu ho odsud dřív, než to vybuchne," mrkla na ni Dina.

Rose na ni kývla a vydala se ke dveřím. Když ji doktorka nenásledovala, o kousek se vrátila a chytla ji pevně za loket. "Půjdeme, doktorko."

Vytrhla se jí a zamračeně si ji změřila. "Co když chci pomoct?"

Rose zvedla obočí. "A vyznáte se v pokročilých technologiích?"

"Víc než vy? Určitě."

Rose si povzdechla. "Pane?"

Mycroft vzhlédl od obrazovky. "Podepište prohlášení o přijmutí zodpovědnosti a dělejte si, co chcete, doktorko. Ale nezdržujte."

Doktorka se usmála. "Výborně."

Rose rychle na tabletu našla příslušný dokument, rychle ho předvyplnila a podala ho doktorce k podpisu. Ta tam podrážděně naškrábala podpis. V podstatě ho po Rose hodila a už přejížděla prsty po řezbách menhiru. Pak něco stiskla a odklopila se přihrádka. Sáhla do ní a vyndala broušený hnědý kámen velký jako vejce. Strčila ho do jedné z mnoha kapes a zvedla obočí na mračící se Rose. "Něco se nelíbí?"

"Jak tohle pomáhá?"

Doktorka pohodila hlavou. "Zničený už radost nikomu neudělá. Nebo snad ano?"

"Moc vtipné," odtušila Rose a zkontrolovala, že se kopie prohlášení nahrála do záloh. "Říkala jste, že jste archeoložka?"

Sedla si do židle a opřela si nohy ve vysokých botách o stůl. "Ano."

"A to nemáte nějaký kodex nebo pravidlo ohledně vykrádání hrobů?"

Pokrčila rameny. "Ztracený nebo zničený? Musíte se na to dívat s odstupem."

"Jistě," odtušila Rose. "Hlavně jestli si za pár let nepřiletí pro další ztracenou věcičku a nevypálí kvůli tomu polovinu lidstva."

Doktorka se na ni podívala a usmála se drobným, tajemným úsměvem. "To by bylo nemilé, že? Ale nebojte se, své knížky mám načtený."

To myslí vážně? Potřásla hlavou a otevřela nejnovější update evakuace. Byla ze 43 % kompletní. Rychle naťukala do společného chatu zprávu Tině a Gině, které na dálku kontrolovaly postupy a pomáhaly s komunikací s bezpečnostními složkami. Už zajišťovaly vrtulník, který je v případě opravdu velkého průšvihu snad dostane rychle pryč. Nebo minimálně Mycrofta.

Ten společně s Dinou pořád pracoval na počítačích. Další pokus zvrátit autodestrukci selhal. Dina zaklela ale Mycroft jen sevřel rty. "Zkusme upravit třetí fragment kódu. Je podobný obdrženému příkazu."

"To by mohlo fungovat. Myslím, že bychom ho mohli zkusit opozdit."

Ukázal na obrazovku. "Když přepíšeme tenhle segment, mohlo by se to i zastavit."

Dina to chvíli zkoumala a pak přikývla. "Jdu na to."

"Takže, Nino, vy jste tu od papírování?" zeptala se doktorka a zkoumala si nehty.

Zářivě se na ni usmála. "Ano, a vy nemáte nic jiného na práci než tu sedět?"

Pokrčila rameny. "Kdo si počká... Vážně vás to baví?" zeptala se pochybovačně. "Určitě jsou lepší věci než dělat sekretářku páprdovi, který vás nedocení."

Přimhouřila oči. "Jako krást artefakty? A mimochodem, ten páprda dělá, co může, aby zachránil i váš zadek. Ale já znám podvodníčky jako jste vy. Nehody se vám opravdu hodí do rámu, že?"

Doktorka se ušklíbla. "Možná. Ale co vy? Jako vážně, pracovat pro vládu?"

Rose si povzdechla. Měla pocit, že si doktorka jen krátí čas popichováním, ale na to Rose neměla náladu. Než stihla vymyslet dostatečně dobrou odpověď, vběhli do místnosti dva lidé. Relativně urostlý brunet s motýlkem a drobná hnědovlasá dívka oblečená jak učitelka ze školky. Připadal jí jako taková mladá ucha.

Rose je rychle přejela pohledem. Zatím vypadali neozbrojeně.

"Máš zpoždění," zvedla obočí doktorka a založila si ruce na hrudi.

Brunet si s očekáváním promnul ruce a prohlížel si menhir. "Ale jsem tady. Co jsi zase provedla, River?"

"Já?" podivila se zavedla se ze židle. "Nemůžu tu být náhodou?"

"Ty? Nikdy." Usmál se.

Usmála se na něj zpátky "Máš pravdu, zlato."

"Kdo jste?" zeptal se Mycroft a zvedl se od počítačů.

"Já jsem Doktor. To je Clara. Jak můžete vidět máme pověření s tou nejvyšší klasifikací." Vyndal průkaz a na dálku s ním zamával.

Rose polkla ale přiměla se tvářit normálně. Tohle se neděje.

Mycroft zamrkal. "Ukažte ho mé asistence," kývl na Rose. "Ta ho ověří."

Doktor s motýlkem přiskočil k Rose a mávl jí prázdným papírem před nosem. "Vidíte? Vše v pořádku? Výborně." Tleskl. "Co to tu tedy máme?" Zase se otočil k menhiru a namířil na něj sónický šroubovák.

Rose polkla a roztřeseně se nadechla. Hlavně v klidu.

"Spustila se autodestrukce," vysvětlila mu doktorka Songová.

Trochu se jí třásly ruce. Přiměla se soustředit na jejich konverzaci. Tomu se tedy říká štěstí.

"Doktore, dokážeš to zastavit?" zeptala se Clara.

Dina na moment vzhlédla od počítače, ale hned se vrátila k práci. Mycroft si ho napjatě změřil a Rose pevně sevřela v obou rukách tablet.

"Snad," řekl a znova na něj zamířil šroubovákem. "Který idiot to spustil?" zeptal se, když si přečetl naměřené výsledky.

"Jeden z vědců," podotkla doktorka. "A nedělej, jako by se ti to taky nikdy nestalo."

Rose napůl poslouchala jejich špičkování, ale hlavně se snažila uklidnit. Tohle nebyl její Doktor. Tohle nebyl její Doktor.

"Vy!" Překvapeně vzhlédla. Doktor ukazoval na Dinu. "Jak se jmenujete?"

"Dina."

"Najděte kód, který to spustil."

Dina jen tak tak neobrátila oči v sloup. "Už ho máme. Jednoduché zvrácení ale nefungovalo."

Na zlomek vteřiny se zamyslel a pak přiskočil k ní a podíval se jí přes rameno. "Tuhle část obraťte a zbytek nechte. Vy!" ukázal na Rose. "Kdo jste vy?"

Polkla. "Nina."

"Co umíte, Nino?"

Bezradně se nadechla. Co mu má říct? "Co bude potřeba? Zapojím, co budeš chtít. Zmáčknu, co budeš chtít. Kamkoliv doběhnu."

Promnul si dlaně. "Výborně. To se může hodit. River?"

"Ano, zlato?"

"Kolik času nám zbývá?"

"Jedna hodina a třicet osm minut."

"Báječné."

"Doktore?" ozvala se Clara. "Kdo to je?"

"To..." zkoumavě se na doktorku podíval. Ta se na něj šibalsky usmála a zdvihla jedno obočí. "To je River. Moje žena."

Rose polkla. Proč tu bylo najednou takové horko? Upřeně se dívala do tabletu a namátkou otevírala nejrůznější aplikace.

"Tvoje žena?" zeptala se udiveně Clara. "Neřekls' mi, že máš ženu."

Doktorka si odfrkla. "A kdyby jen jednu! Vyhni se s ním královně Alžbětě, dost jí naštvalo, když vzal roha."

"U toho jsem byla!" zajásala Clara, ale pak se zamračila. "Ale opravdu neměla radost."

Rose se přesunula za Mycrofta a uhladila si blůzu. "Mám je nechat podepsat prohlášení, pane?"

Přikývl. "Aspoň budou mít v archivech radost. Jak to vypadá s evakuací?" zeptal se jí tiše.

Zkontrolovala aktuální data. "Prozatím vše probíhá podle plánu. Do čtyřiceti minut bude celá oblast volná."

"Výborně. Viděla jste to jeho pověření?"

Přikývla. "Psychopapír," zamumlala. "U něj je to běžné."

Podíval se na ni. "Viděla jste jeho složku?"

Významně se na něj podívala. "Stejně jako Harknessovu, pane."

Přikývl. "Chápu. Dohlédněte na něj. Ale buďte opatrná," dodal.

"Jistě, pane."

"Dino!" zastavil před její kolegyní Doktor smykem.

"Ano, Doktore?"

"Jak to vypadá?"

"Skoro hotovo. Dejte mi dvě minuty."

"Skvěle! Nino?"

Obrnila se. "Ano?"

"Mám žízeň. Nemá ještě někdo taky žízeň? Potřebujeme nějaké občerstvení. Buďte tak hodná!" Usmál se na ni a promnul si ruce.

Se strojeným úsměvem a hořkostí v krku přikývla. "Jistě. Ještě předtím mi prosím podepište toto prohlášení," podala mu tablet se správným dokumentem. "Vy i vaše... asistentka. Přijímáte v něm zodpovědnost za vlastní újmu na zdraví a potvrzujete, že jste byl seznámen s evakuačními doporučeními a že jste se je rozhodl ignorovat."

Nakrčil nos. "Nemám rád papírování." Otočil se a odspěchal k menhiru.

Povzdechla si a došla k němu. Její podpatky nahlas klapaly. Znovu mu podala tablet a s velikým úsměvem prodavačky mu řekla: "Buď to podepíšete, nebo přijdu o práci a skončím ve vězení nebo v nějaké díře. Pro mě za mě se tu klidně rozplyňte, ale já kvůli vám riskovat nebudu. A zapomeňte, že bych vám cokoliv donesla."

Zamračeně se na ni podíval, ale tablet si vzal. Udělal na řádek podpisu vlnovku a vrátil jí ho.

"Spokojená?"

"Ano," studeně se usmála. "Chtěl jste vodu, že?" Nečekala na odpověď a otočila se ke Claře, která na ni kulila oči. Vybrala nový dokument a podala jí ho. "Vy prosím taky, slečno..."

"Clara."

Chtěla její příjmení. Přesto se usmála zářivým úsměvem sekretářky. "Jistě, Clara. Prosím, podepište se."

Clara si ji změřila, pak se tázavě podívala na Doktora, a nakonec podepsala.

"Děkuju." Další zářivý úsměv. Jo, být pasivně agresivní a naštvaná zároveň fungovalo. Svět se jí pod nohama rozpadal znatelně pomaleji.

Otočila se k Mycroftovi. "Pane, budete taky chtít něco?"

Mycroft zavrtěl hlavou. "Ne, Nino, děkuju."

Rose si povzdechla. Takže pro něj aspoň proteinovku. Sherlock byl úplně stejný, ale narozdíl od něj měl Mycroft tým lidí, který dával pozor, aby měl dostatečný přísun živin pro svůj super mozek.

"River, doprovoď prosím Ninu," řekl Doktor a dál sónikoval menhir.

"Není třeba," zvolala Rose cestou ke dveřím.

"Půjdu s vámi," řekla Doktorova... doktorka.

Rose jen přikývla a vydala se najít kuchyňku. Proč se hádat?

Chodbou se rozléhal zvuk jejích podpatků. Uklidňovalo jí to. Jack říkal, že nic nezní tak sebevědomě, jako klapání podpatků v dlouhé chodbě. Což jí připomnělo... "Sakra," ucedila a vytáhla mobil. Rychle mu napsala zprávu, že potkala Doktora, společně s jejich adresou.

"Nějaké problémy?" zvědavě ji pozorovala doktorka.

Pokrčila rameny jakoby nic. "Osobní život a výbuchy sarkofágů nejdou moc dohromady."

Zasmála se. "To byste se divila. Pro Doktora to je představa ideálního rande."

Rose polkla ale hned se hravě zeptala. "A s kým je na rande teď? S vámi, s Clarou nebo s oběma?"

Načechrala si vlasy. "Doktor nikdy necestuje sám. Je dobře, že má někoho, před kým se může vytahovat se svou genialitou." Usmála se. "Toho se u mě nedočká. Máme trochu jinou... dynamiku."

Přikývla, jako by jí rozuměla. Bylo ale těžké sledovat ten uchvácený pohled v Clařiných očích a poslouchat srdečné dohadování mezi Doktorem a jeho ženou. Zkroutila prsty na nohou, ale přiměla se usmívat. Ona už svou šanci měla. "Ten věkový rozdíl vám nevadí?" zeptala se jí.

River se na ni podívala. "Věřte, že to je jeden z těch menších problémů. Vám nevadí, že jste skončila jako sekretářka? Už vám není dvacet."

Pokrčila rameny. "Účty to platí a kariéru nepotřebuju."

Našly kuchyňku a Rose okamžitě zamířila k ledničce. Byla překvapivě dobře vybavená. Vyndala z ní banány, jablka a z čiré zlomyslnosti i hrušky. Zatímco je oplachovala, řekla: "Doktorko, můžete prosím najít tác a vyskládat na něj skleničky?"

"Říkejte mi River," navrhla jí a otevřela dvířka skříňky.

"Tak River," souhlasila a vyskládala umyté hrušky a jablka do mísy. Navrch naaranžovala trs banánů.

River, která jí pořád kradmo pozorovala, mezitím připravila skleničky s vodou.

"Kávu dělat nebudu, co myslíte?"

Zavrtěla hlavou. "Ne, to asi není třeba. Můžu mít otázku?"

Statečně se usmála. "A neptáte se pořád?"

"Vy ho znáte, že?"

Odkašlala si. "Mycrofta? Ano. Seznámili jsme se ještě předtím, než jsem u něj začala pracovat."

Chytila ji za předloktí. "Myslím Doktora. Znáte ho, že?" naléhala.

Rose se jí vykroutila a zavrtěla hlavou. "Nikdy jsem ho neviděla."

River přimhouřila oči. "Nikdy jste ho takhle neviděla. Ale znáte ho. Poznám to. Máte ten výraz."

Uhnula očima stranou a otřela si ruce do utěrky. "Jaký výraz?"

"Jako by vám to rvalo srdce pokaždé, když se podívá skrz vás."

"Nevím, o čem mluvíte," řekla pomalu, popadla tác a vyšla z kuchyňky.

River s ní rychle srovnala krok. "Nino, počkejte!"

Zhluboka se nadechla a zastavila. "Co ještě?"

"Neodpověděla jste mi," řekla jemně. "Znáte ho, že?"

Rose usilovně zamrkala. "Co na tom záleží?"

"Proč jste vybrala zrovna tohle ovoce?"

"Banány jsou důležité," okamžitě odpověděla. "Obsahují draslík. A hrušky... Proč ne hrušky?"

River se smutně usmívala "Nesnáší je. Stejně jako jablka. Bytostně je nesnáší."

Pokrčila rameny a rozešla se. "Tak ať."

"Jaké to je?"

Pokračovala v chůzi. "Jablka jsou sladkokyselá, hrušky bývají sladší, ale často vám tečou po bradě."

"To jsem nemyslela. A vy to víte. Jaké to je, žít bez něj?"

"Sama jste to řekla. Bolí to. Ale jsme jen náhodní kolemjdoucí. Nic víc. A tak to má být," přesvědčovala sama sebe.

"Taky mě to čeká," řekla vyrovnaně River, ale zkazilo jí to popotáhnutí nosem.

Rose zastavila a naklonila hlavu. "Nerozumím."

"Já a Doktor. Naše časové linie jdou proti sobě. V den, kdy jsem ho poznala, mě viděl naposledy. A bude to tak i naopak. Pro mě. On ví, jak to s námi skočí. A já vím, jak to začne. Je to chaotické. A pokaždé, když ho vidím... zná mě o něco míň. Poznám to. Viděla jste, jak zaváhal? Je to pro něj nové, že jsem jeho žena."

Už to chápala. River Song byla další utrápená duše, která držela hlavu nahoře a doufala, že si Doktor ničeho nevšimne. Poprvé měla chuť jí obejmout. "Znám ten pocit." Chvíli váhala, ale když se jí svěřila ona... "Ztratit ho... bolelo. Pokaždé to bolelo jako ta nejhroznější věc na světě. Pokaždé." Odfrkla si a zavrtěla hlavou. "Není to snadné, ale naučíte se, že život jde dál. Zem se nepřestane otáčet. Ptáci nepřestanou zpívat. Nehody se nepřestanou dít. Jen... Užívejte si každou vteřinu, kterou spolu máte a potom..." nadechla se. "Potom myslete na to, jaký by chtěl, abyste měla život. To je jediné, co vám můžu poradit."

River teď víc mrkala a její hlas zněl trochu nosově. "Funguje to?"

Smutně pokrčila rameny. "Někdy. Každým dnem je to o trošičku lepší. Skoro vůbec, ale ten rozdíl v rámci let tam je. Hlavně se nebojte se smát. To je nejdůležitější."

Uslzeně se zasmála. "To je pravda." Pohodila hlavou, znovu popotáhla nosem a otřela se pod očima.

"Tak co kdybychom jim donesli to občerstvení?" navrhla jí Rose. "Je to koneckonců moje práce."

"Docela změna, že?"

Usmála se. "To mi povídejte. Míň běhání, šéf, co občas poslouchá. Vypořádávání se s politiky. Kam se na to hrabou Dálekové, Cybermeni a Raxacoricofallapatoriané."

"Čichám spoustu zajímavých historek." Oplatila jí River úsměv.

"To se vsaďte, River. A vy na tom budete určitě stejně. Kdybyste se někdy zdržela v Londýně v tuhle dobu, klidně se u mě zastavte na víno," nabídla jí.

"Děkuju, Nino." Zarazila se. "To asi není vaše jméno, že? Nina, Dina, to bude něco vládního."

Usmála se. "Chápu, co na vás Doktor vidí. Chytrá a od rány." Zamyslela se. "Vyloženě potřebuje někoho, kdo mu všechno nesežere i s navijákem."

"To je pravda. Jak se teda jmenujete?"

Zakroutila hlavou. "To nemůžu prozradit. Nedělalo by to dobrotu."

Zahýbala obočím. "Spoilery?"

Důrazně přikývla. "Přesně."

"Ani výměnou za informaci?"

"Informaci?" Zase se rozešla. "To by musela být pořádná."

"Co takhle jeho jméno?" navrhla s vědoucím úsměvem.

Rose se rozesmála a zakroutila hlavou. "Z toho nic nebude. A doufám, že mě jen zkoušíte, River, protože jinak bych vás za takové porušení důvěry asi prohodila oknem. Hezky si střežme jeho jméno u srdce, kde ho nikdo neslyší, ano?"

River zbledla. "Střežme?"

Zarazila se, a když si uvědomila, co řekla, povzdechla si. "Máte mě. Ale nechme si to pro sebe, ano?"

"Jak..." olízla si rty. "Jak dlouho po mně... Jak dlouho mu to trvalo?"

Rose zakroutila hlavou. To občerstvení jen tak nedonesou. Položila tác na zem a jemně chytla River za ramena. "River, máš to opačně. Ty jsi po mně. Nevím, jak dlouho mu to trvalo, ale tuhle regeneraci jsem nikdy neviděla. Ani v záznamech Tardis. Nejsem si tím úplně jistá. Pád Gallifrey už pro něj byl hodně dávno, že?"

River zmateně zamrkala. "Pád Gallifrey? Ty to... ty to nevíš?"

"Co nevím?"

"Gallifrey nepadla. Doktor ji zachránil. Vrátil se v čase a zachránil ji."

"Ale... co časový zámek? Co to všechno?"

River teď chytla za ramena ji a přes slzy se usmívala. "Doktoři, všichni doktoři, našli řešení. Gallifrey žije!"

Rose zavrtěla hlavou. Ne, to přece... Gallifrey žije?! Všechno se jí rozmazalo a začala nekontrolovaně vzlykat.

"Ššš... To je dobrý," River ji pořádně objala a hladila po zádech. "To je dobrý."

"Já..." Zakroutila hlavou. "Ty to nechápeš... Celou dobu... Tak se trápil. Noční můry. Deprese. Kdybys viděla, jak ho to ničilo. Roky. A teď je to pryč," zašeptala nakonec.

"Přesně tak, teď je to pryč."

"River!" zpoza rohu vyběhl Doktor s Clarou v závěsu. "Je to hotovo. Zachránil jsem nás! Zachránil jsem planetu. Vezmeme sarkofág a odvezeme ho Ganiům." Zarazil se. "Co se děje? Claro, jdi tomu..." Mávl rukou. "Chlapovi v obleku říct, že se mu porouchala asistentka."

Clara okamžitě odběhla.

Opatrně udělal krok směrem k River s Rose. "Neměli byste být na tohle cvičené? Vždyť ani nic nevybouchlo!"

"Doktore," napomenula ho River a pomalu se od Rose odtáhla. "Říkal jsi, že vše je vyřešené?"

"Ano," přikývl a promnul si ruce. "Jsem jako vždycky úžasný. A hele, banány!" Sehnul se pro ně, ale jakmile pod nimi spatřil hrušky a jablka, zděšeně vykřikl a odskočil. Zrazeně se na River podíval. "To bylo za co? Za něco, co teprve udělám?"

River střelila pohledem po Rose, které se už podařilo dostatečně uklidnit. "Tak nějak."

Doktor naklonil hlavu a pořádně se na ně podíval. Zamyšleně mezi nimi zamával prstem. "Něco tu nesedí." Zastavil se prstem na Rose. "Neznáme se?"

Ledabyle pokrčila rameny a schovala kapesník, kterým si otřela slzy. "Mám takový obličej. Povědomý, sympatický. Hned se vám chce mu věřit. Proč si myslíte, že jsem asistentkou pana Holmese? Pro krásu to bude určitě."

Pomalu zavrtěl hlavou. "Ne, je to ještě něco dalšího." Vytáhl sónický šroubovák a namířil s ním na ni. Po chvilce bzučení se podíval na výsledky, a pak začal bzučet znovu.

Rose ho nervózně pozorovala. "Možná bychom toho mohli nechat, ne? Ta vaše kouzelná hůlka mě dost děsí, pane."

"Sónický šroubovák. Nestalo se vám v poslední době něco zvláštního?"

Založila si ruce na hrudi a popotáhla. "Potkala jsem vás. Co kdybyste přestal šroubovat mě? V kanceláři máme dřevěnou starožitnou židli, která strašně vrže. Možná byste se mohl podívat na ni."

"Nešroubuji vás, ale měřím. A neumí dřevo. Nina jste, že?

Pomalu začala vydechovat. "Ano."

"Doktore, měli bychom jít," vložila se do toho River. "Dnešek byl pro Ninu stresující, určitě si chce odpočinout. A my máme sarkofág na vrácení."

"Ne." Zavrtěl hlavou a ukázal na Rose šroubovákem. "Něco tady nesedí a já přijdu na to co. Nina," převaloval to jméno na jazyku. "Nina. Jak se jmenujete dál?"

Rose si povzdechla a zavrtěla hlavou. "To je tajné. Jsem asistentka Nina. To je vše, co potřebujete vědět."

River jí položila ruku na rameno. "Doktore, nech to být. Dnešek byl pro ni opravdu těžký. Prosím."

"River, nemůžu to nechat být. Co když je ona zodpovědná za spuštění té sebedestrukce? Vůbec s tím nepomáhala!"

Rose se napůl otočila k odchodu. "Explodující věci jsou tvojí starostí, Doktore. Já nosím občerstvení."

"Hrušky a jablka! Přesně o tom mluvím! Jen někdo skrz naskrz zlý by přinesl něco tak odporného!"

V duchu zaúpěla.

Přišel Mycroft. "Doktore, uvítal bych, kdybyste neterorizoval moji asistentku. Nino," kývl na ni a ona rychle přešla k němu. "Mohla byste zkontrolovat administrativu ohledně sarkofágu?"

Přikývla a odešla o kousek stranou. Mycroft a River se s Doktorem dál dohadovali. Jakmile byla mimo střed pozornosti, zkontrolovala tablet, papíry k sarkofágu a pak i svůj mobil. Čtyři zmeškané hovory. Poodešla ještě o kousek dák a okamžitě zavolala zpět.

"Rose?"

"Ahoj Jacku, promiň byl tu trochu frmol."

"A jste všichni v pořádku?"

"Jo, krize zažehnána," uklidňovala ho.

Slyšela, jak si oddechl. "To je dobře. Já se do Londýna vůbec nedostanu. Jak dlouho má v plánu zůstat?"

Střelila pohledem po Doktorovi, jak divoce mává rukama a dohaduje se s nepřístupně se tvářícím Mycroftem. "Asi moc dlouho ne."

"Kruci. Mohla bys mi ho dát prosím k telefonu?"

Váhavě přikývla. Pak si uvědomila, že ji nevidí a řekla nahlas: "Jasně. Vydrž chvilku. Ale ať to prosím zní pracovně. Torchwoodově, jo?"

S mobilem u ucha přišla ke stále rozčilenému Doktorovi a bez výčitek ho přerušila. "Máte hovor," Podala mu mobil.

Překvapeně se podíval na mobil, na ni a zase na mobil a vzal si ho. "Haló?"

Nezřetelně slyšela Jackův nadšený hlas a s drobným úsměvem pozorovala, jak se Doktorovo překvapení mění v radost. Zatímco se velmi živě bavil s Jackem, přešla ke stále ležícímu tácu, vzala jednu skleničku a odtrhla z trsu banán. Vrátila se k Mycroftovi a obojí mu podala. S povzdechem přijal sklenici, naráz ji vypil a pak se pustil do banánu.

"Rose?" Zaslechla Doktora říct zmateně její jméno. Trochu s sebou trhla, ale dál se dívala na Mycrofta jakoby nic.

Měla uši na stopkách, ale Doktor mlčel a Jackovu vysvětlování nerozuměla ani slovo. Mycroft i River sledovali každý Doktorův pohyb. Nakonec se k nim přidala i ona.

Tiše se s Jackem rozloučil a slíbil mu, že ho navštíví. Pomalu si oddálil mobil od ucha a podal jí ho.

"Díky," řekla a strčila si ho do kapsy.

"Rose Tylerová," řekl pomalu. "Z jiného paralelního světa."

Nervózně si protočila prstýnek na prstě a pak roztáhla ruce. "V celé své kráse. Jak se vede?"

"Zemřela jsi."

Povzdychla si. "Tady ano. Je to komplikované."

Přikývl. "Proč jsi nic neřekla?"

Zaváhala. "Je to komplikované."

"To už jsi řekla."

Přitakala. "Já vím. Není lehké o tom mluvit, ale řekněme, že naše rozloučení neproběhlo zrovna hladce."

Jako by se o trochu smrskl. "Jaký jsi měla život?"

Vybavily se jí všechny šťastné i smutné chvíle s ním... ne s Donnem, a zoufale rozmrkala slzy v očích. Mycroft si vedle ní odkašlal. Chvíli hledala slova, ale pak to vzdala. Polkla. "Dobrý. Byl dobrý. Určitě máš spoustu otázek a tak, ale trochu nás tlačí další povinnosti." Vysypala ze sebe rychle a podívala se zoufale na Mycrofta.

"Ano," odkašlal si. "Musíme se vrátit na ústředí."

"Mohl bych tě hodit já," navrhl Doktor.

Začala vrtět hlavou dřív, než to dořekl. "Raději ne. Někdy se zastav, vezmi s sebou třeba i River, je to skvělá ženská. Když dáš včas vědět, můžu zavolat i Jackovi. Všechno probereme. Všechno vysvětlím. Teď na to stejně nemáme čas." V puse mělo úplně vyschlo. Naprázdno polkla.

River jí podala sklenici vody a ona ji vděčně přijala.

Chvíli na ni zíral a pak přikývl. "Dobře. Zastavím se."

Rose na něj kývla a pak se obrátila na Mycrofta. Ten se okamžitě rozloučil s Doktorem, tiše stojící Clarou i River.

River přišla k Rose a bez váhání ji objala. Do ucha ji zašeptala. "Přijdu někdy na to víno, ano?"

Rose se vděčně usmála a pořádně jí to objetí vrátila. "Jasně."

S Mycroftem vyšli ven a nasedli do auta. Dina i šofér na ně už čekali. Dina pracovala na tabletu a podle toho, co Rose zahlídla, hodnotila a rušila evakuaci.

Auto se rozjelo a Rose se dívala na šedou oblohu. Vytáhla mobil a zkontrolovala ho. Měla na něm několik zpráv od Jacka, ve kterých se pořád dokola a dokola omlouval za své prořeknutí. Položila si ho do klína. Odpoví mu později. Opřela si hlavu o okýnko a najednou měla v hlavě úplně prázdno.

"Rose?" zeptal se Mycroft tiše.

Podívala se na něj.

"Chceš o tom mluvit?"

Zaváhala a pak zavrtěla hlavou. "Donnův bratr. Teď se toho moc říct nedá," řekla tiše.

Bylo na něm poznat, jak tenhle důležitý díl skládačky zpracovává. Bylo zvláštní ten proces vidět. "Nikdy se nepřišlo na to, proč zrovna mozková příhoda," řekl nakonec.

"Já vím," odpověděla jednoduše. "Nehody se stávají."

Stiskl čelist a pak ji s dlouhým výdechem uvolnil "Zvlášť, když je někdo vyhledává," podotkl.

Povzdechla si. "Zbrklost mládí."

Podíval se na ni. "Doktor je spousta věcí, ale mladý rozhodně ne."

Zněl... naštvaně. Tvářil se klidně ale těsně pod povrchem byl naštvaný. "Já ale mladá byla. Už je to dávno. Vzala to voda."

Vypadal, že by nejraději něco namítnul, ale mlčel.

Položila mu ruku na předloktí. "I když znám rizika, udělala bych to znovu."

"Proč?"

Odtáhla se. "Proč jsme zůstali a pokusili se zastavit autodestrukci? Proč policisté a hasiči riskují své životy? Protože když můžeme pomoc, musíme pomoc. Nikdy jsem nedovedla stát stranou a nic nedělat."

Díval se na ni. Studoval ji. Pevně mu oplácela pohled.

Nakonec zatřásl hlavou a promnul si oči. "Dobře."

"Dobře?"

"Dobře. Kdybys něco potřebovala, pár dní volna, dovolenou u moře nebo profesionální pomoc, stačí říct. Víš to, že ano?"

Usmála se na něj. "Děkuju. Jen se vyspím a budu v pohodě. A nejsem si jistá, jestli by byl profesionál dobrý nápad. Jacka s Doktorem jen tak nikdo nedostane. Zkoušelo to víc než dost... lidí."

Uchechtl se. "To je pravda. I tak nabídka platí."

Tři mobily v autě najednou zavibrovaly.

Dina mu beze slov přes rameno podala další koktejl, tentokrát čokoládový.

"Měl jsem banán," namítl už spíš jen ze zvyku.

"Výborně, pane." Přikývla Rose a plynule se vrátila k profesionalitě. "To by byl draslík. Teď ten zbytek živin, ano?"

Obrátil oči v sloup, ale otevřel ho. "Rozkaz."


Tak a je to. Hotovo. Finite. Utrum. 

Dejte mi vědět, co si o téhle povídce myslíte :)